31. května 2015

Arrivederci Roma, buonasera Napoli, 3.den

V pondělí jsem ještě měla čas, tak jsem nechala kufr na hostelu a vydala se do čtvrti Trastevere, která je proslulá svojí "původností". Přes ostrůvek Isola Tiberina. Trastevere je fakt nádherný, úžasný se tu ztratit a jen tak bloumat křivolakýma uličkama. Zpátky jsem šla přes Campo di Fiori a pak zas tak nějak ztraceně k hostelu pro kufr a urrrá na Termini na vlak do Neapole

Isola di Tibera

Klasika :)


29. května 2015

Roma, tu sei bella, 2.den

Další den jsem začla snídaní (v ceně ubytování) v baru Cortinni, capuccino a croissant (na výběr všechny možné druhy), přičemž mi to tu dost připomínalo tu scénu z Jíst, meditovat, milovat - dostat se vůbec k objednávce, když tam na sebe všichni pokřikujou :D (ve většině těhle barů se platí předtím než si obejdnáte), a pak se vydala okouknout všechny známé pamětihodnosti, tkze znovu ke koloseu, imperiální fóra a typickými uličkami k fontáně Trevi. Pražilo slunko a bylo horko, ale co je Římě dobré, že tu mají celkem dost fontánek, ve kterých teče pitná voda (takové kovové, ne ty umělecké). Problém jsou veřejné záchodky, ty jsem objevila jen jedny u Castello Sant'Angelo. Fontana di Trevi se bohužel teď opravuje, takže kdo ví, jestli se sem ještě vrátím, když jsem tam nemohla hodit minci.
Pak jsem došla k Piazza si Spagna se španělskými schody. Na fotce mam spíš turisty než schody, Řím je prostě přecpaný. Další věcí klasickou pro Řím je "pozorovat italy na Piazza Navona", ale tady taky samí turisté. Odtud bloudění k Ponte Sant'Angelo a hradu. Chvilku jsem poseděla v aleji na nábřeží a doštrádovala si to k Bazilice sv. Petra. Zrovna tam probíhala mše, poslouchat ten chorál bylo bájo a možná jsem viděla papeže, těžko říct takhle na dálku. Pak bylo fakt horko a potřebovala jsem čůrat, čiže zpátky na hostel. Na yelpu jsem našla restauraci, kam sem došla na pozdní oběd. Sapori e Delizie - opravdu skvělá pizza, anglicky mluvící a velice přátelská obsluha a rozumné ceny.
Chtěla jsem vidět ještě Villu Borghese - cesta přes Termini, Piazza della Republicca k Ville Medici. Šla jsem kolem nějakého hotelu se zahrádkou a tři holubi tam na stole vyzobávali zbytky, skleničky padaly na zem, no komedie :D. Villa Borghese je prý taková obdoba Central parku v NY a je fakt krásný. Děti tu mají atrakce, můžete si tu pronajmout legrační vozítko, na kterém šlapete jak na kole a řídíte volantem. Taky tu je hezké jezero, kde se dá pronajmout loďka. Zpátky jsem bloudila přes San Carlo Quattro Fontane a dál do hostelu. Byla jsem tak hotová, že jsem ani neměla hlad a rovnou šla spát.

To jejich capuccino..a ty teplý croisanty...ach

Parto da Italia, mé velké dobrodružství

Já vím, že asi spousta z vás cestuje jako by se nechumelilo a všichni jezdíte na Erasmy a takovýhle věci, ale u mě se teda chumelí pořádně! Jenom jednou do Řecka s CK (sic letadlem, ale to mě ještě tak nebrala) a pak dvakrát busem do Kalábrie, taky s CK a vše s přítelem. Tím nic proti příteli, naopak, člověk má jistotu a někoho, kdo mu namaže záda :) A pak pořád jen snění o dalším cestování a vymlouvání se na to, že není s kým ject, že nemám peníze a že nemám odvahu. Nicméně! Předsevzetí se plnit musí a stále tu na mě z mé motivační nástěnky mrká: letět letadlem, naučit se italsky, jít do věcí po hlavě a být plně blížencem. Takže jednoho březnového dne jsem si zadala dovolenou okolo narozek (čiže druhá půlka května), ptze oslavit to s koktejlem na pláži, cool! Sice asi bude moře studený jak rampouch, ale mě stačí na něj koukat :). Jasnej plán jsem neměla, ale tak nějak se schylovalo k Itálii a čekala jsem na nějakou akci na letenky. A osud to chtěl, že za několik dní nabídnul Wizzair aprílovou 20% slevu.
V tom nějak vychytat, kam vůbec jet mi pomohla stránka RoutePerfect, kde si zadáte s kým jedete, kam chcete jet, jak se tam pohybovat a na posuvnících nastavíte, co hlavně chcete dělat (památky, noční život, pláže atd) a vyhodí vám to cestovní itinerář, který si pak můžete k obrazu svému. Já chtěla jižní Itálii a Route mi jako startovní místo zvolil Řím. Tkze letenky tam! Samozřejmě další destinace jsem si pak musela upravit podle možností a cen ubytování, dostupnosti vlakem atd, ale aspoň máte základní představu. Letenky tam a zpátky za cca 2000Kč, což je podle mě dost dobrý. Přikoupila jsem si ještě členství ve Wizzair klubu, ptze doufám, že tenhle rok se ještě někam podívám a mají akce, že je pak třeba Londýn za šest stovek. Bohužel teda zavazadlo k odbavení (i kdybych se rozkrájela, tak do velkýho kabinovýho zavazadla bych teda všechno nenarvala) bylo za čtyři kila.
Další cíle mé cesty krom teda Říma, kde strávím dvě noci, budou Neapol (dvě noci), Marina di Maratea (čtyři noci) a Paola (čtyři noci). Nějak se mi to zalíbilo, je to všechno na stejném břehu a hezky (snad) se dostanu všude vlakem. Ubytování jsem si zarezervovala přes booking.com, což je tak jednoduchý, úplně jsem zírala :). A pak teda ještě nakoupila lístky na vlak na stránkách Trenitalia. Což byl trochu porod, ale také ok.
Trenitalia je hlavní dopravce Itálie, něco jako ČD, páč na ni taky všichni nadávaj. Je myslím ještě minimálně jeden dopravce jsem zjistila v Římě, ale ceny budou cca podobný. Jízdenky jsem kupovala asi měsíc a půl předem - ono totiž...mezi velkými městy jezdí FrecciaRosa a FrecciaBianca, něco jako naše Pendolino a ECčka a právě tyhle vlaky mívají několik cenových kategorií, přičemž je omezený počet míst v třídě Supereconomy, která je strašně levná! (v porovnání třeba s Pendolinem, sorry, ale holt jsem ještě neměla příležitost jet Studentem nebo Leem). Takhle mě Řím-Neapol vyšlo na 9€, Neapol-Marina di Maratea 11€ a pak jsem byla blbka a nějak furt odkládala vlak z Paoly do Říma a ten už jsem nezastihla jako Supereconomy, tkze bohužel 39€ místo nějakých 20..no, moje blbost. Dobrý je, že si je vytisknete, popříp. ukážete na svém chytrém zařízení a žádný shánění nápisů biglietti a označovačů - když si koupíte lístek normálně v automatu nebo za přepážkou, musíte označit! Co se kupování týče..osvědčilo se mi (po x nepodařených pokusech) neregistrovat se, zadat jenom jméno, příjmení a email, jen povinné údaje, nic víc. Mezi Marinou a Paolou, jsem se přesunovala vlakem třídy Regionale, normální osobák. Na Regionale mi jízdenky koupit nešly, ale když už jsem byla v Marině, tak jsem to zkusila (ptze Marina je docela ghost town a biglietteria ani automat tu teda nejsou a ještě cesta v neděli, čtyři vlaky za den) a voila, najednou šlo! (Prý by mělo jít koupit hned po nástupu u průvodčího...taky mi Trenitalia jednou sežrala platbu kartou a neposlala lístek. Ze stížností mi odpověděli, že ji vrátí, tak uvidíme.)
Pak už si jen zařídit cestovní pojištění, který mě i s pojištěním kufru v rámci nějakého parnerství s mojí zdravotní pojišťovnou vyšlo jen na 60kč a taky rovnou využít vitakonto ozp na kontaktní čočky, který mi tímto byly komplet proplaceny. Kufr jsem sehnala myslim výhodně na monkeysports za 900kč (ale musela jsem asi 14? dní čekat). Pak vytisknout mapy, všechno si opsat, zapsat a čekat.

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...