23. prosince 2014

V předvečer vánoční

Ehm. Po jistém vyvztekání, skrytí blogu, zrušení profilu na facebooku a jiných osobních peripetiích, jsem se rozhodla, že své dítko nechám vystavené světu. Navíc jak teď bez facebooku některé věci ventilovat? Několik věcí jsem si srovnala, několik věcí nechala skrytých a už nemám potřebu se vyjadřovat k ničemu týkajícím se porodní asistence. S tím, co dělám, jsem spokojená a myslím, že mi to v rámci možností jde. Tečka.
Srovnala jsem si trochu i osobní záležitosti (nic jiného mi ani nezbylo) a prostě...jo, občas trávím hodiny tím, že zírám do stěny a nevím, co dělat, ale jsou i chvíle, kdy to je "living the dream!" Třeba exkurze na Ruzyni (dále) anebo jít na Hobita :) (Když jsem tam byla jediná samotná, tak mi to přišlo trochu zvláštní.... a celé jsem to probrečela, protože Středozemě...naposled....achjo). A teď jsem se vrátila od maminky, se řízečkem, salátem a cukrovím. A cesta pendolinem, bucket list - check :)
Jediné co mi teď pořád přichází na mysl...totiž víte...když jsem někdy před půl rokem viděla dokument Letecké katastrofy, epizodu o srážce letadel na Kanárských ostrovech, tak se mi nějak pod kůži dostala letadla. Nevím jak to. Zrovna díky katastrofám. (Který jsem hned zkoukla všechny epizody na youtube, že). Od té doby číhám na výběrová řízení na letušku nebo řídícího letového provozu. Zvláštní :)
Taky jsem si splnila položku na bucketlistu a byla na té exkurzi na Ruzyni. Je jen málo případě v životě, kdy jsem byla tak šťastná, jako když jsem tu sledovala vzlítat a přistávat letadla :) 


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...