22. června 2015

Paola a dom

Zašla jsem na snídani do baru pod B&B, croissant e capucco (a zrovna sem byla tak rozmazlená hotelem...a capuccino bylo teda nejlepší v Římě). A protože počásko nic moc, vydala jsem se do Santuario di San Francesco. Kostel s klášterem a jeskyní, ve které San Fracesco poustevničil. Velice zajímavé místo, takové..tranquillo..vodopád, staré s novým. Zanechalo to na mně velice zvláštní meditativní dojem.







Pak se vyjasnilo, tak jsem se vydala na pláž (bohužel jsem si nevzala foťák). Moře bylo docela studený, takže když už jsem se fakt smažila, tak se nechala ošplouchnout poměrně velkýma vlnama a zase se slunit. Jednu chvíli jsem dala asi dvacet temp a pak se klepala ještě deset minut. Takhle jsem tam vydržela asi čtyry hodiny, což je na mě bez slunečníku fakt výkon. Poblíž mě se usadil týpek - Vittorio, co měl pořád problémy se zapalovačem, takže si chodil půjčovat. Jednu chvíli jsme se dali do "řeči". I s mojí omezenou slovní zásobou byl docela výkon, že jsem se dozvěděla, že je z Bologně, z Paoly pochází, pracuje jako zdravotní bratr, že Tropea a Diamante jsou krásný a že doufá, že mám dost opalovacího krému, ptze jsem bílá :D Pak zpět a k mému překvapení byl konec siesty, takže supermercato koupit nějakou večeři. Olivy, mozzarella, prosciutto crudo a nějaký ty paniny. Majstrštyk "Buonasera, duecento gramma prosciutto crudo per favore" a bohužel "Non sei italiana?" "No no, ceca" "Aaa Praga!" "Sí una bella citta" "Sí sí, grazie" :D Tak jsem si pochutnala, ptze to jejich prosciutto, to bych mohla pořád...v ČR takový prostě nemáme, nebo máme, ale mě platit eurama přijde jako platit penězma z monopoly, kdežto nad kažzou korunou hrozně přemejšlim (a zbylo mi hrozně mincí, páč je rychle nedokážu adekvátně rozeznat). A pak to začlo. 
Rudý záda - tam kde jsem nedošáhla s opalovákem, obličej, dekolt a holeně, který už byly předpálený z minulých dní. Hrozná zima. Takže radši do postele. Další den jsem ani nešla na snídani, jen ibalginy, přemáhání zvracení, ležení, halucinace. Odpoledne jsem se jen vykopala pro kolu a něco čokoládovýho (čokoládu nemám ráda, ale tělo si to žádalo). Pak jakž takž oukej, ale do postele s šílenou zimnicí. Ráno už dobrý, snídani jsem dala, i na chvilku meditovat na pláž ač bylo zataženo, ale pak se zas ozvala jiná část těla. Takže zpátky a notná část dne na toaletě. A to jsem si tu smectu sebou brát nechtěla. Díky bohu za ní. Večer už mi bylo dobře, ale bála jsem se svoje úžasné italské dobrodružství zakončit v restauraci, páč jsem fakt nevěděla, jak by to dopadlo a další den mě čekalo x hodin v dopravních prostředcích. Ale ono i tohlek cestování prostě patří a byla jsem asi přespříůiš sebevědomá svou schopností odolávat slunku. A popravdě už jsem stejně byla unavená a takhle na pokoji jsem ještě měla šanci být jen sama se sebou a zamyslet se nad některými věcmi. A na další poznávání Itálie snad budu mít ještě několik desítek let :) Rozhodně ničeho nelituji, vše jsem si užívala tak, jak jsem v danou chvíli nejlépe uměla :)








Ráno mě Alessandra zavezla na vlak. Přijdu, kouknu na tabuli a můj vlak tam má u zpoždění "IND". Vzhledem k nervózním lidem tam to nemohlo být nic dobrýho...pak jsem zjistila, že to je neurčitý (a ještě pak, že když v noci byla bouřka, tak to nějak poškodilo vedení). A hned ke mně přiskočil taxikář, řekl, že vlak nepojede a začal se vyptávat, v kolik a kam potřebuju. Do Říma 400€, jinak že musim přesvědčit další lidi. Ha ha. No přišel ten moment, který mi přála sestra, aby nenastal - že mám sice všechno perfektně naplánovaný, ale jakmile se něco pokazí, tak si sednu na zem a začnu brečet. Nechybělo málo (nezačala jsem brečet, ale modlit se k San Francescovi :D), možnost byla jen to taxi a vlak o dvě hodiny později, s kterým bych dost pravděpodobně nestihla letadlo. Pak se objevilo zpoždění 60 minut, tak jsem se pro jistotu šla zeptat na přepážku "questo treno sí o no" a že sísí. Postupně 90 minut...ještě že jsem nešetřila zas tolik a koupila si lístek na Frecciargento místo ICčka, to mělo 130. Nakonec vlak přijel, hurá. Měl onboard portál jako pendolino a přístup na wifi stál 1 cent. No, když jsme byli v Sorrentu, zjistila jsem, že aktuálně máme zpoždění 126 minut. Do Říma jsme přijeli se 140 minutovým zpožděním, což byl přesně volný čas, co jsem tam měla, takže jsem jen nasedla na autobus a na letiště. Nevím, co to, ale mám pocit, že v Itálii na letištích ty chlápky, co tam obstarávají letadla najímají podle toho, jak jsou sexy :D A pak let, který byl takový příjemnější než tam, protože kapitán s námi docela komunikoval. A v Praze zima a fuj, hned bych se vrátila zpátky
Dovolená mě se všema útratama stála asi 25k, ale viděla jsem pěkný světakraj a parádně si to užila. Rozhodně na to nikdy nezapomenu. Přesvědčila jsem se, že jsem odvážná a že dokážu cestovat sama, splnila jsem všechna svá předsevzetí na tento rok a prostě to bylo bájo. Když jsem přijela, tak ač to bylo těžké ukončila jsem ten můj vztah-nevztah, protože jsem dospěla k tomu, že si nezasloužím nic míń než chci a že moje pravá láska někde prostě čeká. Taky jsem si přečetla Čtyři dohody, což mi zas trochu pomohlo v mém vývinu a vůbec si to tak srovnala všechno. Dokončím si nástupní praxi a pak zkusím někam zmizet. Protože to, že se můžete spolehnout jen na sebe, to je tak sakra úžasnej pocit :)

1 komentář :

Děkuji mockráte za váš komentář!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...