Achjo, už zbývají jen dva týdny školy, pak praxe a pak konec. Nikdy bych neřekla, že na toto místo dojdu, z nějakého důvodu jsem si myslela, že budu věčný student. Achich, jsem tak nostalgická. (Tenhle článek je krátkej a nezajímavej, ani jsem sem nedala obrázky, protože mě prostě nenapadlo co :D)
Kde jsme skončili? První semestr druháku...takže se vrhneme na ten druhý.
Ten začal opět měsíční praxí. To už jsem si začala psát blog, takže - tady. Na téhle praxi jsem odvedla poprvé sama porod, bylo to nějak odpoledne, narodila se holčička. Jakou já měla radost, že jsem všechno zvládla, správně si přehmátnout ruce a tak vůbec :) Skvělý pocit!
Další praxe v tomto semestru byla Primární a komunitní péče - ta byla u soukromé porodní asistentky, pediatra a gynekologa. K pediatrovi jsem šla ke starší doktorce, ke které jsem chodila. Popravdě to byla nuda. Zrovna všechny děcka měly angínu a mně se v té době angína pořád vracela, takže jsem si držela odstup :D Docela mě dostalo, že tam několik maminek něco říkalo, že dítěti daly paralen a panadol na horečku a kdesi cosi... já nevím, svůj první paralen jsem měla asi až ve třinácti letech, když jsem měla horečku, tak mamka dycky aplikovala zábal na celé tělo. Strašně to bolí a je to fuj, ale horečka klesla docela stejně jako po prášku a nezatěžuje to játra. Myslím, že by se nejdřív mělo dělat toto a až potom prášek. Jinak odpoledne tam byla poradna pro novorozence a kojence, kde jsem teda měla za úkol je vážit a měřit, jenže z toho tak nějak sešlo, protože tam měli tu váhu, jak se po ní musí posuvat závaží a to mi trvalo dlouho. Prostě totální noob jsem...to stejný s klasickým tlakoměrem, achjo :D
V porodní asistenci jsme probíraly všechny možné patologie, operační porody, nepravidelnosti a učily se šít. Popravdě, už si to nepamatuju. I když jsem se na to xkrát koukala, tak bych to nezvládla, asi.
Pak jsme měly Péči o novorozence a kojence, což jsem si teď uvědomila, že jsem o tom omylem psala v minulém příspěvku. Přednášky z patologie, jakési psychoterapeutické techniky v porodní asistenci, to už mi je taky jedna velká neznámá. Z předmětu Edukace v porodní asistenci vzešel můj projekt o kvasinkách, který budu muset dvakrát přednášet někde na střední, to jsem zvědavá, kdy už to konečně udělám. A pak ještě cvika a přednáška z Porodnictví (zpětně pak u učení z výpisků pobavilo - "Když vše selže, strčit hlavu zpátky do dělohy a císařský řez = spíše šílenství!"). U zkoušky jsem si pak vytáhla Hypoxii při porodu, super otázka, zkoušel mě pan primář a přijde mi, že zkoušel, kam až může zajít a já nebudu vědět. No nevím jak, ale střihla jsem si aerobní i anaerobní metabolismus v těle, včetně elektronových dějů na membráně (asi nějaké zapomenuté vědomosti z medicíny), dokonce jsem vyštrachala i fyzikální princip ultrazvuku a pulsní oxymetrie. Řekl, že to byla jedna z nejlepších odpovědí, co slyšel a věnoval mi svůj vzácný úsměv. (Je to pěknej chlap a ještě je tak krásně arogantní, že to je sexy :D)
U zkoušky z porodní asistence se mi podařilo vytáhnout Historii porodní asistence, což vzhledem k tomu, že už jsem se trochu připravovala na bakalářku, byla procházka růžovým sadem. Hlavně jsem začala mluvit o tom, že porodní asistentky na tom jsou pořád stejně a že to je nefér atd atd :D
O prázkách zase měsíc praxe, to vstávání, uff... chci tím říct, že několik služeb jsem docházela ještě na podzim :D. Na sále už přibývaly samostatné porody a to i s tím, že jsem paní říkala, jak dýchat, jak tlačit a tak, prostě parádička :) I když nervy byly pořád a to velký! A víte, co je hrozný? Že mi každá kovová plocha (hlavně kliky) dává v nemocnici rány! Jak to je možný? Kdybyste mě viděli, jak se ke klice dycky přibližuju hrozně pomalu a opatrně..jako by chtěla šahat na dikobraza nebo co.
Komentáře
Okomentovat
Děkuji mockráte za váš komentář!