21. června 2015

Maratea e Paola, 7.-9.den

Další den zase parádní snídaně a na vlak do Maratey. V Maratee parádní štreka do kopce po x schodech, pěkně ze mě lilo. Ale aspoň že se počásko trochu umoudřilo, aspoň se odpoledne vykoupu, jsem si naivně myslela. Konečně jsem dorazila do Centro storico, parádní zapomenuté městečko s úžasnými výhledy. Maratea je Citta di 44 Chiese, celkem tu mají 44 kostelů. Nad Marateou se týčí socha Ježíše, druhá nebo třetí nejvyšší po tom, co je v Riu. Chtěla jsem se tam vydat, ale serpentinová rychlostní silnice, tak jsem to pak po chvilce radši vzdala. Jestli se sem do tohohle kraje ještě někdy vypravím, tak jedině s autem, není to tu moc pěší-friendly. V centru jsem si koupila prosciutto, mojí milovanou lemonsodu a limoncello, aby sestřička neřekla :) Zastavila jsem se ještě na zmrzku (pistáciová je tak totálně odlišná od tý naší..teda, ona tady každá zmrzka...).








Když jsem se vrátila do Mariny, ještě trochu prosvítalo slunko, tak že půjdu na pláž a vykoupu se zima nezima. Mezitím se pořádně zatáhlo...opřela jsem se na pláži o skálu, která ještě nádherně hřála a pozorovala, jak příboj naráží...snažila se zapisovat svoje myšlenky, když teda jako ta dovolená a všechno si srovnat...Musela jsem se pousmát, tenhle den byly moje narozky a kámoška mi psala: "Ať se ti splní všechno, co chceš...hned jak zjistíš, co to je." To je tak přesný! Otázka za milion. A má nejčastější odpověď na světě - nevím...Začalo přituhovat, hodně foukat a první kapky. Tak jsem se dala na úprk a i přes pláštěnku durch mokrá. Tak jsem tak stála, kapalo ze mě, koukala se do zrcadla, todle na narozky fakt chcete místo ležení na pláži s koktejlkem v ruce. Ale vlastně kolem a kolem, dvoje předchozí narozeniny jsem byla sama v Brně popřípadě na praxi, tkze jo, chcete...Večer jsem si dala pacchněco s rybou, rajčatama a sušenýma olivama a zas výkon: "Avete spumante? ho compleanno oggi.." :D A pak jsem koukala, jak se měsíc odráží v moři a viděla padat hvězdu :)





Další den ráno zase pod mrakem! Tak jsem se tak povalovala a postupně se začlo vybírat, tak jsem se vypravila povalovat pro změnu na pláž. Nepřišlo mi, že je tak teplo, ale jak tam slunko pražilo, začla jsem litovat, že jsem si na sebe nevzala plavky (z hotelu jsem vyrazila ve svetru, plédu a dlouhých kalhotech a ani se nemazala opalovákem). Po dvou hoďkách už sem se fakt smažila a tak pro plavky (bohužel byly obří vlny...a ta pláž tady byla tak nádherná, to mě fakt sejří). Mezitím se zatáhlo :D Tož jsem si dala svačinku a pak si na balkoně opalovala nohy a poprvý v životě se mi povedlo spálit holeně. K večeři linguine s chobotnicovou putanescou, poslední západ slunce v Marina di Maratea, přeorganizovat kufr a spát.
Ráno se pořádně najíst, páč mě čekalo pět hodin bezprizorního se poflakování po Marině. Čili pospávání na pláži. V neděli moc vlaků nejezdí. A bez tabacchi! Jinak myslím, že tenhle hotel byl dobrá volba, 35€ na noc (v Římě to bylo 32€), což za hotel..dávno dobrý. Byl luxusní, minitoaletní potřeby, wifi sice v pokoji fungovala jen na určitých místech (ale v lobby skvěle), každý den úklid, lednička-minibar, bohatá snídaně a ty výhledy! Ale je fakt, že ještě není sezona a chytla jsem to v nějaký akci. Jinak může být za osobu až 80€.





Pak už vlak do Paoly, asi 15-tisícové město ještě jižněji...Na nádraží na mě čekala Alessandra, majitelka B&B Piazetta. To se nachází přímo v historickém centru. Jinak Paola je proslulá tím, že odsud pochází San Francesco di Paola. Žil jako poustevník, udělal nějaké zázraky, léčil lidi, předvídal budoucnost, založil řeholní řád a pak byl svatořečen. Je taky patronem námořníků a tady v jižní Itálii ho dost uctívají. Na každém druhém domě je soška nebo obraz (nebo grafitti) s jeho portrétem...tak oni jsou italové asi docela věřící a paolitané jsou na svého Francesca patřičně pyšní :).Pokoj parádní, v podstatě stejný komfort jak v hotelu, až na restauraci a balkón :/. Vydala jsem se na obhlídku pláže a po Marině, kde člověk nepotkal ani živáčka, to bylo zase trochu děsivé. Všichni mě zdravili a "Sei italiana? Tedesca?" "Tu sei bella, bellissima!" (A odpovědi jako "Non capisco" a "Non parlo italiano" je ještě víc rozrajcujou :D) Jako ok, ale odsaď podsaď. Chvilku jsem relaxovala na liduprázdné pláži a když šla po promenádě zpět, tak mě dohnal nějaký Mario (znal trochu českých slov, asi místní lovec turistek). Tak jsme dělali passaggiatu, až se mi konečně podařilo mu nějak vymluvit a sama odejít, s tím, že zítra se sejdeme. To tak. Pak jsem měla trochu trable najít, kde jíst, byla neděle a nikde sem nikoho neviděla sedět na zahrádce. Nakonec jsem se odvážila zajít do bistra pro kousek pizzy. Ale byla dobrá!

Přesně takhle jsem si v Paole připadala. Fotka Americká dívka ve Florencii. 




1 komentář :

Děkuji mockráte za váš komentář!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...