Moje práce mě baví. Baví mě ten zvláštní mix rutiny a adrenalinu. Baví mě vidět to, o čem jsem četla jen v učebnicích. Baví mě rizikový. Nechtěla bych jinam. Ale čím dal častěji cítím takovou nějakou frustraci. A myslím, že to je možná jeden z důležitých bodů, proč dnešní porodnictví/zdravotnictví vypadá tak, jak vypadá. Stále víc a víc práce, míň a míň personálu, horší a horší pracovní podmínky.
Proč bych se měla snažit, proč o službách padat na hubu, proč nemít čas se jít vyčůrat, napít, najíst. Když to nikdo neocení. Okej, to, když mi paní řekne, že jsem hrozně hodná anebo mi onehdá tatínek potřásl rukou a že hrozně děkujou za všechno, to je fajn...ale složenky mi to nezaplatí a nenajím se z toho. (K vedení se tyto pochvaly většinou nedonesou. Rozhodně né tím stylem, že by třeba dali nějaké...něco...) Z toho mi je pak do breku. Většina mých známých mají třebas..osmihodinovou pracovní dobu, volné víkendy, volné Vánoce, Silvestra, nemají rozhozený životní rytmus nočníma směnama, nepřijdou domů, neupadnou na postel a neprobudí se až druhý den ráno a vydělávají třeba dvakrát víc než já. Já vezu paní akutně na sál, kalhoty zmáchaný od krve...na posteli ruku v pochvě držíc hlavičku, aby nezmáčkla vyhřezlý pupečník...jedna chyba, jedno šlápnutí vedle a v nejlepším případě skončím akorát tak bez práce. V tom horším...platit nějaký odškodnění, vězení a tak.
Blabla, že je to poslání. Možná by bylo, kdybych měla čas a podmínky na to, to dělat správně. Povídat si s těma ženama víc. Věnovat se jim víc. Ne, nejlíp se rozčtvrtit či rozšestit, protože někdy už se to nedá zvládat.
A pak fatální argument, že to byla moje volba, že jsem si mohla jít válet šunky a dělat nějaký...PR nebo něco. Nebo bych mohla odejít do zahraničí. Jo, mohla. Ale všude se pořád říká, že by člověk měl dělat to, co ho baví. A mě to tak baví! Přesně teď, přesně tady. Ale prostě...pff, cítím fakt takovej tlak, že bych to prostě měla zabalit, jinak mě to časem zničí. Viz moje kolegyně. Které už tak nějak nedávají a postupně odcházejí.
Achjo. Jsem z toho taková rozpačitá. Jako teď oukej, nemám rodinu, mám strašně levnej nájem...Ale představa, že bych rodinu měla, tak ten chlap bude muset vydělávat sakra hodně a já vlastně do tý práce budu chodit jen, aby se neřeklo, protože ty směšný částky...
Nechci se bavit o porodech a tom, jak to v porodnicích chodí (ptze to je teď díky dokumentu Pět zrození velice ožehavé téma). Ale kdybych pracovala, aby to odpovídalo výši mého platu, projevovalo by se to velmi vyhořelým přístupem k pacientkám. Teď se nějak naivně ještě pořád snažím a dělám pro ně první poslední. No...a tím jsem vlastně chtěla říct, ač to není omluva, že se někdy vůbec nedivím tomu, jak se zdravotníci chovají a jednají. A je mi jasný, že se celej tenhle článek dá pranýřovat, není to žádná výmluva, omluva nebo zastávání se věcí, co by se neměly dít. Je to jen takový můj krátký povzdech a naivní víra, že se mi tím nějak uleví a něco se změní. Nebo že zázračně vymyslím, co dělat dál.
Tohle je smutné. Už párkrát jsem se chtěla zeptat, jaký asi mají porodní asistentky plat, ale odpověď je asi jasně dané. Taky jsem se chtěla zeptat na Pološero, jestli to tak skutečně funguje, ale nějak jsem neměla odvahu. Kam většinou odchází kolegyně? Někde úplně mimo zdravotnictví?
OdpovědětVymazatAch jo. Říkala jsem si, že alespoň jednu přihlášku mám jistou, a nejspíš zase ne. Fakt nevím co budu dělat. To je jen krátký povzdech maturantky...
Jinak díky moc moc za to, že píšeš, čtu to moc ráda.
Anwen
Je to podle tabulek,tkze se to dá nějak dohledat. Když jsem ale zadala plat PA, tak to našlo celkem velké částky...na které se ovšem (ne)dosáhne až po 40 letech praxe...jakože okej, sem teprve rok po škole, jasně, že si nemůžu nic moc nárokovat, ale...no...jak sem psala, ještě že nechci zakládat rodinu. Kolegyně buď jinam, ale většina lidí spíš mimo zdravotnictví. Ale prej je všude líp než tam, kde jsem. Kdo ví. Jakože obecně bude líp v malý okresní porodnici s pěti porodama za tejden, kde všechny "průsery" lifrujou do perinatologických center - oproti velký fakultní nemocnici. Ale mě se nechce třeba z Prahy a baví mě občas ten adrenalin, ale teď už to je trochu neúsnosný.
VymazatPološero jsem teď v rychlosti projela. No, zařekla jsem se, že tyhle věci už nebudu komentovat. Ke všem dokumentům obecně, všechno se dá podat tak, jak se to zrovna někomu hodí a objektivní obraz skutečnosti se neudělá nikdy. A...ne nic, nebudu říkat k tomu nic :)