10. února 2016

Z druhé strany - jako doprovod u sestřina porodu

„Tak jsem byla u gynekologa a mám 5-6cm. Před týdnem to byly tři, to je dobrý. Asi bysme si měli fakt zasexovat“
„Šmarjá, nesexujte, to by ho vytáhl a za ním by šlo dítě :D Jaktože tě s tím nechá chodit doma? Když ti odteče voda, tak porodíte v autě...pokud do něj stihnete dojít...“
„No příští týden už jdu na kontrolu do porodnice. A nechceš zítra po noční přijet a být celý den se mnou? Přecejen... kdyby něco.“
„Jasně, ale radši si sbalím nějaký pomůcky.“ :D
Došla jsem na noční, srdce až někde v krku. Porodnice plná, samé odteklé vody, nějak se mění počasí. Začala jsem si radši chystat „cestovní porodní balík“ a modlila se, ať ségra ještě vydrží. O chvilku později mi psala, že začla špinit. Radši jsem ji do té porodnice poslala, většinou to je známka posunu v nálezu. Chuděrka se bála, že na ní budou zlí, proč tam jela, když nemá bolesti a kdesi cosi. Nikdo tam samozřejmě neřekl ani půl slova. Uložili ji na „předpokoj“, že se bude čekat na kontrakce. Že by mohli pustit vodu a porodila by, ale co kdyby náhodou kontrakce neměla a museli dát do žíly oxytocin – to zatím riskovat nebudou.
Do města, kde byla jsem přijela okolo půl 9 ráno. Potulovala jsem se kolem porodnice a čekala, až začnou návštěvní hodiny. V deset jsem už tu moji těhulku po dlouhém měsíci viděla. Zakulatila se pořádně :) Říkala, že jí po domluvě s ní udělali hamiltona a teďka že jako cítí nějaké tvrdnutí, ale nic moc. Pak šla na monitor a já se zase potulovala, v jednu jsem za ní zase šla a měla jakési kontrakce po 4-5 minutách, ale pořád se smála. Teda, já ji vždycky něčím rozesmála, což způsobilo záchvat smíchu a ten záchvat zase způsobil kontrakci. Takže se smála a prodýchavala zároveň, paráda, prosmát se k porodu :) Také v této porodnici byl nátřesk, rodilo se jak na běžícím páse, řekli jí, že v podstatě jen čeká na volný sál a pak porodí. Souhlasila s dirupcí vaku blan. Myslím, že v téhle fázi to doopravdy stálo jen na něm. Nicméně než konečně šla na sál uběhlo ještě hodně hodin a tři ostatní ženy porodily (prý měli lepší/pokročilejší nález...to teda musely všechny přijít se zašlou brankou! :D) Přijel její přítel a ve tři jsem s ním šla do blízké kavárny čekat. Vypili jsme několik kafí a limonád, takže jsem pořád jen chodili čůrat. Příjemná změna mezi sledováním hodin a mobilu. Jestli jsme vypadali, že jsme pár a máme rande, tak to rande teda bylo fakt nepovedený :D Začala jsem usínat vsedě, ségra napsala, že si jí tam nikdo nevšímá a to břicho jí tvrdne pravidelně ale že se pořád bez problému směje. Pak si tam tak chodila, až si ji všiml doktor: "Jé, slečno, vás si nikdo nevšímá co? My jsme na vás v tomhle chaosu nějak zapomněli. Tak to změníme, ne? Běžte si pobalit věci, zavolejte partnerovi a sestře a pojďte na sál." Vyšetřil ji - 8cm. To bylo v 17:10. Vyrazili jsme z kavárny první kosmickou směr porodnice. 
Musím říct, že úžasné prostory, parádně útulný porodní pokoj, neuvěřitelně přátelský personál. Doopravdy mě mrzí, že se mi zatím nechce opustit Prahu a vrátit se do rodného města, protože tady bych teda pracovala hned. Ok, dostala jsem sem nabídku měsíc po tom, co jsem nastoupila v Praze, ale přece jen...no, tady je to nejlepší na načerpání zkušeností. Pak snad po mně hrábnou kdekoliv :). 
Došli jsme okolo 17:20. Po puštění vody...po první doopravdové kontrakci. Seděla si tam, přivřené oči. Moje malá sestřička, nemohla jsem tomu uvěřit. Kolem ní taková...(já vím, že to nebylo vidět, ale já to cítila) zlatavá aura klidu a soustředění. Byla v jiném stavu vědomí podle mě. 
"Ať už to přestane..."
"Neboj, brzo porodíš."
Přišla další kontrakce, prodýchavala si (takovým hlubším hlasem, tak ji normálně neznám), uvolněná. Prostě naprosto dokonalé. Říkali jsme jí, jak je úžasná, ale myslím, že to ani nevnímala. Objevil se doktor, neuvěřitelně sympatickej chlápek, ještě jsem neviděla, že by doktor sháněl studenej obklad a dával rodičce na čelo a nadšenej, že jsme konečně dorazili :). Říkal, že vyšetří a pak, že si bude moct jít do spršky nebo na balon. Sáhnul a že na žádnej balon se nepůjde a až to bude cítit, ať si zatlačí. Ségřin partner se na mě jen tak nejistě podívá. Původně u samotného porodu nechtěl být, chtěl přijít až na miminko. "Dělej, bež ji chytnout za ruku a buď u ní, nikam pryč nejdeš," rozkazuju. Kontrakce přišla za chviličku, zatlačila, zařvala zvukem, jakej jsem netušila, že vůbec umí vytvořit, hlava venku a doktor jen tak tak tu malou žabičku chytá. Trumbera měl pupečník dvakrát kolem krku, ale hnedka křičí, AS: 10, 10, 10. Sestřička ho dostává na holou kůži a brouček okamžitě přestává křičet. Ubírám se do postraní a totálně se rozbrečím. Mimčo jenom onáramkujou a to je všechno, váží a měří mnohem později. Je strašně prťavoučkej, jen dvě a půl kila, placenta taky malilinkatá. A tři nepříjemné stehy, protože hlavní bylo to dítko vůbec chytit, jak vystřelilo rychle :)
Ze sálu je museli po deseti minutách převézt na pokoj kvůli tomu nátřesku, co tam měli, ale pak spolu byli všichni tři ještě tři hodinky kůže na kůži :)
Takhle krásnej porod jsem asi nikdy neviděla. Tři kontrakce a jedno zatlačení. Ani to nedovedu slovy vyjádřit. Když si vzpomenu na to, jak jsme tam přišli a ona tak klidná a povznesená a jak pak úžasně porodila, tak se rozbrečím. Hodně jsem se musela smát, když mi pak říkala, že ty kontrakce byly hrozný, ještě že byly jen tři, protože po té druhé se chtěla zvednout a odejít pryč :D
Nemám dalších slov :)


1 komentář :

Děkuji mockráte za váš komentář!

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...