1. června 2015

Napoli e Procida, 4.den

Další den začal snídaní v ceně (toasty, různě natierky a musli), chick chat s dalšími cestovateli a metrem na to Molo. Tam mi to z nějakýho důvodu prostě nechtělo vzít mince, tak jsem vyšla ven, že teda zase ta štreka pěšky. Všiml si mě stařík ve stánku něco pokřikoval a pak mi ukazoval lístky. Bůh mu žehnej. Ve stánku stál jeden euro a v automatu 1,5€, tkze asi lepší si je koupit ve stánku. (A pak jsem zažila revizory). Dojela jsem na Molo, lodě odtud jezdí na Procidu, Ischiu a Capri, provozované hlavně společnostmi Caremar a Snav. Buď aliscafi (menší) nebo trajekty, ceny obou společností jsou podobné, lístky se dají rezervovat na internetu, ale myslím, že je jednodušší dojít k přepážkám, kouknout na jejich rozvrhy (orario) a koupit tam (zpáteční na Procidu cca 30€). Prodavači celkem rozumí anglicky. Měla jsem ještě hodinu a půl čas, tak jsem se jen poflakovala na promenádě. Pak už začlo nalodění, ani jsem neměla mořskou nemoc. Na Procidu to trvalo cca 50 minut. Je to ostrov, kde se zastavil čas a ještě jí nezasáhl turismus. Je taková...picturesque (nenapadá mě český slovo). 


Na netu píšou, že je sice celý ostrov docházková vzdálenost, ale že je lepší nasednout na bus, který jezdí často a zastávky jsou po celém ostrově. Ale já nejsem žádnej obézní amík, tak jsem se z přístavu vydala pěšky do Marina di Chiaoilella, kde je taky pláž. Zastavila jsem se na jídlo v La Conchiglia, restaurace s výhledem na moře a Coricellu. Dala jsem si mé nejoblíbenější přímořské jídlo špagety s plody moře (s vodou a copertem 16€). Ale mňam! Pak jsem se vyvalila na pláž. Skoro prázdná, obklopená skaliskama, drobný kamínky vulkanického původu a minimušličky. Moře bylo nádherně čistý, tak jsem se tam chvilku vycákala.  




Když už jsem uschnula zamířila jsem ještě na Coricellu, to je to, co google nabídne v obrázcích jako první, když zadáte Procida. A pomalu zpátky k přístavu. Ještě jsen vyšla k nějakému kostelu v historickém centru - na to, abych došla na Terra Murrata (historické opevnění a klášter) jsem už bohužel neměla sílu. Dala jsem si zmrzku a čekala na loď. 
V Neapoli jsem zas nějak zabloudila a na metro nasedla až na Toledu. Na baru v hostelu jsem si dala vodku s colou a chvilku kecala s barmankou Sini. Ta si pak ke mě přisedla a pokračovaly jsme. Dokonce mě pak pozvala na panáka, jakože welcome drink v ceně :D Přidal se k nám Lucas (který po mně předchozí den házel očko :D), pak přišli ještě dva italové Genaro a nevímkdo a najednou nás tam sedělo hodně, kecali jsme, se Sini se učily italsky, oni se zas učili česky. Jak mi to najednou italsky šlo! Naučila jsem se to jejich "Ecco!" a legendu o San Genarovi, ale tu už vám teď doopravdy neřeknu :D Byl to takový kouzelný večer, co člověk zažije jen jednou...kissing in the heat of Naples....a ten zvláštní pocit, že se už nikdy neuvidíte.




Zase ztracenáá v Neapoli


Žádné komentáře :

Okomentovat

Děkuji mockráte za váš komentář!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...