29. května 2015

Parto da Italia, mé velké dobrodružství

Já vím, že asi spousta z vás cestuje jako by se nechumelilo a všichni jezdíte na Erasmy a takovýhle věci, ale u mě se teda chumelí pořádně! Jenom jednou do Řecka s CK (sic letadlem, ale to mě ještě tak nebrala) a pak dvakrát busem do Kalábrie, taky s CK a vše s přítelem. Tím nic proti příteli, naopak, člověk má jistotu a někoho, kdo mu namaže záda :) A pak pořád jen snění o dalším cestování a vymlouvání se na to, že není s kým ject, že nemám peníze a že nemám odvahu. Nicméně! Předsevzetí se plnit musí a stále tu na mě z mé motivační nástěnky mrká: letět letadlem, naučit se italsky, jít do věcí po hlavě a být plně blížencem. Takže jednoho březnového dne jsem si zadala dovolenou okolo narozek (čiže druhá půlka května), ptze oslavit to s koktejlem na pláži, cool! Sice asi bude moře studený jak rampouch, ale mě stačí na něj koukat :). Jasnej plán jsem neměla, ale tak nějak se schylovalo k Itálii a čekala jsem na nějakou akci na letenky. A osud to chtěl, že za několik dní nabídnul Wizzair aprílovou 20% slevu.
V tom nějak vychytat, kam vůbec jet mi pomohla stránka RoutePerfect, kde si zadáte s kým jedete, kam chcete jet, jak se tam pohybovat a na posuvnících nastavíte, co hlavně chcete dělat (památky, noční život, pláže atd) a vyhodí vám to cestovní itinerář, který si pak můžete k obrazu svému. Já chtěla jižní Itálii a Route mi jako startovní místo zvolil Řím. Tkze letenky tam! Samozřejmě další destinace jsem si pak musela upravit podle možností a cen ubytování, dostupnosti vlakem atd, ale aspoň máte základní představu. Letenky tam a zpátky za cca 2000Kč, což je podle mě dost dobrý. Přikoupila jsem si ještě členství ve Wizzair klubu, ptze doufám, že tenhle rok se ještě někam podívám a mají akce, že je pak třeba Londýn za šest stovek. Bohužel teda zavazadlo k odbavení (i kdybych se rozkrájela, tak do velkýho kabinovýho zavazadla bych teda všechno nenarvala) bylo za čtyři kila.
Další cíle mé cesty krom teda Říma, kde strávím dvě noci, budou Neapol (dvě noci), Marina di Maratea (čtyři noci) a Paola (čtyři noci). Nějak se mi to zalíbilo, je to všechno na stejném břehu a hezky (snad) se dostanu všude vlakem. Ubytování jsem si zarezervovala přes booking.com, což je tak jednoduchý, úplně jsem zírala :). A pak teda ještě nakoupila lístky na vlak na stránkách Trenitalia. Což byl trochu porod, ale také ok.
Trenitalia je hlavní dopravce Itálie, něco jako ČD, páč na ni taky všichni nadávaj. Je myslím ještě minimálně jeden dopravce jsem zjistila v Římě, ale ceny budou cca podobný. Jízdenky jsem kupovala asi měsíc a půl předem - ono totiž...mezi velkými městy jezdí FrecciaRosa a FrecciaBianca, něco jako naše Pendolino a ECčka a právě tyhle vlaky mívají několik cenových kategorií, přičemž je omezený počet míst v třídě Supereconomy, která je strašně levná! (v porovnání třeba s Pendolinem, sorry, ale holt jsem ještě neměla příležitost jet Studentem nebo Leem). Takhle mě Řím-Neapol vyšlo na 9€, Neapol-Marina di Maratea 11€ a pak jsem byla blbka a nějak furt odkládala vlak z Paoly do Říma a ten už jsem nezastihla jako Supereconomy, tkze bohužel 39€ místo nějakých 20..no, moje blbost. Dobrý je, že si je vytisknete, popříp. ukážete na svém chytrém zařízení a žádný shánění nápisů biglietti a označovačů - když si koupíte lístek normálně v automatu nebo za přepážkou, musíte označit! Co se kupování týče..osvědčilo se mi (po x nepodařených pokusech) neregistrovat se, zadat jenom jméno, příjmení a email, jen povinné údaje, nic víc. Mezi Marinou a Paolou, jsem se přesunovala vlakem třídy Regionale, normální osobák. Na Regionale mi jízdenky koupit nešly, ale když už jsem byla v Marině, tak jsem to zkusila (ptze Marina je docela ghost town a biglietteria ani automat tu teda nejsou a ještě cesta v neděli, čtyři vlaky za den) a voila, najednou šlo! (Prý by mělo jít koupit hned po nástupu u průvodčího...taky mi Trenitalia jednou sežrala platbu kartou a neposlala lístek. Ze stížností mi odpověděli, že ji vrátí, tak uvidíme.)
Pak už si jen zařídit cestovní pojištění, který mě i s pojištěním kufru v rámci nějakého parnerství s mojí zdravotní pojišťovnou vyšlo jen na 60kč a taky rovnou využít vitakonto ozp na kontaktní čočky, který mi tímto byly komplet proplaceny. Kufr jsem sehnala myslim výhodně na monkeysports za 900kč (ale musela jsem asi 14? dní čekat). Pak vytisknout mapy, všechno si opsat, zapsat a čekat.



Co si budeme nalhávat, ty dvě cesty letadlem jsou pro mě největší highlighty dovolený, tkze na letišti jsem měla úsměv od ucha k uchu :). (Nevim, proč jsem si za všechny ty peníze co dovolená stála nekoupila xx letenek a nelítala jen sem a tam!) Nejdřív koupit pytlík na tekutiny, pak check-in a odevzdání kufru. Check-in jsem udělala online zadarmo, ale nějak nevím v čem vlastně spočíval. Já jsem byla tak nervozní ze všeho! Na Wizzairu je dost vidět, jak fakt nízkonízkonákladovka (ale za ty ceny...dávno dobrý). Nemíní plýtvat peníze půjčováním nástupním mostů (tož 2000kč na půlhodiny), tkze nás nahnali do busu, kde celá půlka byla rezervovaná pro lidi s koupeným privilege pass (kterých bylo všehovšudy 6) a nás xx dalších se sardinkovalo v půlce druhý, těch 50 metrů k letadlu :D Pak už růžovofialový Airbus A320, doufání, že nemáme porouchanou pravou phalange (viz Přátelé :)), místa na nohy pomálu, jinak vše asi ok. Cabin crew milá, předražené jídlo k nákupu (ono to jsou sice čtyři roky, ale Smartwings nám dali vodu/colu/něco a rohlík se salámem a při vzletu a přistání bonbón), místo jsem měla samozřejmě u okýnka nad křídlem. Nevím, jestli vidět na křídlo byla šťastná volba, ono se hrozně kymácelo! A ty klapky! :D Ne, přiznám se, letět bylo fakt nádherný, úžasný pocit, ale jakmile jsme šli na vzlet a pak při stoupání jsem měla strach. Ale to tím, že ten let kdysi jsem už zapomněla a nevěděla jsem, co je normální a co ne a byla prostě sama. Sama s hodně díly leteckých katastrof v mé hlavě :D Počásko bylo parádní, až když to noo...approach....tak se zhoršilo, byly i nějaký malý turbulence, jupííí...a všude bílo a nic nebylo vidět. Pak divnej zvuk, z čehož jsem odvodila asi že podvozek, ani mi nezalehly uši  a tadááá...Rome Ciampino Aeroporto.


Kufr přijel, letiště je malé a prosté. Vyšla jsem ven, kde měl někde stavět bus, co jsem si objednala při rezervaci letenky. Nějak jsem pořád vyhlížela fialovej, když teda Wizzair a mezitím pravděpodobně prošvihla ten, kterým jsem měla jet. Nevím, protože nakonec jsem nasedla do sitbusu, který přijel v úplně jiný čas než bylo psáno, ale dostala jsem se na Termini a nic neplatila,  tkze cajk. Ale příště asi koupím jízdenku na autobus Terravision, o 2€ levnější. Hurá hledat hostel. Naštěstí byl blízko Termini i všech památek. Mia Lodge B&B. Mini hostel na Via di Santa Maria Maggiore blízko krásného kostela Santa Maria Maggiore a metra Cavour. Majitelka Sarah byla strašně moc milá, na mapu mi nakreslila všechny trasy, jak se kde dostanu a jednou ráno mi řekla: "Ciao...bella bellaaaa!" :) Pokoj byl pro čtyři, prostorný, čistý, akorát na mě zbylo horní lůžko na patrový posteli. Hodily jsme řeč s jednou číňankou, co tam byla a razila jsem do města.
Stačilo sejít po Via Cavour a byla jsem u Kolosea. Na každým rohu černoch nabízející selfie stick. Pffff, já mam ruku jéžiš :) Musím říct, že jsem teda žádnou památku nenavštívila zevnitř, páč nějak...dělat to, jen protože se to jakože čeká, aby si človek mohl říct check...prostě se mi nechtělo a trochu jsem šetřila a taky ty fronty!! Na to všechno mám ještě celý život :) Nic, prošla jsem Arco di Constantino a obhlídla Palatino. Pak jsem se trochu nějak ztratila (80% času jsem si v Itálii přišla ztracená), v tu chvíli se se mnou dal do řeči nějaký starší ital a zval mě na večeři a na koncert :D No nakonec jsem vylezla u pravděpodobně Teatro Marcello, to už jsem měla na dohled Altare della Patrio. Vyšlápla jsem pár schodů Campidoglio a na druhé straně byl krásný pohled na Palatino a fóra. Ptze se začalo stmívat, vracela jsem se k hostelu s tím, že cestou třeba potkám nějaké hladové okno. To se v Římě moc nevede a ceny v restauracích mi přišly celkem vysoký a někde jsem četla, že by člověk (pokud chce mít reálný zážitek) neměl jít tam, kde mají venku vyvěšené menu a je to italsky a anglicky. Chtěla jsem nějakou zapadlou trattorii, ale to se takhle v centru moc nedá (resp ani jsem moc nepátrala třebas na netu) a začínala jsem se trochu bát, páč už bylo po desáté. Pak jsem teda cosi našla, dala jsem si penne s lilkem a mečounem (strašně divnej pocit, bejt v restauraci sama - co dělat, kam koukat....). Byla jsem ale tak vyhládla, že jsem to ani nesnědla celý. Pak už šup do postele.







2 komentáře :

  1. ahoj, to teda zírám a obdivuji :-) Já bych se asi sama neodvážila nikam letět. Mám hrozný orientační smysl, bych byla hnedle ztracená.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Díky, já to doteď nechápu, jak jsem to dokázala :) Ztracená jsem si přišla pořád, ale je fakt, že žádnej velkej problém nenastal :) A ono taky, Itálie není tak daleko. V nejhorším by někdo z rodiny sedl do auta a přijel pro mě :D

      Vymazat

Děkuji mockráte za váš komentář!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...