Přeskočit na hlavní obsah

Bilance studia porodní asistence III

Achjo, už zbývají jen dva týdny školy, pak praxe a pak konec. Nikdy bych neřekla, že na toto místo dojdu, z nějakého důvodu jsem si myslela, že budu věčný student. Achich, jsem tak nostalgická. (Tenhle článek je krátkej a nezajímavej, ani jsem sem nedala obrázky, protože mě prostě nenapadlo co :D)
Kde jsme skončili? První semestr druháku...takže se vrhneme na ten druhý. 
Ten začal opět měsíční praxí. To už jsem si začala psát blog, takže - tady. Na téhle praxi jsem odvedla poprvé sama porod, bylo to nějak odpoledne, narodila se holčička. Jakou já měla radost, že jsem všechno zvládla, správně si přehmátnout ruce a tak vůbec :) Skvělý pocit!
Další praxe v tomto semestru byla Primární a komunitní péče - ta byla u soukromé porodní asistentky, pediatra a gynekologa. K pediatrovi jsem šla ke starší doktorce, ke které jsem chodila. Popravdě to byla nuda. Zrovna všechny děcka měly angínu a mně se v té době angína pořád vracela, takže jsem si držela odstup :D Docela mě dostalo, že tam několik maminek něco říkalo, že dítěti daly paralen a panadol na horečku a kdesi cosi... já nevím, svůj první paralen jsem měla asi až ve třinácti letech, když jsem měla horečku, tak mamka dycky aplikovala zábal na celé tělo. Strašně to bolí a je to fuj, ale horečka klesla docela stejně jako po prášku a nezatěžuje to játra. Myslím, že by se nejdřív mělo dělat toto a až potom prášek. Jinak odpoledne tam byla poradna pro novorozence a kojence, kde jsem teda měla za úkol je vážit a měřit, jenže z toho tak nějak sešlo, protože tam měli tu váhu, jak se po ní musí posuvat závaží a to mi trvalo dlouho. Prostě totální noob jsem...to stejný s klasickým tlakoměrem, achjo :D
 V porodní asistenci jsme probíraly všechny možné patologie, operační porody, nepravidelnosti a učily se šít. Popravdě, už si to nepamatuju. I když jsem se na to xkrát koukala, tak bych to nezvládla, asi. 
Pak jsme měly Péči o novorozence a kojence, což jsem si teď uvědomila, že jsem o tom omylem psala v minulém příspěvku. Přednášky z patologie, jakési psychoterapeutické techniky v porodní asistenci, to už mi je taky jedna velká neznámá. Z předmětu Edukace v porodní asistenci vzešel můj projekt o kvasinkách, který budu muset dvakrát přednášet někde na střední, to jsem zvědavá, kdy už to konečně udělám. A pak ještě cvika a přednáška z Porodnictví (zpětně pak u učení z výpisků pobavilo - "Když vše selže, strčit hlavu zpátky do dělohy a císařský řez = spíše šílenství!"). U zkoušky jsem si pak vytáhla Hypoxii při porodu, super otázka, zkoušel mě pan primář a přijde mi, že zkoušel, kam až může zajít a já nebudu vědět. No nevím jak, ale střihla jsem si aerobní i anaerobní metabolismus v těle, včetně elektronových dějů na membráně (asi nějaké zapomenuté vědomosti z medicíny), dokonce jsem vyštrachala i fyzikální princip ultrazvuku a pulsní oxymetrie. Řekl, že to byla jedna z nejlepších odpovědí, co slyšel a věnoval mi svůj vzácný úsměv. (Je to pěknej chlap a ještě je tak krásně arogantní, že to je sexy :D)
U zkoušky z porodní asistence se mi podařilo vytáhnout Historii porodní asistence, což vzhledem k tomu, že už jsem se trochu připravovala na bakalářku, byla procházka růžovým sadem. Hlavně jsem začala mluvit o tom, že porodní asistentky na tom jsou pořád stejně a že to je nefér atd atd :D
O prázkách zase měsíc praxe, to vstávání, uff... chci tím říct, že několik služeb jsem docházela ještě na podzim :D. Na sále už přibývaly samostatné porody a to i s tím, že jsem paní říkala, jak dýchat, jak tlačit a tak, prostě parádička :) I když nervy byly pořád a to velký! A víte, co je hrozný? Že mi každá kovová plocha (hlavně kliky) dává v nemocnici rány! Jak to je možný? Kdybyste mě viděli, jak se ke klice dycky přibližuju hrozně pomalu a opatrně..jako by chtěla šahat na dikobraza nebo co.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Odposlechnuto na sále II - přirozený porod a porodní plán

Tak mám právě po noční, jak říkají sestřičky, byl to docela Saigon. Jen jsem přišla na službu a do půl hodiny jsme porodily první paní. Během večera pak následovaly další dvě. Proč si ta moje PA (=porodní asistentka) vždycky ty paní bere, když říká, že už nechce nic dělat? :D Ale aspoň na mě nestihnul padnout spánek. Druhá paní byla třetirodička a zvládla to krásně. Bohužel u obou dvou jsem si tam nějak nezvládla naštelovat ruce a moc to nešlo , tudíž spíš asistovala moje mentorka, takže jsem si to napsala jako asistence. Ale dvakrát se mi povedlo píchnout vodu – protrhnout vak blan, co obaluje miminko, že odteče plodovka, takže úspěch! Co budu psát dál, je založena na dosavadních zkušenostech a rozhovorech s mojí mentorkou - skvělá starší paní, hodná, ale důrazná, s bohatými zkušenostmi a zdravým selským rozumem. Je možné, že za dva roky, až budu pracovat sama, budu psát něco jiného, takže berte na vědomí, že jsem zatím pouze studentka a pouze dávám dohromady informace, co js...

Bilance studia porodní asistence V

Tak už mi to končí :( Smutno a prázdno a taky zvyšující se úleva. Popravdě, když jsem někdy v prváku zjistila, kolik x hodin praxe mě čeká, tak jsem nevěřila, že to zvládnu . Však praxe byl taky jeden z důvodů, proč jsem skončila s medicínou, hrozně jsem se všeho bála. Ale své celkové pocity asi popíšu v závěrečném bilančním článku toho mého epického studia :). Poslední semestr se samozřejmě nesl ve znamení stresu ohledně bakalářky . Ale jak jsem psala v některém předchozím článku, tak protože jsem pracovala víceméně průběžně, vůbec jsem se nestresovala a neměla strach, jestli to stihnu a jestli to bude dobrý. Z předmětů jsme měly Porodnickou analgezii a anestezii , což bylo dost zajímavý, ale takový kontroverzní. V podstatě šlo o to, že "když žena udává bolest, tak jí prostě dáme epidurál.... že porod trvá potom dýl? Blbost! (No, pan doktor použil trochu ostřejší výraz, na akademické půdě šmarja!) Že porod trvá kratší dobu? Blbost! Že je víc operačních porodů a komplikací...

Odposlechnuto na porodním sále

Tento článek byl napsán v roce 2013. Vysloužil si dost negativních komentářů. Teď - rok 2019 - ho nechám znovu viditelný. Jsem už moudřejší a pár věcí jsem zažila a myslím, že by se tu měl nechat jako vzpomínka mého dřívějšího smýšlení, jako zamyšlení, jako varování nesklouzávat k nejrůznějším soudům velice rychle. Berte jej, prosím, tak, jak jsem to právě popsala. Děkuji.  Dneska bylo málo porodů, po obědě jsme dokonce měly prázdný sál. No a u odpolední kávy se tam nějak začali řešit otcové u porodu a otcové obecně. Že je děsný, že teď každá žena tahá k porodu chlapa. Že je příšerný, že si na sál v případě problémů netelefonujou samy ženy , ale jejich chlapi. Že je hrozný, jak žena neřekne, že jí odtekla voda, že má kontrakce po pěti minutách, nýbrž partner řekne: „ Odtekla nám voda . Máme kontrakce po pěti minutách.“ Že je nechutný, že když tam třeba ženě upadne vložka od krve nebo kdovíčeho, tak ji muž ženě podá. Že by se mělo zakázat , aby muži šli se ženou na op...