Cesta za praxí v Itálii

Minule jsem popisovala trnitou úřední cestu za snem být porodní asistentkou a psala jsem vám, že mě čeká zkouška ze znalostí ohledně porodní asistence v Itálii. Zkouška se doopravdy konala, 25. února. Ano, musím napsat, že se konala a pokládat to za překvapivý fakt, protože tady si člověk nemůže být nikdy ničím jistý. Nebo alespoň u mě se vždycky objeví nějaký zádrhel.

Pondělí 25. února jsem se tady vydala do Mestre. Už tam byla jedna, co řídí univerzitní kurzy pro porodní asistentky v Padově, se sídlem tady ve Vicenze, budeme jí říkat třeba Elena. Daly jsme se do řeči, vyptávala se mě, co jsem dělala v ČR a jak to tam chodí, pak jsme se i domluvily, že až mě zapíšou, stavím se za ní a nějak mi zkusí zorganizovat praxi v nemocnici. Pak přišly další tři z předsednictva komory a ona: "My si tady povídáme s Gertrudou, představte si, bude tady teprve dva roky a mluví takhle dobře italsky! Je fakt šikovná, neuvěřitelné!" Nakonec z těch všech věcí, co jsem celé tři týdny studovala, se mě zeptaly na jednu... a pak na další dvě, co jsem ani nevěděla, protože se to týkalo trestního zákoníku a definice kompetence a zodpovědnosti. Nicméně na sebe tak pokykovaly a na nic víc už se ptát nechtěly. Já zkoušela nadhazovat nějaký věci, co jsem se naučila, aby viděly, že mám fakt rozhled. (Stejně je to neuvěřitelný... mluvila jsem s nima úplně v pohodě italsky. Já tomu pořád nevěřím. To, že mluvím s P., jasně, ale takhle..oficiálně...s někým cizím...více o odborných věcech... kurník, já jsem dobrá! :D). Bylo toho hrozně moc, o čem jsme mluvily, hlavně je zajímalo, jak to chodí u nás a co všechno porodní asistentky dělají a nedělají. Když se dozvěděly, že jsem už dva roky a půl pracovala, tak se strašně divily, že jsem přece mladičká.... tady asi fakt není normální ani v 28 už pracovat...Daly mi pár poučení, nic, co bych nedělala a neznala už v ČR... byla to krásná zkušenost. A to štěstí potom!!! A hlavně, nebyla nakonec potřeba jazyková zkouška, stačil můj certifikát. 

 

22. března mi přišel email, že jsem zapsaná a pokyny k aktivování datové schránky. Takže jsem hned v ten den poslala životopisy do všech privátních zařízení. (U státních se musí čekat na veřejný konkurz). A taky jsem zavolala Eleně. Domluvily jsme na schůzce, na ní mi trochu všechno vysvětlila, jak to bude. Nejdřív ze všeho byl potřeba certifikát o zdravotní způsobilosti, který vám vystaví praktický lékař, kterého ovšem nemám. Privátní polikliniky, co jsem kontaktovala, ho nevydávají. Nakonec k tomu byl svolný lékař mamky mého přítele. Předtím jsme ale s ní zkusily zajít na Guardia medica (něco jako pohotovost, ale je to spíš ambulance, která je otevřená o víkendu a v noci pár hodin, když váš praktik není k dispozici) a byl tam doktor sympaťák, jehož sestra se odstěhovala do ČR a je tam moc spokojená, který nám certifikát bez poplatku! vystavil (jinak by to stálo 21€ a ještě by ho ani vydávat neměli). 

Pak schůzka s „vrchní“ porodnice (jestli můžu chodit na praxi, i když tam jsou studentky) a vedoucí lékařkou consultorio familiare – to je něco jako... ani nevím, jak to popsat. Hlavní náplní jsou konzultace a také gynekologická ambulance. Když chcete umělé přerušení těhotenství (které tu je zadarmo), musíte tam povinně na konzultaci. Poskytuje poradenství také ohledně umělého oplodnění, antikoncepce, problémové mládeže, sexuální výchovy, prevence v gynekologii, předporodní kurzy, adopce atd. Řekla bych, že takové zařízení u nás chybí. Všichni to schválili, Elena mi sehnala podpisy všech těhle vedoucích a odboru pro nelékařská povolání a mateřsko-dětského úseku a nevím jakých dalších polobohů. Pak jsem onemocněla skoro na tři týdny, takže se vše zastavilo (měla jsem začít v květnu). 

Ke konci května všechny podpisy hotovy, tak zbývalo jen pořídit si pojištění proti neštěstím (nebo jak to přeložit, vím, že u nás všichni říkají pojištění na blbost). Tak jsem pro něj ihned vyrazila, 103€ na celý rok, plus proti hepatitidě B a HIV a to proti neštěstí platí 24/24, takže aspoň něco. Jen pro informaci, i zaměstnanci státního zdravotnického zařízení musí mít sjednané pojištění. A soukromé porodní asistentky, ty platí fakt hodně. Pár dní na to to teda všechno ukázat Eleně, ale ještě to muselo projít dalším schvalovacím procesem, který trval týden. Mezitím Elena odjela na dovolenou že. Ale došla jsem si mezitím aspoň pro bílý plášť, což bylo dobrodrůžo. Nemocnice obří, nikde žádná cedulka, která by ukazovala servis guardarób, v instrukcích, které mi přišly, bylo napsáno jen „lotto 3“ - což je moc fajn, kdyby na mapce nemocnice nebylo jen „area A – F“, na wiki stará a nová nemocnice...sice by nová nemocnice měla obsahovat monoblok s lotty 3 – 5, ale cedulka žádná. Inu zeptala jsem se na informacích - „To půjdete rovně, doleva, dlouhá chodba, doprava, dolů, vlevo, dlouhá chodba, dolů“...zkusila jsem to dvakrát, i se dvakrát zeptat a prostě to nenašla. Tak jsem si řekla, že pojedu domů a další den znovu a možná tam bude jiná recepční. Skoro před domovem mi to ale nedalo, otočila jsem se, pomodlila se a zas se vydala do těch hlubin. Zabloudila jsem až kamsi, kde se mě jeden sanitář zeptal, co potřebuju. Tak jsem mu to řekla a byla jsem jen schodiště od cíle! Sejdu dolů a bludiště podzemních chodeb. Naštěstí nějaký číňan, co tam rozvážel prádlo mě nasměroval. Paní tam nevěděla, jakou garderóbu mi dát. Přišla další, taky nevěděla. Třetí taky ne. Až nakonec teda mi daly jeden bílý plášť (bez jakéhokoliv podpisu, zvláštní) a že si mám zjistit, co mám vlastně mít :D. 

Další den jsem se šla vyfotit na průkazku. Čekala jsem tam ve frontě asi hodinu a půl, pak na řadě pán všechno sepsal, připravil, vytisknul ji a já si všimla, že spletl mý jméno. Otočím se a jemu se rozbila ta tiskárna na průkazky! Takže jsem čekala další půlhodinu. Ale mám ji.

Další týden se Elena vrátila z dovolené, tak jí volám a ona, že je moc vytížená a kde si cosi, ale že můžeme začít 24.června (měla jsem začít na začátku června). A to jsme bohužel jeli na celý týden do ČR. Takže tedy prvního července. A představte si, dnes je třetího a já na té praxi doopravdy byla!

Nutno smutně podotknout, že praxe je jen observační, nemůžu nic dělat. Tři měsíce na consultoriu, tři měsíce na porodnici, tři měsíce porodnická první pomoc/ambulance a tři měsíce na porodním sále. Jediná smůla je, že praxe začala defacto běžet od doby, kdy jsem podala žádost, což bylo třetího června. Takže jsem o měsíc přišla a k dispozici mám jen 12 měsíců. Ale zase můžu jak chci a kdy chci, takže klidně každý den, pokud jim moc nepolezu na nervy.