Přeskočit na hlavní obsah

Bilance studia porodní asistence II

Tak a pokračování bilance studia, jinak by bylo taky možný, že to do státnic nenapíšu. První semestr druhého ročníku...
 Začaly jsme mít zajímavější předměty a taky se mi konečně povedl zapsat tělocvik. Jen tak pro představu: Fyzioterapie v péči o ženu, farmakologie, filozofie v porodní asistenci, výživa v porodní asistenci, porodní asistence, péče o novorozence a kojence, patologie, výzkum, gynekologie a epidemiologie. 
Za zmínku stojí péče o novorozence, což byly přednášky a cvika ve formě víceméně stáží na nejrůznějších pracovištích. Normální novoši (to je to, jak pořád říkám, že je opruz a nebaví mě to :D), ale i v oddělení v dětské nemocnici, pak v neonataologické ambulanci - chodili tam rodiče s dětmi, co měly nějaké potíže s pohybem, čili se s nimi cvičilo (a rodiče se učili s nimi cvičit) podle Vojty; pak oddělení s nedonošenými novorozenci, nevím, jak přesně to tam je klasifikované. Ale bylo tam myslím asi deset miminek v inkubátoru a maminky za nimi docházejí a učí se o ně starat. Chňufíkové maličcí. Pak oddělení, kde s nedonošenci jsou i maminky, mohou je mít přímo u sebe na pokoji v inkubátoru. Tam jsem poprvé viděla trojčata, hold té mamince, protože starost o ně vydá na 27 hodin za den. A pak oddělení, které vypadá tak hi-tech, celé bílé, tam jsou ty nejmenší mimča, třebas i 500-600 gramů. Ručičky hubené jako my máme prsty. Napojení na hrozně moc hadiček. Tady jsem viděla i resuscitaci novorozence, uff. Hodně se tam dbá na bazální stimulaci - tzn. když mimčo brečí, tak strčíte ruce do inkubátoru a držíte je  jemně za hlavičku a nožičky, aby se uklidnilo. Myslím, že jsem tu i mimčo přebalovala. No, nikdy jsem asi v rukách nedržela nic tak křehkého.


Gynekologie v tomhle semestru byla ve znamení nádorů. Se všema těma statistkama jsme z přednášek odcházely s pocitem, že je snad nemožný projít životem bez nádoru. Doteď si pamatuju, že nádor vaječníku má více než pětileté přežití jen v 30%. (A největší smůla je, že se na to nedá v ranných stádiích přijít). V porodní asistenci jsme už konečně začaly probírat porod, cvičily si techniku rukou na modelu, porod placenty, ošetření novorozence. Pak se i natáčel ten krátký film, který jsem tady na blog už dávala :). 

Smutné je, že naživo to je něco absolutně jiného.

 Výživa na mě zanechala hluboké následky. Co se týče normální výživy, to bylo v pohodě, zajímavé. Ale pak přišlo na řadu kojení. Vykládala nám to jakási militantní laktační poradkyně velice dogmatickým způsobem (to, jak předváděla, jak dítě začne otvírat pusinku a dělat jazykem, mě bude strašit do smrti). Problémy při kojení? Stačí upravit polohu dítěte! Brečí dítě? Nakojit! Směje se dítě? Nakojit! Uhodilo se? Nakojit! Nemůže spát? Nakojit! Může spát? Nakojit! Kdo nekojí, je vyvrhel! A nosit v šátku, copak kočárek, zbytečnej luxus! A ta správná poloha. Na panence to šlo snadno, ale když jsem to pak zkoušela na oddělení, tak to nebylo ani trochu snadné. Sestřičkám to šlo líp, však mají dlouholetou praxi, ale někdy taky ne. Tady jsem se přesvědčila, že nikdy nic není stoprocentní a tak jednoduché. Jsem pro to, aby byla vyvinuta určitá snaha a pomoc při rozkojování, správná technika? Určitě. Ale někdy to prostě nejde a je lepší dát dokrm než tím matku totálně vykolejit a udělat z ní někoho, kdo se nezvládne postarat o dítě. Vrcholem bylo, když jsme psaly závěrečný test a paní poradkyně nám pouštěla fotky pět-šest-sedm atd -letých dětí, jak jsou kojeny. Nechápejte mě špatně, moje mamka kojila bráchu do čtyřech let a nevadilo mi to, člověk ušetří a pro děcko to je zdravý, ale zrovna v tomhle případě se totiž hodinu předtím strhla ostrá "hádka", že si nepřejeme, aby nám bylo vnucováno, že se MUSÍ kojit do vysokého věku dítěte. A pak tahle provokace. Při testu. Uf. 
 Na výuku navazovala zase bloková praxe, celý měsíc před Vánocemi. A zkouška z praxe. To byla šooouuu. Byla nám každé svěřena jedna žena, museli jsme sestavit plán ošetřovatelské péče, zevními hmaty pozjistit, jak je dítě uloženo, změřit pánev. To jsme dělali zatím jen ve škole na jedné hodině na modelu. Naštěstí bylo dostatek času si všechno přečíst v papírech. Naštěstí jsem vše zvládla, akorát jeden hmat mi dělal problémy, ale aspoň si to teď už pamatuju. Pak jsme všechno prezentovaly před tou naší učitelkou, staniční ze sálu a vrchní sestrou. Staniční se při tom mohla uhryzat nudou a učitelka to prožívala velice obřadně. Nicméně jsme zvládly :)
Na praxi už nám byly přiděleny mentorky. Na mě ta moje zbyla/byla přidělena. A bylo to jedno z největších štěstí v mém životě (ale ódy na ní nebudu pět, ty si můžete přečíst v ostatních článcích :D). Jak já byla nervózní, když jsem šla poprvé na sál a měla se jí představit. A ještě poprvé na noční. Ani už nevím, jestli jsme měly nějaký porod. Asi jo. Takhle ze začátku jsem si dávala jenom ruce na její a snažila se nějak pochytit, co vlastně dělá. Každopádně je taková, že spoustu věcí neřeší a není puntičkář, takže to bylo hrozně fajn. Po té noční mi bylo tak blbě. Nevěděla jsem, jestli dřív omdlím nebo se pozvracím. Ale zase oproti denní nádhernej klídek. Taky jsme poprvé byly na novoších, takhle v zimě to bylo fajn, páč tam je hezké teplíčko :D A momentálně si nic jiného momentálně nevybavím :/.


A protože už jsem se moc rozepsala, tak další semestr příště :)

Komentáře

  1. Ahoj, koukam ze studium prozivame vsichni nachlup stejne (jsem ve druhaku) :-) je hezke videt ze nejsem sama:-D super clanek, u historky s krvelacnym psiskem jsen brecela smichy :-D

    OdpovědětVymazat

Okomentovat

Děkuji mockráte za váš komentář!

Populární příspěvky z tohoto blogu

Masáž hráze v těhotenství

Až 85% žen při prvním porodu utrpí nějaký typ poranění, přičemž toto poranění má mnohdy dlouhodobé následky, zvlášť pokud se jednalo o poranění třetího nebo čtvrtého stupně (nastává cca v 0,5-10%) anebo epiziotomii (jejíž rutinní používání není již dlouhou dobu doporučováno!) Rizikové faktory pro poranění jsou: abnormální polohy plodu, operační vag.porod, překotný porod, makrosomie plodu, obezita matky, nulipara, pokročilý věk matky  Poranění třetího a čtvrtého stupně je spojeno s rozestupem rány, močovou inkontinencí, dyspareunií, anální inkontinencí, fistulemi, prolapsem pánevních orgánů.  A ani nemusíme zmiňovat psychické trauma. Mnoho žen ze strachu z poranění žádá císařský řez (ačkoliv bolest přetrvávající více než jeden rok je častější u žen po SC než po vaginálním porodu - 22% vs 8%). (4) Masáž hráze zvyšuje relaxaci svalů a prokrvení hráze , napomáhá rozšíření tkání a zvýšení jejich elastičnosti, ženy se naučí uvolnit se při pocitu pálení či bolesti hráze, což je důležité při p

Co víme o nástřihu hráze - epiziotomii?

Epiziotomie byla popsána už v roce 1742 a v roce 1921 doporučována u všech porodů nulipar jako prevence porodního poranění . Léta se věřilo, že snižuje riziko závažných poranění a poruch pánevního dna a že její sutura je snadnější. Nicméně v druhé půlce 20.století začalo pomalu vyplouvat na povrch, že asi nebude tak "zázračná", jak jsme si mysleli, a že důkazy, které máme k dispozici, nejsou dostatečně silné.  Epiziotomie - nastřižení pochvy a perinea slouží k zvětšení průměru východu pánevního a usnadnění vypuzení plodu. Jedná se/jednalo se o nejčastější chirurgický zásah na světě vůbec. Četnost se u jednotlivých států pohybuje od 9% do 100%. Krátkodobé efekty epiziotomie: možné rozšíření na poranění 3. nebo 4. stupně (převážně u mediální epiziotomie!!! 11% riziko vs 2% u mediolat.), krvácení a větší krevní ztráta, edém a infekce, poranění konečníku a svěračů, poranění uretry a močového měchýře, hematom, bolest, rozestup jizvy (1) Dlouhodobé efekty: chronická infekce, ano

Jak klasifikovat císařské řezy a analyzovat jejich četnost - ROBSON

  Připomeňme, že dle WHO by podíl císařských řezů neměl nikde přesahovat 10-15% . V posledních desetiletích se jejich počet ovšem progresivně zvyšuje, ačkoliv všechny faktory, které se podílejí na tomto fenoménu, nejsou ještě zcela známé. Narůst císařských řezů (SC) je problémem veřejného zdraví a také zdrojem mnohých polemik ohledně rizik pro zdraví a výdajů spojených s tímto nárůstem. Pro porozumění faktorům, které určují tento fenomén a naplánování efektivních opatření pro snížení či zvýšení SC, kde je vhodné, je nezbytné mít nástroje schopné monitorovat a porovnávat podíl císařských řezů v daném zdravotnickém zařízení v průběhu času a mezi různými zdravotnickými zařízeními navzájem. Tradičně se monitoruje percentuální podíl SC na všech porodech na úrovni jednoho zařízení. Tímto způsobem získaná data jsou ovšem velmi variabilní a složité na interpretaci, poněvadž mezi zařízeními se liší úroveň péče (perinatologické centrum vs okresní porodnice), charakteristika rodiček( nízko