23. srpna 2013

Poznatky o gayích

Bydlím s gayem. Místo jiného gaye. A jeden kamarád je gay. Hrozná výhra, že? Můžou mi dělat vlasy, nehty, pomáhat se šatníkem, můžeme spolu hodnotit chlapy a chodit nakupovat. Paráda! Jen kdyby ti gayové, které znám, těmhle klišé aspoň odpovídali. Mám na to asi smůlu :(. Vždycky jsem si myslela, že jsem strašně podporující homosexuály, šmarja, vždyť jsem četla i slash fanfiction, ale to jsem ještě žádný gaye neznala (lesbičky mi nevadí - žádný neznám :D). Chvílema si přijdu spíš jako homofob, dáno tím, že znám zrovna tyhle dva/tři.
Oni prostě nepřemýšlí stejně jako my. A každej druhej - tipuju - má nějaký psychický problémy a bere antidepresiva nebo antipsychotika, protože si celej život sebou nesou nějakou zátěž, možná že to nějak způsobuje tu homosexualitu, nemyslím, že by to bylo úplně čistě vrozené...schizofrenii, sociální fobii, deprese... A říká se, že pokud matka v těhotenství prožívala nějaká traumata nebo měla komplikovaný porod, tak je větší možnost, že se jí narodí gay (prý po druhé světové válce bylo větší procento gayů než předtím).  
 moje nejoblíbenější scéna z Bruna - jak se ubránit, když homosexuál zaútočí s dildem
Nějak nemůžu dát do kupy pořádnou strukturu, tak asi budu skákat od jednoho k druhýmu...přišla jsem poprvé do bytu, rozhlídla se po věcích, co tu spolubydla má a říkám si: "Tak to je buď šampónek nebo gay, až moc se to podobá arzenálu věcí, co má  Kamarád." (Se mi místo gay chtělo napsat tepličan :D kdo náhodou sleduje How not to live your life bude vědět :D). Pak přišel (vmžiku se rozplynuly mé představy o krásném spolubydlícím, kterého bych mohla sbalit), hodili jsme řeč...takové ty obecné věci a on se mě pak zeptal, jak se mi pozdával ten předchozí obyvatel bytu. Řekla jsem, že jakoby se mě bál a že měl hrozně teplej hlas. Přičemž spolubydla: "No on je gay. Neříkal ti, proč se odstěhoval?" "On tě obtěžoval!" "Ne..." "Ty jsi ho obtěžoval?!" "Ne...no on to je můj bývalý partner..." Nedalo mi to a musela jsem se rozesmát: "Jsem si to myslela podle těch věcí...tak to je gól..." "Co je jako na mých věcích?" "To oblečení mi přišlo takový...a činka, úplně stejnou má Kamarád - je na ní totiž strašně malá váha..a ten šampon na vlasy...Schauma..." "Pfff, koukala ses na ten šampon, jakej je?" "No ne, mě stačilo, že to je Schauma.." "Tak se podívej...!" Podal mi šampon - pro blond vlasy proti žlutým odleskům. Jo, ten mě teda přesvědčil, argument jak noha :D. Jinak hnedka vysypal podrobnosti o tom svém bývalém partnerovi a jejich vztahu o tom, jaká bere antidepresiva a proč a tak. Myslím, že gayové se rádi poslouchají. Tohle přece nevykládáte jen tak na potkání někomu, koho vidíte poprvé a kdo se vám očividně posmívá, že jste gay (my se totiž pořád posmíváme Kamarádovi (ale máme ho rádi! většinu času... a tak asi nějakej reflex). Ale zase plus, že se za to nestydí! Další poznatek - asi platí, že mají rádi pořádek a čistotu. Nechala jsem tu neumytou misku od jogurtu a müsli a říkal, že by mě byl nejradši zabil a že příště to asi udělá. Že když se nastěhovali, tak uklidili celý byt a že je cholerik, že tyhle věci ho vytáčej, že jsem tu misku aspoň teda mohla odmočit! :D

20. srpna 2013

Střípky ze života III - deníček ze sálu

Zase jsem měla silné nutkání něco napsat. Asi tak, zatímco si všichni užívají prázdniny, jezdí na dovolené, popřípadě vydělávají na brigádách, já zase dobrovolně trávím skoro každý den dvanáct hodin na porodním sále (či oddělení) bez nároku na jakoukoliv odměnu (i deset korun na hodinu by bylo dobrejch!)..ale ne, o to mi tolik nejde, ty zkušenosti jinde nenaberu. A protože jsem vás už dlouho neoblažila žádným novým příspěvkem z tohoto prostředí - tu je. Ráda bych napsala něco užitečného třeba pro těhule, maminy nebo tak, ale nějak mě nenapadá téma, tak kdyby vás něco jó zajímalo, tak to určitě napište do komentářů. 
Takže klasika, první noc v Brně jsem vůbec nemohla spát, hlavou se mi honilo jen, co dělat s rukama, když se rodí, jak zacévkovat bez asistence a samý takovýhle krásný věci. Pak jsem přišla na sál a hnedka asistence u šití. Dobrý, začalo to tak zlehoulinka, abych si vše zopákla. Potom jsme šly k císařskému řezu - na tom mám ráda jen to, že to operační oblečení je hrozně pohodlný. To víte, stoprocentní bavlna :D. Ale pořád jsem nevykoumala, jak pod rouškou dýchat, aby mi to neustále nezamlžovalo brýle, na to přece musí bejt nějaká vychytávka! No a potom jsem asistovala u velkého šití - strašně důležitá práce! - podávat nůžky a navlíkat na jehlu šicí materiál! :D Jenže jsem samozřejmě hroznej patlal. Vzala jsem si jehelec, matně si vybavila cosi z jedné té hodiny ve škole, kde jsme se učily šít, navlíkla to, podávám doktorovi. On se na to tak zadívá a že jsem mu to podala obráceně. Tak jsem to předělala nějak a dobrý. Pak zase navlíkám, soustředím se, představuji si to pořádně v 3D, jak mu to podám a zase obráceně! On jen tak kroutí hlavou. Já s výrazem, že mě to fakt mrzí, zakňourám, že příště už si to budu pamatovat. Hlavou mi běží, že si to stejně pamatovat nebudu a že si musím domů koupit jehelec a trénovat. Moje mentorka říká, že kdyby tam byl někdo jiný, tak už ze sálu letím, ale pan doktor, že to nehrotí. A to je fakt. Je to sympaťák, hlavně u hodně případů vyčkává namísto, aby třeba ženu poslal hned na sekci...a rodí vaginálně i konce pánevní -  v některých nemocnicích se to vůbec nedělá. A jeho přednášky patří k nejlepším. Ale stejně mi bylo trapně.

8. srpna 2013

Dovolená v Kalábrii, deníčkově

Už jsem dlouho nic nenapsala a pěkně mě svrběj prsty. Sice jsem nechtěla psát o dovolený, ale tak co. Třeba se vám to místo, kde jsme byli, zalíbí. 
Jeli jsme do Cariati v Kalábrii (Itálii) s CK Kalouskem, naší oblíbenou cestovkou. Před třemi roky jsme byli o pár kilometrů dál v Mandatoriccu a jelikož v katalogu u Cariati psali, že je živější, tak jsme se rozhodli pro něj. Kalábrie je úplně na jihu Itálie a je to jeden z nejchudších krajů v Evropě. Italská vláda se prý několikrát snažila dát do ní nějaké peníze, ale vždycky to ztopila (stopila?) mafie. A vypadá to tam tak. Všude odpadky, spousta rozestavěných a pravděpodobně nikdy nedostavěných baráků, absence pořádných obchodů a zábavy. Přišlo nám to jako v Mexiku - prostě slumy. Kaktusy a palmy tam byly, horko, baráky barevný. Úplný Mexiko. Taky v Kalábrii není moc průmyslu a památek, tudíž - jiné národy než Italy tam moc nepotkáte, protože kdo by jezdil do něčeho tak bohem zapomenutého. Ale to moře! Delegátka říkala, že je po Mrtvém moři druhé nejslanější na světě a myslím, že to je fakt. Nadnáší víc a ta sůl je dost cítit. Je krásně čisté (modrá vlajka), průzračné a prostě nádherné. Akorát tam teda nejsou žádné mušle nic. Ale to nebyly ani v Řecku. Já prostě nikdy nepojedu nikam, kde by byly. Jenom malý rybky, který mě pořád kousaly do nohou! A když se pokoukáte na Googlu na obrázky, tak je v Kalábrii dost hezkých přírodních jevů. 
Jinak tam je dost hodně teplo, ale zase se nemusíte bát, že bude pršet. Na minulé dovolené nepršelo ani jednou, ani nebylo pod mrakem nic, a teď se jen přehnala bouřka, trvala hodinu a pak zase azuro. V říjnu je prý jen 8 deštivých dnů za měsíc. 
Jo a neumí anglicky. V Cariati možná trochu málo jo, ale v Mandatoriccu teda neuměli ani trochu. Takže doporučuju nějaké fráze se naučit. Ale já jsem stejně použila za celou dobu asi jen "buona serra", "grazie" a "il conto prego" a Kuba "duo cente prosciutto del crudo" :D

pláž ze všech úhlů
Akorát mínusem je, že se tam jede asi tak 27 hodin. Jenže přibližně 7 hodin z toho bylo po naší republice. Tak nás pěkně bolely zadky. Ale nějak jsme to zvládli docela dobře a k ránu dalšího dne jsme dojeli do Cariati. Popisovat běžnej den by asi bylo zbytečný. Moře, opalování, jídlo, Stargate na noťasu, moře, opalování, jídlo. První večer jsme si zašli do restaurace na pláži, jinak jsme si vařili sami. Každý den k obědu jsme měli těstoviny s rajčaty, pancettou a parmezánem. Všechno to chutnalo jinak než u nás, takže se nám to vůbec neomrzelo. Jinak v Cariati byly tři marketky a jeden větší, ale výběr věcí menší než u nás. Ale já stejně byla ze všeho, co jsem tam viděla, hrozně nadšená! :D Ceny byly o něco vyšší, ale v podstatě srovnatelné, nic hrozného. Hrozně jsem si oblíbila lemon sodu a citronovou fantu. To je jedna z věcí, co mi tady fakt chybí, protože to je doopravdy kyselý a je tam velký podíl citronové šťávy. Víno tam bylo teda o dost levnější a myslím, že jsem za ten pobyt snědla tak přes půl kila prosciutta, to já můžu. 

1. žlutý meloun s prosciuttem a grilovaný lilek a cuketa, 2. mořský vlk na grilu - ryby miluju a vlk je fakt skvělej, škoda že to tady tak moc nefrčí, 2. Kuba si dal mečouna - to jsme zjistili až po příjezdu dom - i když měli pro Čechy přeložený jídelníček, tak todle zrovna přeložené nebylo, že...jinak pro představu, za tohle , pití a kafe jsme dali 35euro, ale najedli jsme se parádně...4. pozvali jsme sira Samuela of Bucca - Sambucu - chutná jak Ouzo a pořád jsme si ho přáli dát od té doby, co jsme viděli How not to live your life..no a každý večer prostě alkohol a karetní hra autobus
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...