Clefairy blog

Tak je to v podstatě za mnou, státnice dám, takže vás nehodlám oblažovat nějakýma stresama. Třicet porodů splněno , dvacet asistencí, dvacet účastí u patologického porodu a další výkony. Chápete? Já tomu nevěřím. Vždyť když jsem se na tuhle školu hlásila, tak jsem ani nevěděla, co porodní asistentka dělá! A když jsem zjistila, kolik xxx(x?) hodin praxe mě čeká, tak jsem nevěřila, že to dokončím! A já to zvládla!  Co mi to dalo?  No tak prvně, už vím, co to je porodní asistentka :D  Naučila jsem se někomu pomoct porodit dítě , nebát se chytit a vzít miminko do rukou (když se mi narodil ještě před tím brácha, tak jsem ho do náruče vzala až někdy v pěti měsících, jak jsem se bála :D), dávat injekce, brát krev, cévkovat, zavádět flexily a spoustu odborných věcí. Jo a nejdůležitější dovednost ze všeho - správně otvírat dveře při vizitě! :D Spoustu praxe a teoretické znalosti, které se skutečně týkají toho, co dělám a budu dělat (ač si myslím, že nic moc ne...

Kdo by řekl, že se dostanu tak daleko, chach! Co se dá dělat dál? Dál studovat - V porodní asistenci se magistersky dá studovat komunitní porodní asistence , perioperační péče v gynekologii a porodnictví (to i jen jako specializace). Do hloubky jsem to nezkoumala, protože to u mě z finančních důvodů nepřipadá v úvahu. Má to pár háčků. Komunitní ošetřovatelství je v Ostravě a z několika zdrojů se mi doneslo, že to tam stojí za starou belu a takhle po škole člověk vypadne z praxe, páč tam skoro žádná není. Jinak by to byl obor přesně pro mě. Prezenční studium v poho, ale aby se to mohlo studovat dálkově, tak člověk musí mít nějak 1-2 roky praxe v oboru . A perioperační péče (Pardubice) jen prezenčně. A stejně pak člověka finančně neohodnotí dle dosaženého vzdělání . Když jsem byla na praxi na operačních sálech, tak jsem se ptala na tu perioperační specializaci a sestřička mi říkala, že někde to tak asi jde, ale ve větších nemocnicích, kde mají centrální operační sály, si nemůžou do...

Tak už mi to končí :( Smutno a prázdno a taky zvyšující se úleva. Popravdě, když jsem někdy v prváku zjistila, kolik x hodin praxe mě čeká, tak jsem nevěřila, že to zvládnu . Však praxe byl taky jeden z důvodů, proč jsem skončila s medicínou, hrozně jsem se všeho bála. Ale své celkové pocity asi popíšu v závěrečném bilančním článku toho mého epického studia :). Poslední semestr se samozřejmě nesl ve znamení stresu ohledně bakalářky . Ale jak jsem psala v některém předchozím článku, tak protože jsem pracovala víceméně průběžně, vůbec jsem se nestresovala a neměla strach, jestli to stihnu a jestli to bude dobrý. Z předmětů jsme měly Porodnickou analgezii a anestezii , což bylo dost zajímavý, ale takový kontroverzní. V podstatě šlo o to, že "když žena udává bolest, tak jí prostě dáme epidurál.... že porod trvá potom dýl? Blbost! (No, pan doktor použil trochu ostřejší výraz, na akademické půdě šmarja!) Že porod trvá kratší dobu? Blbost! Že je víc operačních porodů a komplikací...