23. dubna 2014

Tak zase praxe...a studium se chýlí ke konci

Konečně jsem se dostala na blog. Teď toho bylo. Dneska jsem úspěšně složila zkoušku z Porodnictví III, rozsah otázek stejný jak ke státnicím, takže v podstatě celá gynda a porodnictví. Takový dvě obrovský bichle. Při učení jsem se ale docela bavila, autory učebnic evidentně velice mrzí, že se stali profesory Mudry Csc. a chtěli radši být poety a básníky. "Zde platí pravidlo, že je lepší kleště sejmout a ukončit porod císařským řezem, než pokračovat v heroickém výkonu s možností vzniku celé plejády komplikací." "Nicméně mnoho žen vyžaduje na počátku pohlavního styku před započetím dráždění klitorisu nefyzickou a negenitální stimulaci." No táhla jsem si nejlehčí otázku (vývoj těhotenství, změny těhotného organismu, diagnostika těhotenství, těhotenská porodna, výpočet termínu porodu), byla jsem tam sama a byla to pohodička :)
Taky jsem dopisovala bakalářku, teda, já ji měla dopsanou už 6.dubna, ale pořád byly takové zádrhely s kontrolami od vedoucí a tak. Teď je v tisku. Kdo by byl řekl, že to bude tak strašně drahý! Až bude po obhajobě (nebo alespoň po posudcích), tak vám ji sem naservíruju, určitě jste všichni žhavý do analýzy starých časopisů porodních asistentek  :D. Abych to tak shrnula, tak mi to nezabralo tolik času, co jsem si myslela, ani námahy, prostě se mi to psalo jako po másle. Hlavně teda asi proto, že jsem na tom průběžně pracovala už od listopadu (jenže ono by to ani jinak nešlo, když jsem strávila celkem tak 30 hodin v knihovně a dalších pár v Olomouci u Věry Vránový). Aspoň že už to je za mnou, poslední dva, tři týdny jako bych žila v nějaký bublině.

Časopis porodních babiček 1907
A v Národních Listech z r.1925 nebo tak nějak jsem narazila na toto, já nevím, ale mně to přijde vtipné :D Skoro jak inzeráty teď - chci krásnou, hubenou, sportující atd...já úžasný a báječný a skvělý (a na fotce je plešatej tlusťoch).


Taky zase praxe, sedm týdnů do 25. května. Tak jsem se vrhla hned na porodní sály, protože ropucha se má sníst hned ráno (nebo jak se to říká). Splněno zatím 4/6-9. Porodů celkem nasbíráno 26/30-40. Zápočtový porod splněn. Celkové praxe: 5/22? Ještě toho dost zbývá. Nemluvě o těch úžasných papírech, co musíme vyplňovat a co nestíhám!

4. dubna 2014

Nucená "žádný telefon" challenge

Tohle bude takovej hate/regret článek a možná pohled člověka, co bere technologii trochu jinak? Uvidíme. Jak už si bez nějakých věcí nedokážem představit život a jak to předtím bylo lepší! Balila jsem si do Brna a nemohla najít nabíječku. Nic jsem si z toho nedělala, měla jsem tři čárky a doufala jsem, že nabíječka je v Brně. Navíc mám oldschool mobil a ten vydrží minimálně týden bez nabíjení. Každopádně jsem přijela a nabíječka nikde. Vzhledem ke stáří mobilu a tomu, že každej má chytrej telefon jsem si na fb ani nedávala status, jestli někdo nemá na půjčení. Snížila jsem jas displeje a mobil vypnula. Za den jsem ho dvakrát vypnula a zapnula, ještě jsem se o to pokusila večer a najednou - baterie je vybitá
Takže týden v Brně bez mobilu.

Tak tohle je můj mobílek, krásně se na něm píšou smsky a mám tam hru Had, ha!
 Jo, jasně, mohla jsem si někde koupit náhradní nabíječku, jenže to já zas teda radši budu challengovat sama sebe a pak si tady stěžovat na blogu, než abych vynaložila finance na něco takovýho :D. Ještě teda musím zdůraznit, že si s nikým nepíšu, maximálně tak s tetou, u který bydlim, někdy se ségrou a to je víceméně všechno (věci řeším na netu a jsem holt samotář bez kamarádů :D). Volání nesnáším, hrozně se toho bojím a jsem vždy nervozní, takže se tomu vyhýbám jak čert kříži a přemlouvám ségru nebo tetu, aby předstíraly, že jsem já, když je něco potřeba (jo, u 24letý holky asi divný :D). 
První problém, který jsem postřehla byl budík. (Na jednu stranu, můj mobil má tu úžasnou vlastnost, že tak dvakrát do měsíce prostě ráno nezazvoní a naopak několikrát zazvoní v průběhu noci). Vyřešila jsem to tak, že jsem si stáhla na ntb nějakej budík. Jenže jsem musela nechat noťas přes noc zapnutej a přecejen už je trochu zaprášenej, takže celou noc hučel a já z toho trochu haluzila, když jsem se probudila. Ale zase se při tom docela dobře usínalo.  
Druhej problém. Hodiny. Zjistila jsem, že se za den na mobil jakožto na hodiny dívám hrozně často. Hodinky jsem nikdy nenosila ani nevlastnila. Teď jsem musela tak nějak tipovat, když se mi zrovna nechtělo všech kolem vyptávat. Třeba jsem čekala na bus a nevěděla, jak to tak ještě bude dlouho trvat. Vyřešila jsem to tím, že jsem se koukla na účtenku z tesca, kde jsem předtím nakupovala a tipovala, jestli mi cesta na zastávku zabrala minutu nebo dvě :D Další bylo, že jsem si všimla, že dřív bylo (podle mě) všude mnohem víc veřejných hodin. Teď nějaký najít...A to že nejsou na autobusovém nádraží bez čekárny v menším městě, zvláštní. Kažopádně mi to ale dodalo takovej zvláštně volnej pocit, blažená nevědomost :)
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...