19. ledna 2016

Rekapitulace roku 2015

Tak dlouho jsem si tu opakovala slovo rekapitulace, až mi přijde naprosto nesmyslný. Tak doufám, že existuje :). Sice jsem psala článek rok v Praze, kde jsem to tak nějak popisovala, ale v září...no ještě se pár věcí stalo. Takže tamten mažu a jedeme znova! 
Tenhle rok byl zatím nejlepším v mém životě (a protože rozjezd roku 2016 je poněkud podobný jako 2015, očekávám, že tento rok bude ještě lepší, jeeeej!)

Práce mě baví, jsem spokojená. Jakože s tou prací jako takovou. Vůbec mi nevadí celé dny lítat, celé noci nespat a odcházet úplně vyflusaná - ovšem když to běží tak, jak má a dává to smysl. To pak u paní klidně tu půlhodinu než se natočí monitor budu stát a bedlivě ji pozorovat, kdyby se u ní začal rozvíjet eklamptický záchvat. Navíc ten adrenalin občas :) Napichovat kanylu, aby se rychle něco dalo kapat, když ani pořádně necejtím žílu. A kolik zajímavých věcí jsem viděla a zažila. Mám perfektní parťačku, na kterou se můžu dycky spolehnout, že mě v ničem nenechá (a snad to je obráceně :)). Kolektiv mám taky moc ráda, jsou pro mě jako rodina. Nebo spíš místo rodiny (je to smutný, ale prostě mám k holkám z práce momentálně o dost blíž než k rodině...a ta má parťačka je spíš jako moje mamka...čehož si je dost vědoma, páč mi někdy dává kázání :D). 

Praha, prostě Praha. Vždycky bylo mým snem v ní alespoň chvíli žít. A být samostatná, zodpovědná a dospělá. 

Třikrát jsem byla na exkurzi na Ruzyni. Protože letadla. Však víte, jak to s nima mám. 

Byla na konferenci Porod doma a Kritické stavy v porodnictví. Co se mi líbilo víc? No...články o obou těchto konferencích jsou a zůstanou skryty jen jako koncepty, takže to se nikdy nedozvíte :D Ačkoliv jsem na škole zaujímala jiný postoj, tak...no ano, přednášela jsem pro ČSPA

Na Silvestra dospěla k tomu, že štěstí je jen otázkou rozhodnutí a přestala jsem se naprosto zbytečně trápit a otočila svůj život k radosti a štěstí :) A dokonce splnila poprvý v životě všechny předsevzetí. Pravda, nebyly moc složitý :D

Poznala pár zajímavých kluků. Odnesla si trochu trápení, ale také spoustu skvělých zážitků. Líbání u polorozpadlé katedrály v Neapoli...Sněžka a přírodní koupaliště při západu slunce...vír noci v Praze a ráno peníze na stolečku (ne, není to tak, jak to vypadá :))...staré lásky, co nerezaví...Praga con la guida numero uno, non conosce niente, non capisce niente"..."Udělej ten hlas!" "No doprdele!" (Ok, to je jen, abych zjistila, jestli mě ještě stalkuje moje stalkerka)...

Naučila se chodit sama do kina a do restaurací. V chození do barů ještě pokulhávám. 

Na 38 dní zrušila fb, teď se o to pokouším znova. K tomu se pojí to, že od konce listopadu mám na opravě tablet a na internetu jsem jen v práci. A ono to kupodivu jde. Aspoň netrávím čas jen refreshováním. 

Dostala se dost daleko ve výběrovým řízení na řídícího letovýho provozu. Což je...sakra wow hustý! Nový sen - být pilotkou. Nebo aspoň letuškou. Nebo najít jakoukoliv jinou práci, která rozezní melodii mého srdce. 

Začla jsem ve velkým jíst sushi. A konečně bucket list item running sushi check. Opakovaně. 

Jela pendolinem! (Další bucketlist přání)

Koupila si ukulele a jakžtakž se na něj naučila hrát :) (Dokonce složila dvě písničky! Jukněte na můj youtube, nikdy bych neřekla, že když už někdy v životě složím písničku, tak se v ní vyskytne slovní spojení "z kfc křidélka"...)

Sama cestovala podvakráte po Itálii! Letěla letadlem! Zažila úžasnou dovolenou, sama v cizí zemi! Prostě bájo, wow :) Řím-Neapol-Maratea-Paola. A pak Lido di Jesolo-Benátky... což prostě...já si nikdy nemyslela, že na to mám odvahu a evidentně...mám. Nejlepší zážitky života. Jo, a naučila se tak nějak základně italštinu.



Udělala Misty (Pokémoni) cosplay

Rozhodla se stát youtuberkou. Ok, natočila jsem deset videí o tom, jaké to je být single a pak nějaký blbinky. Když se to tak nějak rozkřiklo v práci...no, já radši budím dojem nenápadné pracovité dívky. Ehm. Každopádně teď jak nemám net a chlapa a vůbec, tak mě to už nějak nebaví. A ani se už nechci proslavit. No, mě nikdy nic dlouho nevydrží, ale byla to sranda :) A teď začínaj stoupat odběratelé. Když už mi to je fuk! Zákon schválnosti!



Tak nějak jsem zhubla a zkrásněla :D

Stála na Václaváku s cedulí Nechceš se mnou chodit? (Z čehož vzniklo celkem vtipný video :))



4. ledna 2016

Psala jsem ségře porodní přání

Já. Co bych po roku v továrně na děti klidně dovolila SC na přání. Na sousloví porodní plán jsem alergická, protože si vybavím ty primárně naštvané těhotné, co se do nemocnice přijdou hádat. Myslím, že by vše mělo probíhat jako klidná oboustranná přátelská dohoda. Není to úplně extrémní, se ségrou jsme to probíraly a takhle jí to vyhovuje. A porodnice se chvástají, že tohle dělají automaticky. (Bude rodit v malé okresní, k nám bych ji nezatáhla ani za zlatý prase). Tak uvidíme. 



Vážená paní doktorko, vážený pane doktore, vážená paní porodní asistentko,
vaší porodnici jsem si vybrala na základě mnoha zkušeností známých a ráda bych porod prožila v oboustranné přátelské atmosféře. Ráda bych jej také prožila přirozeně s co nejmíň zásahy a v co nejvíc intimním prostředí, jak bude možné. Je pro mě velice důležité, abych s miminkem mohla navázat ničím nerušený, úzký fyzický kontakt. 
Chápu, že porod je záležitost, která se může změnit z vteřiny na vteřinu a že mnohdy není možné dodržet jakákoliv psaná rozhodnutí. Pokud nastane vyjímečná situace, zásahům se nebráním, jen bych byla ráda za důkladné vysvětlení dalších postupů.
Mými doprovázejícími osobami jsou partner ... a sestra ..., přeji si jejich přítomnost po všechny doby porodní.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...