1. října 2013

Pohádka, která se mi zdála


Chtěla bych se s vámi podělit o pohádku?, která se mi zdála ve snu. Objevila jsem ji po třech letech, netušila jsem, že jsem to takhle vlastně sepsala a docela mě to překvapilo...:)
...
 Kdysi v dávných časech se nad pouští objevil zvláštní úkaz. Slunce najednou zmizelo z oblohy, ta zčernala a zatáhla se fialovošedými neprostupnými mraky. Nastala noc, která nikdy nekončila, ale i tak bylo vidět. Písek na poušti zářil slabým zlatým světlem. Nicméně lidé začali strádat, všem se zakalila mysl a ovládly je spory, ale i rostliny přestaly růst a zvířata umírala. Všechno živé totiž ke své existenci potřebuje sluneční svit. Na Zemi panoval velký neklid a tak se lidé obraceli ke své poslední naději. Potřebovali někoho, kdo by mohl jejich trápení ukončit. Vyslali mladíka za tajemným Světlonošem. Říkalo se, že jeho obydlí je kdesi v písečných dunách pouště a že byl kdysi svědkem narození velkého pána, který na Zemi vykonal mnohé dobré věci. Mladík putoval pouští, musel čelit prudkému ledovému větru a mnohokrát chtěl své pátrání vzdát. Nakonec, po několika dnech, se mu přece jen podařilo Světlonošovo obydlí najít.
Zaklepal a otevřel mu člověk celý zahalený v tmavém hábitu. Ze stínu vystupovaly pouze jeho zářivě modré oči, které se zvláštně třpytily. Mladík mu vše vysvětlil, ale Světlonoš nechtěl pomoci, měl lidí dost. Přál jim, aby jejich životy na Zemi skončily a nezatěžovali ji dál jejich životem. Mladík prosil a nedal se odehnat a tak nakonec Světlonoš svolil. Vyvedl ze stáje svého grošovaného koně, vyšvihl se něj a k mladíkově překvapení se vznesl k nebi. Dlouho čekal mladík na Světlonoše, tedy mu to tak aspoň připadalo, jelikož když nebylo Slunce, nikdo neměl ponětí o čase. Vše se zdálo nekonečně dlouhé jakoby se svět zastavil.
Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...