Nejprvnější poznatky z praxe v italském gynekologicko-porodnickém konzultoriu

Prvně, zdravotní systém tu je jako u nás, všichni mají přístup ke zdravotní péči „zadarmo“. I ti, kteří nepracují, stačí se narodit jako Ital a máte to (já to ještě furt nemám... abych to měla musím pracovat nebo být příbuzný-manželka Itala nebo být na „pracáku“ po tom, co jsem tu rok pracovala nebo žádat o azyl nebo být těhotná nebo být hodně chudá a ne z EU nebo nebo...no prostě, já se můžu zapsat dobrovolně, zaplatit 450€ na solární rok nerozdělitelných..takže přečkám do ledna s mým privátním pojištěním, které kryje prakticky jen to, když budu v ohrožení života). Tedy, jsou jisté výjimky, ale za specializovaná vyšetření, první pomoc a diagnostické testy, musíte zaplatit ticket (jestli si vzpomínáte na náš poplatek u lékaře), který je maximálně 36€. Péče, poplatky a organizace se liší napříč regiony. Díkybohu jsem ve Venetu, kde je úroveň vysoká a vše tu funguje (víceméně). Problémem jsou ovšem dlouhé čekací lhůty na vše. I když jsem slyšela, že v ČR jsou dlouhé, tady jsou delší. Možná to je taky pro to, že lékaři po své dané pracovní době mohou v ordinacích poliklinik a nemocnicí provozovat své služby privátně. 

Když jdete do privátního zařízení, většinou nečekáte, ale udělá vám to díru do peněženky. U zubaře vám pojištění nehradí nic, obvodní gynekolog tu jakoby neexistuje. Třeba teď jsem byla svědkem, že přišla jedna těhotná z Burkina Faso v 18. týdnu, takže bude potřeba udělat druhotrimestrální screening. Bohužel takhle to je docela na honem. Po dlouhém čekání na to až v objednacím centru vůbec vezmou telefon, jsme zjistili, že prostě není a nebude místo. Takže paní musí jít do privátního zařízení a bude muset zaplatit 180€. Tak si to představte, to, co my pokládáme za samozřejmost a že vám někdo řekne, že prostě není místo a ať si jdete nechat udělat ultrazvuk a jen tak mimochodem vás to bude stát asi tak 4500 Kč. Když já měla angínu, která se mi pak vrátila, za kontroly a léky jsem zaplatila cca 90€. Pokud vám není víc než 35, amniocentéza stojí 500€ a analýza fetálního DNA z krve matky 800€.

Dostaň ze sebe to nejlepší! Tvoje porodní asistentka

No nic, takže prvního července jsem konečně začala „praxi“. První den jsem strávila s Elenou, přečetla pár standardů péče a šly jsme představit mě do Consultorio Familiare, kde strávím tři měsíce. Tato zařízení vznikla na konci sedmesátých let jako podpora pro zákon 194 – zákon o umělém přerušení těhotenství, který umožňuje každé ženě přerušit během prvních 90 dní. Bezplatně! Ale právě musí jít do consultoria na pohovor. Během let se funkce trochu pozměnila. Nejen umělé přerušení těhotenství, ale i asistence a příprava na mateřství, poradenství ohledně problematické mládeže, poradenství o metodách antikoncepce a zavádění nitroděložních tělísek, problematika umělého oplodnění a sterility, adopce, prevence ženských nádorů, sledování těhotenství a příprava na porod, gynekologická ambulance, sledování po porodu, podpora kojení, péče o novorozence. V podstatě všechno, co je v kompetencích porodní asistentky. Většina služeb je zdarma, pro těhotné v podstatě všechny (Zákon o ochraně mateřství... můžete být cizinka odkudkoliv, ale jste těhotná, tak vás zapíšou k zdravotnímu pojištění a dají vám průkazku.. no, takže 90% klientek jsou cizinky). Líbí se mi, že tu jsou hodně zaměření na prevenci a tzv. „counselling“.

Druhý den mě Elena vzala na předporodní kurz, který vede v městečku nedaleko od Vicenzy. Není soukromá porodní asistentka, i tohle spadá do kompetencí consultoria a pro těhotné je zdarma. Na to, že to je vlastně státní věc, ho vedla dobře, řekla bych. Jasně, nejela úplně po takové té víc duševní rovině a že porod je možný bez bolesti atd, musela zmínit i pár ošklivých věcí, co by se mohly stát. Nicméně mě překvapilo, když mluvila o sexu po porodu a že je to potřeba, protože žena poutá muže svou sexualitou či jak to říkala... myslím, že o těhle věcech se někdy nemluví dostatečně. Byl to velice zajímavý zážitek, já jsem v podstatě zvyklá jen na ten porodniční rychlokurz.

No a ve středu konečně do consultoria. Byla jsem nervózní jak... jestli jsem byla nervózní na univerzitě před první praxí, tak to bylo prd. No dobře, to asi kecám. Teď si myslím, že některé věci jakž takž umím a trochu znám (protože občas když nemám co dělat, učím se italské porodnictví, abych byla připravená na konkurzy...na druhou stranu jsem z praxe venku dva roky a tři měsíce). Spíš to je takové.. jít do odborného prostředí, celý den trávit s lidmi a bavit se s nimi italsky o odborných věcech ale i chick chat. Co když nebudu rozumět? Co když nebudou oni mně rozumět? Co když jim budu nesympatická a mám tam přece být tři měsíce? Co když budou zlí? (Elena říkala, že to je hnízdo zmijí! Proto mě tam šla představit a preventivně ještě všem napsala email, že tam přijdu... „Gertruda prokázala velký zájem nabývat zkušenosti a vědomosti v našem zařízení...“) Co když něco spletu? Co když se budu jen plýst pod nohama a čumět? Praxe je jen observační, takže moje milé „Můžu s něčím pomoct? Můžu to udělat? Můžu si to zkusit? Je něco potřeba?“ je mi úplně k ničemu.

Takže jsem přišla, představila se, všichni překvapivě sympatičti, žádné zmije. Hned se mě ujala Marta, kterou mi Elena "určila" jako mentorku. Ale už jsem tak trochu přišla na to, že to, co oni považují za nepříjemné chování je pro nás chování normální (a ještě víc jsem se o tom teď přesvědčila na naší dovče v ČR). Nemluvím ani o tom, jak jsou na všechny cizinky hodné. Fakt. A myslí na ně a fakt se snaží pomoct. Jen možná Italkám vykají (ačkoliv přitom používají jejich křestní jméno) a cizinkám tykají. 

A protože jsem nepsala hned po prvním dnu a mám jich za sebou už pět, nenapíšu to všechno chronologicky, ale různé poznatky tak, jak mě napadnou, protože dojmůa poznatků je tak strašně moc, že se to prostě nedá obsáhnout.

Jelikož praxe je jen observační, neměly by mě nechat nic dělat. A vzhledem k tomu, jak tu všichni často podávají trestní oznámení na všechno, ani jsem neočekávala, že budu moct něco dělat. No ale překvapivě jsem začla s kopírováním věcí, zadáváním do počítače, kartotékou a pak jsem i měřila tlak a mohla si pohmatat dělohu! Já vím, o nic nejde, ale pro mě byl velký krok zase se trochu vrátit k tomu, co jsem dělala každý den. Teda vyšetření hmaty se přiznám, jsem poprvé a naposled dělala na univerzitě. Nebo když jsem nechytala signál na CTG a chtěla nahmatat zádíčka plodu. Porodní asistentky tu hodně pracují s rukama. Všechny nosí v kapse metr na měření vzdálenosti spona fundus (a kolečko na určení termínu porodu a týdne těhotenství) a odhadují z toho velikost dítěte. Všechny si nahmátnou polohu plodu. Paráda. Nedávají v těhotenské poradně načůrat na papírek, jen váha a tlak. OGTT se tu nedělá rutinně, jen když jsou k tomu anamnestické důvody nebo náhodný záchyt hyperglykemie. Rutinní monitory? Od 40. týdne. Neberou se rutinní odběry na hepatitidu B, co berou u všech je toxoplasmosa a sifilis. Vaginální vyšetření se snaží nedělat příliš často. Porodní asistentky v poradně se fakt snaží edukovat tak, jak se má. O tom, jak jíst, jak předcházet toxoplasmoze atd.. protože spousta cizinek nerozumí (mají tu několik překladatelů-mediátorů pro nejčastější jazyky), tak jim dělají i rychlopřípravu na porod. 

 

Pak jsem se dozvěděla, že jestřabina lékařská je jediný laktogen (zvyšuje produkci mateřského mléka), o kterém WHO říká, že doopravdy funguje. A že těhotné mají okolo 36. týdnů možnost nechat se očkovat proti tetanu, černému kašli a záškrtu a tím poskytnout novorozenci ochranu po období, kdy nemůže být očkován. Mimochodem povinné očkování tu zavedli loni. Předtím bylo z 12 povinné snad jen jedno. Samozřejmě tu je velký problém s novax.

Jestli chtějí u porodu epidurál, musí jít na anesteziologickou konzultaci ještě před porodem.

Taky jsem zažila prezentaci prodejce farmaceutické firmy. Vyvrtal nám málem díru do hlavy. „Pak tady mám tyhle intimní mycí gely... no já je vyzkoušel..to víte, vyzkouším všechny, sirupy, čípky...“

Velkou kompetencí porodních asistentek je provádět stěry na onkocytologii! Lékaři to nedělají. Hrazený pojišťovnou je jednou za tři roky, říkají, že to je nejlepší interval. Teď ještě experimentují s různými kombinacemi onkocytologického stěru a HPV testy.

Konec pánevní se tu Vždy rodí císařským řezem. Smutný smajlík. 

Všechno píšou rukou. Což je pro mě velký problém, protože jejich psací se trochu liší od našeho. Plus píšou extra nečitelně.

Pak jsme měli tu paní z Burkina Faso, jak jsem psala hned na začátku. Musím říct, že Marta je skvělá. Začla s ní hned mluvit francouzsky. A nechala mě poslechnout ozvy!! Konečně jsem po dvou letech a třech měsících držela v ruce Doptona. A na to, že to byl 18. týden, jsem ozvy chytla celkem dost rychle. Bohužel jak jsem psala se nám nepodařilo zajistit ultrazvukový screening, Marta z toho byla hodně špatná, až mě překvapilo, jak jí na těch ženách záleží (někdo u nás by možná řekl koho zajímá nějaká černá imigrantka, že..). Pak jsme šli tuhle ženu probrat s doktorkou, která možná zkusí ten ultrazvuk někde zajistit a tak se mě vyptávala, jak to je s migranty u nás... tak jsme se trochu zasmáli tomu, že v ČR mají všichni takový strach a přitom tam snad žádný není. A pak jsem já imigrantka spletla možná jedno slovíčko a ona: "V klidu Gertrud, konjuktivy neumějí používat ani Italové." A pak jsme se ještě smáli tomu, že v mnoha italských restauracích v ČR dělají špagety carbonara se smetanou (což je nepřípustné, to se prostě nedělá!!)

Nepřijde mi ale, že by se tu nějak přetrhli nebo možná protože jsou prázdniny..? Já jsem teda zvyklá na mnohem zběsilejší pracovní tempo. Hodně času stráví kecáním s ostatními. Což je fajn...ale někdy už mě nenapadá o čem si s nima povídat! Italsky bože! 

Porodní asistentky tu mají hodně velké pravomoci, i o hodně se ještě perou se systémem a doktory. Nicméně tady, kde jsem já, sledují fyziologickou ženu do nějakého 13. týdne, pak si ji bere lékař (každý dělá vše trochu jinak) a tak nějak od 30. týdne zase porodní asistentka. (Takhle to není všude!) Po normálním porodu zase porodní asistentka, po patologickém (včetně císaře) lékař. I když někdy i ty rizikové těhotné sleduje porodní asistentka, samozřejmě vše s konzultacemi a poradami s lékařem. Tam odkud je Marta, což je z Piemonte a v některých dalších regionech Itálie a v několika málo městech Veneta, nízkorizikovou ženu sleduje JEN porodní asistentka, která může předepisovat i rutinní vyšetření (a tak se žena nemusí obracet na gynekologa či praktického lékaře... jestli to chápu správně, tak tady soukromý gynekolog dá doporučení praktickému lékaři, jaká vyšetření absolvovat a praktický lékař pak vystaví žádanky a recepty... v consultoriu žádanky a recepty vystaví přímo gynekolog a žena pak musí jít všude možně...na ultrazvuk tam, na krev onam, na stěr z pochvy zase jinam...).

Uff. Už tak mi to přijde dlouhé, ale pokud to zajímá i jen jednoho člověka, určitě budu přidávat další články :) Dík, musím říct, že jsem na sebe tak trochu pyšná, že to zvládám, tohle je zas další věc úplně mimo moji komfortní zónu, vždyť víte, jak jsem se pořád bála už během studií. A navíc tu jsem "jen" dva roky... učit italštinu sama jsem se začala někdy před třemi...a už tohle dokážu :)