Vlastně tři měsíce a půl. Dva týdny doma s covidem. Ale o tom později. Trochu víc si zvykám, ale noční mě nikdy nepřestanou k smrti děsit. Naštěstí kvůli covidu slouží ve třech a někdy je tu i ještě jedna navíc, kdyby přišla covid pozitivní rodička (PA se obleče do skafandru a celou směnu stráví s ženou.... takže... pokud chcete soukromou porodní asistentku a péči one-to-one, obstarejte si covid), takže snad mi nehrozí jít strumentovat nebo něco takového. Pár věcí se mi povedlo, pár věcí ne. Třeba přišla paní, že má tak trochu kontrakce a tak trochu krvácí. Druhorodička. Věděla jsem, že na sále toho mají hodně, navíc se mi nezdála nějak extra trpící. Volám na sál, jestli ji chtějí anebo jestli ji mám vyšetřit já, udělat ctg a příjem. Říkají, ať to obstarám já, jestli to zvládnu. Chystám se napojit paní na monitor a ona jen tak mezi řečí prohodí, že jakoby se jí chtělo jít na velkou. Zbystřím. Možná bude lepší dřív vyšetřit. Zašlá branka . Volám na sál, že zašlo. Odpovídá mi porodní a
Blog jedné porodní asistentky, která zabloudila do Itálie, o porodní asistenci, best practice v porodnictví a trnité cestě za snem být porodní asistentkou i v Itálii. Změna se dá uskutečnit prostřednictvím Evidence Based Midwifery.