Clefairy blog

Už to budou skoro dva roky, co jsem začala pracovat. Teďkonc k nám začly chodit studentky na úplně první praxi vůbec , tak jsem začala být hrozně nostalgická a vzpomínat, jaké to bylo, čeho jsem se bála, co bych byla udělala jinak...a tak mě napadl tento článek, co bych si chtěla vzkázat. Hned jako první (vyhořele): Ještě máš čas, uteč! Baví tě cestování, baví tě italština, baví tě letectví! Běž studovat něco, co pak později bude rozeznívat tvoje srdce radostí! A možná ti to hodí víc prachů. A lepší pracovní dobu. I když to moc nedokážeš, tak zatni zuby a ptej se sestřiček , jestli můžeš něco udělat, s něčím pomoct a hlavně jestli si můžeš to a to zkusit, jestli můžeš zkusit tuhle paní taky vyšetřit a snaž se zkoušet si vyšetřovat i nepokročilé nálezy. Trvej na tom, abyste na psychologii důkladně probrali prevenci syndromu vyhoření. Fakt. Místo nějakýho blbýho povídání o něčem, co si už nepamatuješ. To, že se na něco třikrát zeptáš jak blbec, než abys něco udělala špatně,...

Začíná velice plíživě. Ani si toho nevšimnete. A pak, v lepším případě, si to uvědomíte. A nějak nevíte, co s tím. A ani se vám s tím nic dělat nechce. Je jedno, na jakém oddělení pracujete, je jedno, jak dlouho jste v praxi...pomáhajícím profesím se nevyhýbá.  Jak říkám, nejdřív ty kapičky nasranosti, únavy a nevimčeho přibývaly fakt nenápadně. Pak jsem byla u porodu ségry a (jasně jako outsider jsem do toho nemohla tolik vidět) i když měli fofr, tak se to i tak odehrávalo v poklidu, přátelský personál, uvolněný vztah sestra-lékař. Ono i z dob studií (haha, což je dva roky...opět, tolik jsem do toho neviděla) - nepamatuju si, že by personál byl tak buzerován audity, kontrolami a hlavně dokumentací. Nebylo potřeba tolik papírování, razítek, podpisů a taky to byla FN. Ale u nás...je jedno, jestli paní umře, hlavně, aby dokumentace byla v pořádku, protože ta buzerace za to nestojí. A i tak to není stoprocentní, ptze všichni jsme lidi a děláme chyby. O paní se postaráme v podstatě ...

„Tak jsem byla u gynekologa a mám 5-6cm. Před týdnem to byly tři, to je dobrý. Asi bysme si měli fakt zasexovat“ „Šmarjá, nesexujte, to by ho vytáhl a za ním by šlo dítě :D Jaktože tě s tím nechá chodit doma? Když ti odteče voda, tak porodíte v autě...pokud do něj stihnete dojít...“ „No příští týden už jdu na kontrolu do porodnice. A nechceš zítra po noční přijet a být celý den se mnou? Přecejen... kdyby něco.“ „Jasně, ale radši si sbalím nějaký pomůcky.“ :D Došla jsem na noční, srdce až někde v krku. Porodnice plná, samé odteklé vody, nějak se mění počasí. Začala jsem si radši chystat „cestovní porodní balík“ a modlila se, ať ségra ještě vydrží. O chvilku později mi psala, že začla špinit. Radši jsem ji do té porodnice poslala, většinou to je známka posunu v nálezu. Chuděrka se bála, že na ní budou zlí, proč tam jela, když nemá bolesti a kdesi cosi. Nikdo tam samozřejmě neřekl ani půl slova. Uložili ji na „předpokoj“, že se bude čekat na kontrakce. Že by mohli pustit vodu a p...

Já. Co bych po roku v továrně na děti klidně dovolila SC na přání. Na sousloví porodní plán jsem alergická, protože si vybavím ty primárně naštvané těhotné, co se do nemocnice přijdou hádat. Myslím, že by vše mělo probíhat jako klidná oboustranná přátelská dohoda. Není to úplně extrémní, se ségrou jsme to probíraly a takhle jí to vyhovuje. A porodnice se chvástají, že tohle dělají automaticky. (Bude rodit v malé okresní, k nám bych ji nezatáhla ani za zlatý prase). Tak uvidíme.  Vážená paní doktorko, vážený pane doktore, vážená paní porodní asistentko, vaší porodnici jsem si vybrala na základě mnoha zkušeností známých a ráda bych porod prožila v oboustranné přátelské atmosféře. Ráda bych jej také prožila přirozeně s co nejmíň zásahy a v co nejvíc intimním prostředí, jak bude možné. Je pro mě velice důležité, abych s miminkem mohla navázat ničím nerušený, úzký fyzický kontakt.  Chápu, že porod je záležitost, která se může změnit z vteřiny na vteřinu a že mnohdy n...

Day Zero V práci se mi rozbíjí tablet s mobilním internetem . Užívám si poslední chvilky internetu...Reklamovat budu v místě bydliště. Za několik dní. Oprava pravděpodobně potrvá měsíc. Přicházím z práce domů. 15 minut poté – nudím se. 20 minut poté – šílím . 30 minut poté – vydávám se koupit USB modem.  Nemají ho, prý v T-mobile. Uvědomuji si, že by to na Ubuntu asi stejně nefungovalo. Dávám se opět na cestu s cílem koupit si smartphone. Nerozumím tomu, nemůžu si vyhledat recenze. Mezitím všechny obchody zavírají. Zrovna je Black Friday a nemůžu si nic objednat na Alze. A stejně bych si nepřečetla email, že si můžu to něco vyzvednout. Nehledě na to, že nevím, jestli každý smartphone umí udělat wifi hotspot. A až/jestli mi opraví tablet, co s tím smartphonem budu dělat, simka je jen jedna.  Začínám brečet. Ok, přála sem si, aby mi vesmír pomohl některým lidem nepsat, ale musí být tohle ta cesta? Přání se doopravdy plní, jen často né tím způs...

Moje práce mě baví. Baví mě ten zvláštní mix rutiny a adrenalinu. Baví mě vidět to, o čem jsem četla jen v učebnicích. Baví mě rizikový. Nechtěla bych jinam. Ale čím dal častěji cítím takovou nějakou frustraci. A myslím, že to je možná jeden z důležitých bodů, proč dnešní porodnictví/zdravotnictví vypadá tak, jak vypadá. Stále víc a víc práce, míň a míň personálu, horší a horší pracovní podmínky.  Proč bych se měla snažit, proč o službách padat na hubu, proč nemít čas se jít vyčůrat, napít, najíst. Když to nikdo neocení. Okej, to, když mi paní řekne, že jsem hrozně hodná anebo mi onehdá tatínek potřásl rukou a že hrozně děkujou za všechno, to je fajn...ale složenky mi to nezaplatí a nenajím se z toho. (K vedení se tyto pochvaly většinou nedonesou. Rozhodně né tím stylem, že by třeba dali nějaké...něco...) Z toho mi je pak do breku. Většina mých známých mají třebas..osmihodinovou pracovní dobu, volné víkendy, volné Vánoce, Silvestra, nemají rozhozený životní rytmus nočníma směnam...

Italsky jsem se začala z nudy učit loni v létě. Ani nevím proč. Každopádně... che lingua bella ! Hlavně bohužel jak dělám na směny, tak prostě nemám šanci chodit na nějaký kurz :(. Knihy To je klasika pro začátek, mám tři. Italštinu pro samouky od Ledy , Italštinu pro samouky a Učebnici současné italštiny . Přičemž když to přečtete obráceně, tak máte pořadí mých osobních preferencí. U té učebnice současné italštiny gramatice rozumím tak nějak nejvíc, je to hezky vysvětlený a dialogy jsou takový...co se asi celkem běžně používaj, u těch druhých dvou, resp. u italštiny pro samouky je to takový no...ta učebnice mě fakt nebaví! Aplikace Jediná, kterou používám, je Duolingo . Je to úplně super a zadarmo! (Dostupné i na webu, synchronizované s app ;)) duolingo.com ) Není tam žádný vysvětlení gramatiky, nic, ale postupně si to od úplných základů tak nějak vžijete. Máte k dispozici několik lekcí, kde každá lekce má několik ? částí s určitýma slovíčkama, přičemž se...

Ano, stává se i porodním asistentkám. Které si pak rvou vlasy. Podrobnosti nebudu popisovat, nicméně jsem pěkná -varování-před-expresivním-výrazem- piča! Jak víte, neberu hormonální antikoncepci, kvůli Leidenovi a vlastně taky kvůli tomu, že mi prostě není sympatická. A ani sex tak často nemám, aby se mi to vůbec vyplatilo. (A teď trochu váhám. Tady chci dávat morální poučení a propagovat zdravej rozum atd, ale tohle ode mě prostě vůbec není správný. Prevence, prevence, prevence! Asi lepší žrát prášky...a nebejt piča jako já. Ale zase lepší Postinor než umělé přerušení těhotenství...nebo nechtěné těhotenství.) No nic, 25 hodin po aktu (který se stal při pravděpodobné ovulaci) jsem tedy razila do lékárny. Postinor se už nějakej čas prodává OTC, čili over the counter, bez receptu. Co jsem si předtím studovala internet, prý se má ukazovat občanka a vyplnit nějakej dotazníček, kolik postinorů jsem už měla, jaký mám cyklus a já nevím co. To se nekonalo a nesla jsem si domů ty dvě ú...

Jak často máte kontrakce? Jsou pravidelné? Jak jsou silné? Kdy ta voda odtekla? Pokolikátý rodíte? No, to není nález k porodu, jeďte ještě domů. To jste vy s tím porodním plánem? Si všichni plánujou a pak jsou rádi, když pomůžeme. Natočíme monitor, abysme se koukli, jak se daří miminku. Natočíme monitor, abysme se koukli, jaké jsou ty kontrakce. Miminko spí. Trochu zatřesu s bříškem, abysme ho vzbudili. No, monitor žádné kontrakce neukazuje. To je jen dráždivá děloha. Miminko pořád spí. Pojďte na bok. Teď ten monitor nemůžu odpojit. Ještě pět minut. Fakt už jen pět minut. Tak já ho odpojím, ale stejně ho budeme muset zopakovat. Hezky si to prodýchněte. Soustřeďte se na to dýchání, ne na brečení/křičení. Pošlete tomu miminku kyslík. Jenom malinko střihnu. Musím vám zavést cévku, maličko to štipkne. To nemůže tolik bolet. Nevyvádějte tak. Zvládly to všechny ženský před váma. Vždyť máte epidurál, to nemůže bolet. Povolte se, jste strašná zaťatá. Tak co, mamčo...

Tak jo, musím potvrdit, že když se mění počasí , tak odtékají vody a rodí se a točí se blbé monitory a seká se o život. A prý štrikování vyvolává kontrakce. A když po porodu žena leží s rukama za hlavou, tak prý víc krvácí. A IUGRy mají tendence slouzávat do preeklampsie. A vždycky je období, že převládá nějaká jedna "nemoc" . Jednou to je plné oddělení praevií, jednou preeklampsií a jednou inkompetencí hrdla. A hepatopatie rodí snáz. A když hrozí nějaká embolie, tak puls nad 120 je známkou embolizování. A Gynipral oproti placebu oddálí porod jen o dva dny. Ale ze zkušenosti víme, že to je prostě dýl, ať si výzkumy říkají cokoliv... A nemám ráda CTG Avalon.  A strašně se mi líbí na porodních bábách s desítky lety praxe ta "moudrost" ..."Kolik tam je paní doktorko? Tak čtyři..pět?" "No, přesně tak! Jak to víte?" "Kouknu a vidím, ne?!" :) A je totální pravda, že když se řekne, že je hroznej klid a pohoda, tak se to tak do hodiny...