3., 4. měsíc v italské porodnici

Vlastně tři měsíce a půl. Dva týdny doma s covidem. Ale o tom později. Trochu víc si zvykám, ale noční mě nikdy nepřestanou k smrti děsit. Naštěstí kvůli covidu slouží ve třech a někdy je tu i ještě jedna navíc, kdyby přišla covid pozitivní rodička (PA se obleče do skafandru a celou směnu stráví s ženou.... takže... pokud chcete soukromou porodní asistentku a péči one-to-one, obstarejte si covid), takže snad mi nehrozí jít strumentovat nebo něco takového. 

Pár věcí se mi povedlo, pár věcí ne. Třeba přišla paní, že má tak trochu kontrakce a tak trochu krvácí. Druhorodička. Věděla jsem, že na sále toho mají hodně, navíc se mi nezdála nějak extra trpící. Volám na sál, jestli ji chtějí anebo jestli ji mám vyšetřit já, udělat ctg a příjem. Říkají, ať to obstarám já, jestli to zvládnu. Chystám se napojit paní na monitor a ona jen tak mezi řečí prohodí, že jakoby se jí chtělo jít na velkou. Zbystřím. Možná bude lepší dřív vyšetřit. Zašlá branka. Volám na sál, že zašlo. Odpovídá mi porodní asistent L: "Hahahahaahahahaa". Přivedu paní, jdu udělat covid test jejímu partnerovi. Vrátím se na sál a L: "Obleč si zástěru a pojď se sem postavit." Cože? Tak tam jsem, sleduju sestup hlavičky, ruka na hrázi. Po sedmi letech a půl. No a pak to samozřejmě nejde snadno, oxytocin, stoupne si tam L, zatímco doktor ("Babeeeee, co to pořád vyvádíš"...což mi ostatně říká vždy) zaváže prostěradlo za madlo a lehce kristeleruje :(..achjo. Dítě se narodí, všechno v pořádku, dám paní oxytocin im a čekám tam, protože L musí jít zkontrolovat jinou. Tak jsem pomohla vybavit placentu. Tohle naštěstí bylo trochu jako jezdit na kole. L potěšen, ale myslel si, že se vrátí a paní bude mít zašité poranění...resp dva, tři stehy, které byly potřeba, ale nic vážného. Ehm. Ve škole jsme dělaly nácvik na kuřeti, jednou. Pak vždy všude šili doktoři. Nemám tucha jak a co. Což dobře, to se dá naučit. Ale já prostě nevím jak poznat, jestli jsou potřeba stehy a kde jsou vůbec potřeba. Doufám, že to taky jde naučit. 

No nic. Vrátím se k paní s indukcí na oddělení. Trpí. Vyšetřím a cítím 5-6cm. Volám na sál, kde nejsou nadšení. Přivedu ji. Za pár minut telefonát, že možná při troše dobrý vůle na dva prsty těsně. Cítím se jak největší idiot na světě. No, to se stává. A pak dvě konzulence z pohotovosti, suspektní odtok plodové vody. Dr mi říká, ať natočím monitor, vyšetřím, udělám ultrazvuk a pošlu je domů. U první ženy mě nenapadlo udělat prom test. Všechno se zdálo suché i při zakašlání. L:"To jsi si tak jistá, že ta voda neodtekla?" "Paní už odešla, takže jo.." Cítím se ještě víc jak idiot. Prostě jsem zapomněla. Další paní už prom test udělám, ale na ultrazvuku prostě nejsem schopná najít kapsu plodový vody. Musím zavolat PA ze sálu, která přijde a najde ji během deseti vteřin a jako bonus poslechne na UZ ozvy. A odběr krevního obrazu u ženy po velkém poporodním krváceni. Hemoglobin 64, naordinují zavedení močového katetru a pak se diví, když je diuréza normální. Nabrala jsem krev z paže, kde byla kanyla. Ještě že směna končí za deset minut. 

No a řekněme, že v tomhle duchu se nese celá moje práce. Dolů a nahoru. Po nočních, pravděpodobně díky vlivu nespánku na nervovou soustavu, celou cestu domů probrečím. Takové zklamání, že jste něčemu obětovali podstatnou část života a pak zjistíte, že byste to vlastně dělat neměli. Jenže co jít studovat? A kdybych chtěla studovat, musím ještě pár měsíců pracovat.. za jeden akademický rok se tu platí asi 2000 euro..a to jsem možná ještě ubrala. Zkusit jinou práci? Za čtyři roky jsem nic nedokázala najít. Tady to není, že můžete uvažovat, co v životě chcete dělat a vyzkoušet spoustu věcí. Musíte brát to, co přijde. To ostatní dostanou lidi, co v tom mají praxi. (Cítím se jak Adam Kay v Bude to bolet, doktore? co teď čtu... já vím, že by se mi ta knížka líbit neměla a měla bych být proti ní, protože odosobňuje ženy a místy si z nich dělá srandu.... ale občas se cítím jak hlavní postava. I když, když gynekolog si není jistý, co dělá, je to velký špatný). 

No a pak jeden den mi píše přítel, ať koupím samotesty na covid, cítí příznaky. Večer si ho udělá a pozitivní. Odizolujeme se. Den na to musím volat staniční, cítím se děsně, protože už tři nebo čtyři holky jsou doma s covidem. Zatím jsem braná jako blízký kontakt, ale mám zůstat doma, protože nemám třetí dávku očkování. Absolutně mě minula informace, že se třetí dávka může už po čtyřech měsících. Kdybych měla tři, můžu se normálně pohybovat a jen se pozorovat. Nicméně další den horečka. Celý den strávím voláním na "něco jako pohotovost", nakonec se podaří a předepíší mi žádanku na antigenní test, který se mi po x pokusech podaří zamluvit na další den. Výsledek - negativní. Takže pokusy o dovolání se doktorce co teď, protože mám příznaky a potřebuji taky nemocenskou. Předepíše pcr test a nemocenskou, zatím jako blízký kontakt. PCR den na to pozitivní. Znova doktorka, prodloužení karantény a nemocenské podle počtů, které neodpovídají žádným předepsaným tabulkám. Volat staniční, cítím se jak ...idiot. Nakonec jsem doma strávila dvanáct dní. Necítila jsem se ok dlouhou dobu, covid jsem nikdy nechtěla dostat. Spousta lidí se bojí, co očkování udělá za deset let. Já se bojím, co covid udělá za deset let. Na konci karantény antigenní test, jenže samotesty doma mi pořád vycházejí lehce pozitivní. Nakonec nějakou záhadou mi vyjde negativní. Jenže covid pas po očkování je stále zablokován a ten z vyléčení nepřichází. Už ani není možné se nikam dovolat. Recepční doktorky mě uklidňuje, že se všechno odblokuje automaticky. Doktorka mi nezavolala, ale přišla mi bez jakéhokoliv odůvodnění žádanka na pcr. Ok, to že bez covid pasu můžu jen do supermarketu a nikam jinam bych ještě na nějakou dobu zkousla. Jenže za pár dnů mě čekal konkurz, ten důležitý, do místa mého bydliště a pro účast byl samozřejmě potřeba covid pas. Takže den předem si jdu jeden nechat udělat do lékarny za poplatek. Covid pas naštěstí přijde hned. Taky jsem šla na ten pcr, doufajíc, že se tím něco odblokuje. Zatímco jsem čekala na výsledek, jsem zjistila, že se mi odblokoval ten očkovací a přišel ten z uzdravení (až týden po uzdravení), takže na konkurz jsem šla vybavená čtyřmi platnými covid pasy. Mému příteli očkovanému třemi dávkami covid pas nikdy nezablokovali. 

Musím říct, že tohle totálně sedí na všechny, co znám. 

A tím se dostáváme ke konkurzu, na který jsem neměla moc příležitostí se učit, protože jsem z celé situace ohledně covidu byla tak nervozní, že jsem se nedokázala soustředit a pak jsem zas naskočila do práce. Bylo nás asi tisíc. Psaná zkouška, trochu jsem se zapotila. Spaldingovo znamení, příznak ketoacidozy, antagonista MgSO4, manévr Jacquemeier, conjugata obstetrica, sudden unexpected postnatal collapse, mezinárodní kodex marketingu náhražek mateřského mléka, arterie a veny v pupečníku, amenorrhea, placenta increta, placenta previa..a jako třešnička na dortu - profesionální profil porodní asistentky určuje zákon: DM 14/09/1994 n.740, DM 14/10/1994 n.740, Dlg 14/09/1994, Dlg 14/10/1994 n.470. Co na tom, že člověk ví přesně všechny body, které obsahuje. A praktická část (pořád psaná, ale otevřené otázky) Život ohrožující poporodní krvácení - definice, způsob odhadu krevní ztráty, příčiny, rizikové faktory, box poporodní krvácení, parametry ke sledování - tabulka meows, léky 1. a 2. volby. Vůbec, ale vůbec jsem z ní neměla dobrý pocit. První skupina měla dystokii ramének a bylo vidět, že posbírali bodů víc. Kdybych to nedala, aspoň by to bylo jasné znamení, že tohle fakt není moje pravá cesta. 

V práci, same old same old. Kromě paní se sepsí, která se zrovna vrátila z ARA a měla multirezistentní E.Coli, takže jsme se k ní musely oblékat do ochranného oděvu. Naštěstí ne tolik jako ke covidu. Vlastně předtím jsem šla k jedné s covidem a po době strávené ve skafandru bylo obléct si plášt, síťku na vlasy, jen jeden pár rukavic a návleky na boty vlastně příjemné. Jen kdybych nemusela obsluhovat centrální venozní katetr, který se během noci stihl ucpat a já nevěděla, jak ho správně propláchnout a zdravotní sestra, co tam byla se mnou neměla čas. Zeptala jsem se Dr, jestli můžu zavést kanylu, udělat odběry z ní a dávat léky tam, dokud sestra nebude mít čas. Naštěstí mi to posvětila s tím, že CVK se stejně bude muset dřív nebo později vytáhnout. 

Anebo paní, která volá, že jí odtekla plodová voda a má tak trochu kontrakce. Říkám, ať přijede do porodnice a uvidíme co a jak. Paní jaksi zapomněla zmínit, že ty kontrakce byly fest, že to bylo druhé dítě a měla o týden později naplánovaný císařský řez pro polohu koncem pánevním. O čemž ostatně svědčila vykukující nožička. Bylo mi to líto, protože miminko mělo jen dvě kila... myslím, že mohla v pohodě porodit. Ale to se tady prostě nedělá :(

Kupodivu žádná z kolegyň nebyla naštvaná, že jsem byla doma a určitě měly masakr služby, aby nás nahradily. Všichni se mě ptali, jak mi je a jestli mi je dobře a že je dobře, že jsem se vrátila. Taky vzhledem k tomu, že máme jen šest lékařů místo dvanácti, co by tam mělo být, k nám přišla na čas lékařka z jiné nemocnice. Trochu zvláštní osoba. Děláme vizitu a říkám, že paní si nepřeje kojit, takže bude potřeba předepsat dostinex. Lékařka, že neexistuje, že umělé mléko je s**** a že se jí dříve nebo později nalejí prsa a vše půjde. Takhle... já s ní v podstatě souhlasím. Jenže to by člověk musel mít novorozenecké sestry, které znají i něco víc než příkrm, kloboučky a odsávačky. A my PA nemáme tolik času věnovat se tam kojení a taky si nemůžeme úplně dovolit jít proti novorozeneckému. Což si myslím je takhle i v ČR. (Ale třeba ve Vicenze přes den byla PA, který byla i laktační poradkyně a celý den se věnovala jen tomu, což mi přišlo super, protože hodně ženám pomohla). Na druhou stranu, když je žena pevně přesvědčená, říct jí jen, že neexistuje, mi nepřijde správné. Šla jsem se pak té ženě omluvit a že ji chápu, jen že nevím, co v téhle situaci teď dělat, abychom jí vyhověly. Když jsem den po tom přišla do práce, samozřejmě měla dostinex předepsaný od lékaře, který sloužil směnu poté. Nemluvím o situaci, kdy přišla na UZ kontrolu žena po druhém potratu a vyptávala se této lékařky, jaká vyšetření podstoupit a co dělat, aby se to neopakovalo, protože samozřejmě byla velmi vystrašená a smutná, dítě si hodně přála. Řešení - já, lékařka a žena jsme se chytly za ruce do kroužku a ony dvě odříkaly Ave Maria. Doufám, že to Maria vyslyší, i když jsem ateistka.  

A včera zveřejnili výsledky konkurzu. Doteď tomu nevěřím, ale psaná 27/30 (minimum 21 bodů) a praktická 16,5/20 (minimum 14), což je překvapení, protože jsem si nemyslela, že ji dám. Ústní mám 28. února, takže pokračuji v životě práce-učení-práce-učení a jen doufám, že si neuženu křivici z nedostatku slunečního svitu.