19. listopadu 2013

Střípky ze života IV - Noční porodní sál

Včera jsem se vydala na noční, zase vyklepaná jak ratlík, protože jsem tam nebyla měsíc a půl. Vždycky si říkám, že to zmáknu, že jsem to přece zmákla už víc než třicetkrát, ale pak mi začnou vyskakovat takový myšlenky jakože co když se stane toto a když budu muset dělat toto a jak se to vlastně dělá... a celá se z toho vycamprlíkuju, jak mi jednou řekla moje mentorka :D. Měly jsme před tím ještě školu a spolužačka: "Neboooj se prosííímtě, to bude v pohodě. Budete mít....tři krásný porody...a no, třeba ještě jedny kleště, ať máš nějaký patologický!" Já na to: "Pfff, jeden by stačil." Nicméně měla naprosto přesně pravdu. Ale na kleště jsem se šla jenom podívat, fakt jen abych si to mohla napsat. 
Nicméně ty tři porody byly fakt krásný. Všechno šlo jako po másle, moje mentorka to už tak nějak nechávala na mně, sama jsem si vyšetřovala, pustila jsem vody - a ať si říká kdo chce, co chce, tak u vícerodiček to vždycky pomůže v tom, že nález rychle poskočí. Sice je ta bolest větší, ale hezky se to urychlí a myslím si, že to miminku prostě v té fázi už neškodí , naopak, nebude tak dlouho v děloze vystaveno stresu (u prvorodičky, když to tak nějak nepostupuje a je malý nález, tak to už bych o tom polemizovala). Prostě paráda, i když mám občas problém určit lem a zánik branky, ale to se všechno ještě naučím, času dost :). 
No a co se týče porodu samotného, mentorka si už nebrala sterilní rukavice, celé mi to nechala, takže jsem úplně sama porodila tři krásné děti, hezky si přehmátla, všechno se dařilo :). Dokonce všechny tři paní vyvázly bez poranění! Takže neskromně doufám, že kvůli tomu, že jsem konečně dobře chránila hráz. Sranda byla, že v pět mě už mentorka říkala, že můžu jít dom a já, že ještě svezu paní na oddělení a pak půjdu, a když jsem se vrátila, tak ona, že tam je paní, která bude co nevidět rodit :D. Sice jsem tam chvilku klimbala nad stolem, ale tohle mě ještě vzpružilo :). Hlavně jsem byla vděčná, že mě mentorka chválila a říkala, že příště klidně může jít spát a já si ty porody povedu sama :D. A že už se lepším atd atd. a že to byly fakt krásný porody, prostě jsme z toho obě měly skvělý pocit, jsem jí fakt chtěla obejmout, jak mě ty porody nabily pozitivní energií! Taky jsme si parádně pokecaly, prostě jupíí, takovejhle krásnej pocit jsem neměla už dlouho :)
Taky jsem se snažila na noční vymyslet nebo pochytit nějaké hlášky ze sálu, protože tohle spojení se občas objevuje v dotazech, podle kterého někdo najde můj blog. Bohužel mě nenapadlo nic jiného než tyto dvě: "To máme ale hezkej monitor!" - jakmile se toto řekne, je jasný, že se za chvíli rapidně zhorší a "Tady je ale klid!" - volně přeloženo - za chvíli budou všechny boxy plný, bude jedna sekce za druhou a do toho budou chodit gynekologické ambulance. 
Jinak mám další poznatek, co se týče porodního plánu - a to k vážení a měření. Že to je prý po porodu pro dítě moc stresující. Ale není to stresující i dvě hodiny po porodu? Myslím, že to je jedno. S miminky zacházíme šetrně a na váhu dáváme takový savý papír, takže není nějak studená. Navíc by bez váhy a míry nešel napsat porodopis a všechno by se neuvěřitelným způsobem zdrželo a takhle to ve fakultce fungovat nemůže. Když někde mají za noc jeden porod, tak to potom jo, ale když tady jich máte průměrně šest, sedm, tak to prostě nejde. Ale to je pořád to, o čem mluvím - že už nevím, co je správně. Na jednu stranu jooo přirozenej porod atd, ale když to pak vidíte v praxi a slyšíte ty porodní asistentky...ta moje mentorka asi není moc zastánkyní přirozeného porodu, ale zbytečné zásahy rozhodně nedělá. Prostě zdravý rozum podpořený mnoha lety praxe a tak to má asi být. Jo, a taky jsem poprvé cítila, jak pulzuje pupečník, dřív jsem to nikdy necítila :) (nebojte, přestřihli jsme až po tom, co dotepal ;))
Nezlobte se za nic neříkající článek, ale celý den (a noc) srším emocemi a nemám se s kým podělit (naplnila se slova jednoho člověka, co řekl, ať si představím, že jednou přijdu z praxe a nebude tu nikdo, komu bych to mohla říct...tak tady to máte), takže super, že mám vás a tenhle prostor k tomu!


 A na závěr, citát o porodních asistentkách, co mě velice zaujal: 
"Jsme jako labutě plující na jezeře. Na povrchu vypadáme vyrovnaně a klidně, ale pod vodou mácháme nohama k zbláznění."
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...