Bleskové poznatky z italské porodnice

U nás nás staniční pořád „buzerovala“, aby všechny ordinace byly správně, neustále jsme musely chodit za lékaři a nutit je věci opravovat. Třeba když napsali Ibuprofen a my měli jen Ibumax, museli to přepsat na ten Ibumax. Tady si s tím hlavu nedělají a většinou píšou účinnou látku a pak je fuk, co se podá. A když něco není předepsané lékařem, tak se to přece předepíše tužkou a lékař to pak dopíše. 

Porod se vyvolává nejdřív tělískem s pomalým uvolňováním prostaglandinů 24 hodin a pak se zavede prepidil gel. Tuhé tabletky nepoužívají.

Rány po císařském řezu nechávají zalepené xx dní a každý druhý den se dělá převaz. Já si nepamatuju přesně, jak to bylo v ČR, ale myslím, že jsme to ženám sundávaly snad hned druhý den a pak si chodily třikrát denně na dezinfekci. To stejně jakože jsme v ČR ženy po císaři postavovaly na nohy, vytahovaly močový katetr a hnaly do sprchy docela brzy. Tady šest hodin po operaci jim omyjí spodek na posteli, pak rádoby postaví a přesunou na židli, kde ta žena hodinku sedí a tím je zmobilizovaná. Některé p.as. s nimi ovšem jdou na bidet (o těch ty první p.as. říkají, že to jsou hazardérky). Katetr nechávají zavedený 24 hodin.

Viděla jsem hospitalizaci tří žen po domácím násilí. Jedna s popáleninami od cigaret na břiše...To jsem v ČR nezažila.

Kanyly se nikam nepíšou.

Progesteron dávají jako u nás ve vaginálních tabletkách (i když vůbec ne tak často jako u nás), ale taky v injekci jednou za tři dny.

Epiziotomii dělají jen u operačních porodů. Jinak ženy nechávají se „potrhat“ přirozeně. A teda ty bez poranění se skoro nevidí.

Tokolytikum první volby je tractocile/atosiban. U nás to je podávané jako „dáme vám extra drahej zázračnej lék“..kterej se stejně většinou dá ženám s asyntomatickou inkompetencí hrdla.. Gynipral vůbec nepoužívají.

Poprvé jsem použila komputerizované CTG, tj. Monitor, který vám po jisté době napíše analýzu záznamu.

Zdá se mi, že do všech po porodu perou paralen nebo ibalgin. To se mi osobně moc nelíbí.

Nepoužívaj skoro vůbec magnesium. Ani v tabletkách. Jen jako neuroprotekci pro novorozence. 

Některé porodní asistentky dělají vyšetření při propuštění, zatímco lékař píše propouštěcí zprávu. Když se některé ženy nevyčůraly po porodu, byla to porodní asistentka, kdo ultrazvukem kontroloval reziduum v močovém měchýři a samy podle protokolu cévkují a zavádějí permanentní močový katetr. Nebo kontrolojí polohu plodu. Prostě, hodně věcí dělají autonomně.

I když je to fajn, někdy jsem z toho taková... nevím, jak to popsat. Jsem ráda, že mi věří, ale pořád to je neplacené a dobrovolné. Takže „Běž vyšetřit tu ženu, my si zatím předáme službu a pak mi řekneš.“ Nevím, jsem z toho nervozní....pak taky tím, jak tu jsou ženy i po porodu, s tím já mám zkušenost naposled z univerzity...a spoustu věcí jsem nikdy nedělala..a pak se ocitnu dělat propuštění s lékařkou, protože ta řekla: „Mám trochu času, jdu dělat propuštění a půjde se mnou..Gertruda!“ (nemusela jsem ovšem vyšetřovat), sama, dvě hodiny (mezitím mi uniknou zajímavé věci na oddělení) a některé věci prostě neznám a lékařka pak nervní, že chybuju a nevím a já si musim vyslechnout všechny možné uražené „Ta pinzeta měla být větší...“...a držím poprvé v životě ultrazvukovou sondu na břichu a podávám nástroje....a....já tam jsem zadarmo a dělám dost práce a pak něco spletu a dívají se na mě, jakože jsem to měla vědět a všechno italštině....a abych zvedala telefony a když jim zvoní alarm, řeknou mně, abych se šla podívat, co se děje...no, dává mi to dost zabrat :(. 

A skoro všichni tam mají nalakované nehty a prsteny..a skoro nikdo si nedezinfikuje ruce tak často jako já. 

U nás naprosto nepřípustné, tady certifikovaná pracovní obuv... milujuuu, voní po citronech :)

 A před nemocnicí mi ukradli už dvě kola...

Epidurální katetr tu vytahuje jedině anesteziolog.

Dost často používají Bakriho katetr a jsou tu atonie a tak. Ale všechno to jde tak nějak nárazově. Že je třeba týden atonií, pak týden žen, co se po porodu nevyčůrají a zavádí se katetr, atd....ale i když je tahle nemocnice menší než ta, kde jsem pracovala a taky perinatologické centrum třetí úrovně, tak všechny možné věci, co nechcete, aby se u porodu staly, se tu stávají mnohem víc. Nemluvě o jednom případu, co se stal nedávno... ve zkratce – 28 týden, hlava vstouplá velkým oddílem do pánve, decelerace, panika, císařský řez naživo s anestezií, která ještě nezačala působit, hlava vstouplá, tudíž snaha vaginálně rukou tu hlavu vytlačit nahoru..... doteď mě mrazí.

A tímto bych to krásně uzavřela.