Budu někdy porodní asistentkou v Itálii?

Jak víte, v dubnu to budou dva roky, co žiju v Itálii. Přineslo a sebralo to opravdu hodně. 

Bohužel jsem si před odjezdem nezjistila nic moc o vykonávání profese porodní asistentky tady (víc věcí jsem si nezjistila a nezařídila... avšak, pozdě plakat nad rozlitým mlékem). Říkala jsem si: „Jsme v Evropské unii, direktivy jsou stejné, vzdělání harmonizované, můj diplom tu bude platit, easy peasy. Ten, do kterého jsem byla zamilovaná (a možná byl taky důvod proč jsem se přestěhovala) říkal, že jim tu chybí porodní asistentky, tak to bude taky hračka, kdyby náhodou...A stejně nevím, jestli chci být porodní asistentka, najdu si nějakou jinou práci, všechno se uvidí.“ 

Moje aupair zkušenost nebyla zrovna ideální, víc mi to vzalo než dalo. Avšak po dvou měsících v Itálii, když jsem byla rozhodnutá, že se vrátím do ČR žít svůj nudný, ale nekomplikovaný život, jsem potkala svou pravou lásku. Začli jsme se bavit o společném žití, v září 2017 (pět měsíců mého pobytu v Itálii) jsem začala posílat životopisy na jakoukoliv pozici prodavačky, sekretářky, recepční... protože jsem zjistila, že ač v rámci EU je dohoda o uznávání diplomů, musíte stejně předložit spoustu dokumentace a pak bude diplom automaticky uznán (bez porovnání náplní studijních oborů, ano, v tomto ohledu je EU harmonizovaná). A že všechno zařídit stojí pěknou sumu. A že to je skoro nemožné. (Mimochodem doteď jsem byla třech pohovorech a dostala dvě odpovědi, že mě nechtějí. Životopisů jsem poslala okolo 200. Nezaměstnanost tu je 25-30%). Moc jsem nechápala, co některé dokumenty znamenají a kde je získat. 

Co bylo potřeba? Autentizovaná kopie diplomu (naštěstí v rámci EU stačí čestné prohlášení, že kopie je pravá, žádné apostily) ovšem přeložená úředním! překladatelem. Psala jsem i na ambasádu, tam mi řekli, že je potřeba dichiarazione di valore diplomu (nostrifikace titulu), s vyšším ověřením od ministerstva zahraničí a školství. Nicméně nikde na stránkách italského ministerstva jsem o tom nenašla zmínku, tak jsem se rozhodla to risknout bez této dichiarazione. Pak kopie občanky (ok), kopie registrace k výkonu povolání, attestato di conformitá 2005/369/ES – osvědčení potvrzující rovnocennost dosažené kvalifikace por.as. s výše uvedenou směrnicí, osvědčení o trestní bezúhonnosti (která ovšem neznamená výpis z trestního rejstříku, toto musí být vydáno Ministerstvem zdravotnictví ČR), osvědčení o vykonané praxi, dva formuláře a kolek 16€. Samozřejmě Všechno úředně přeložené. Potvrzené razítkem od italské ambasády, že odpovídá originálu. Zdálo se to nenaplnitelné. Kde ty dokumenty sehnat? Nikdo nikde nepsal o své zkušenosti, neměla jsem peníze, jak to jen zařídit, když do ČR nemůžu? A pak, trochu spása, měla mi přijít vratka daní za tři měsíce práce v roce 2017, která by měla pokrýt výdaje za všechny dokumenty. Nakonec, ani nevím jak, jsem na stránkách Ministerstva zdravotnictví zjistila, že vydávají attestato di conformitá, osvědčení o bezúhonnosti a osvědčení o vykonané praxi. Takže poslat na ministerstvo ověřenou kopii diplomu, výpis z trestního rejstříku, registraci, kolek v hodnotě 400Kč? Už si to ani nepamatuji a možná jsem i na něco zapomněla... to všechno na dálku přes mojí mamku a sestru. I když měly moji plnou moc, výpis z trestního rejstříku jim vydali až na třetím úřadě, který zkusily. Tady by bylo vhodné zmínit, že jsme se vším začali nějak ke konci ledna. Kontaktovala jsem jednu překladatelku, která se mi zdála schopná, na všem jsme se domluvili. Měla naštěstí i spolupracovnici, která pak jde se všemi dokumenty na ambasádu pro razítko (každý dokument 600Kč), a že mi také dokumenty pošle do Itálie. Všechny dokumenty se podařilo zkompletovat a přeložit na začátku května. Stálo mě to nervy a cca 10 tisíc korun. Pak poslat vše do Říma a čekat cca dva měsíce na verdikt. 

Teď by se hodilo zmínit, že tady v Itálii mají taky velký nedostatek personálu. Nicméně nemají peníze na to ho platit, takže nepřijímají jen tak jako u nás. Čas od času (třeba jednou za rok) pořádají veřejné konkurzy na vybraná místa. Na jedno místo se hlásí i několik tisíc uchazečů. Pracovat ve státní sféře je totiž velká výhra. Konkurz se skládá z náročné písemné, ústní a praktické zkoušky plus body za profesionální curriculum a vzdělání. Na místo v privátní oblasti se konkurzy nepořádají, ale místa taky nejsou. Prostě vysoká nezaměstnanost. Ani nechci myslet na (a zmiňovat) vyprávění kamarádů jak jedna jejich známá zdravotní sestra našla práci v oboru po šesti letech a podobně. Momentálně jsem z oboru pryč rok a deset měsíců a přijde mi, že už si nic nepamatuju a nezvládnu ani odebrat krev. Každopádně to, že mi je odepřena možnost dělat porodní asistentku, mi pomohlo uvědomit si, že to je to, co chci dělat. Každou druhou noc se mi zdá, že jsem se vrátila do ČR, do nemocnice... že jsem šťastná, že můžu dělat co chci, mít peníze (říkat si přítelovi o peníze na nákup potravin a..třeba vložek...je hrozný. Sama pro sebe jsem si nic nekoupila přes rok)...ale taky smutná, že jsem opustila svou lásku. Doteď se nedokážu smířit s tím, že budu tady. Že budu žít v podmínkách jaké tu jsou, že nebudu mít nikdy život nekomplikovaný jako je v ČR. Že mi tu nikdo nic nedá na stříbrným talíři jako tam... No takhle bych mohla pokračovat další tři odstavce. Vraťme se k úředničinám.

Někdy v červnu mi přišla pošta od Ministerstva zdravotnictví Itálie. Poskočilo mi srdce, otevřu obálku a tam dopis, že jsem nedoložila jeden nezbytný dokument a pokud ho nedoložím do 30 dnů, celou mou žádost skartují. Šlo o osvědčení o trestní bezúhonnosti. S mým přítelem jsme prošli skeny všech dokumentů, přemýšleli... To osvědčení jsem jasně poslala. Nemohla jsem ho přece ztratit. A nikde jsem nenašla žádný jiný typ osvědčení, jen prostý výpis z trestního rejstříku. Zkusili jsme tedy poslat email na Ministerstvo (dvakrát mi odtamtud odpověděli na dotaz... ačkoliv ta odpověď byla víceméně k ničemu, protože mi neřekli přesně, co jsem chtěla). Napsali jsme, že jsem osvědčení poslala, přiložili i sken dokumentu. Po dvou dnech přišla odpověď: „Promiňte, přečetla jsem špatně překlad. Přistoupíme ihned k vydání dekretu.“ Tak si domyslete, jak to tady v Itálii vypadá, když na ministerstvu jsou takoví lidé.

Za dva týdny mi přišel dekret uznávající můj titul a opravňující mě k výkonu porodní asistentky v Itálii! Radost obrovská! Až na drobnou větičku na konci – po zapsání do komory porodních asistentek. Bez zápisu je vykonávání profese trestným činnem. (Ok, myslím že je dobře, že je tu profese kontrolovaná a že tu jsou komory, které zaštitují své porodní asistentky na rozdíl od ČR, kde je situace v tomto ohledu smutná). Inu, napsala jsem email do komory porodních asistentek mé provincie. Týden žádná odpověď. Odhodlala jsem se zavolat. Nic. Další telefonát, nic. Opakovaně, nic. Zkusila jsem druhý email, který jsem našla kdesi na internetu. První, jak jsem zjistila, byl pouze pro certifikovanou elektronickou poštu. Nic. Napsala jsem do skupiny na facebooku porodní asistentky a konkurzy, jestli někdo ví, co se děje s tou danou komorou a po nějaké době mi na messengeru odpověděla jedna, co momentálně dělala záskok sekretářky – že mají problém se sekretářkou, že tam není pořád, že četla nějaký email od cizinky, že to musí předložit předsednictvu komory a že mi dají vědět. Za nějaký čas mi napsali email a za nějaký čas od toho emailu mi zavolala jedna z předsednictva. Kdy to bylo..zhruba někdy v červenci. Vzhledem k tomu, že jsem cizinka, musí prověřit mé jazykové znalosti. Zkouška bude stát 150-200€. A pak taky musí prověřit mé znalosti ohledně porodní asistence v Itálii. Ne odborné věci, ale profesionální profil, etický kodex, zákony a normativy týkající se výkonu povolání. Vyvstala možnost, že by mohl stačit můj certifikát z italštiny, protože oni vyžadují úroveň B2, z které ten certifikát mám, nicméně doteď nevím, jak to bude. A pak další bomba. V Itálii jsem v té době neměla trvalé bydliště. Protože jsem nenašla práci, nesplňovala jsem podmínky, abych se k němu zapsala. Šlo by to udělat, kdybych předložila dostatek finančních zdrojů a soukromé zdravotní pojištění...nebo být vdaná s mým Italem (protože bez trvalého bydliště se nemůžu zapsat k veřejnému...teda to bez práce a bez manželství nemůžu doteď), nicméně to jsme také nevěděli jak zařídit a navíc jsme čekali, až můj koupí byt, aby mi formuláře mohl vyplnit on a ne ten, u koho byl v nájmu.. navíc ani Můj milý neměl trvalé bydliště ve Vicenze. Finanční zdroje bylo potřeba doložit italským bankovním účtem, který vám neotevřou bez trvalého bydliště. Takže... komora porodních asistentek: „Ozvěte se, až budete mít trvalé bydliště, bez toho to bohužel nepůjde.“ 

V listopadu jsme dokázali další neuskutečnitelné. Jsem oficiálně rezidentem v Itálii. Vím, že bych z těchto pokroků měla být šťastná, ale je to vyčerpávající. Pořád čekat, pořád narážet na překážky... nic nejde snadno. Takže jsem hned poslala komoře osvědčení o mém trvalém bydlišti a.. žádná odpověď. V půlce prosince tedy další email, zda ten předchozí dostali. Odpověď: „Drahá, obdrželi jsme vaši zprávu, s celým procesem zápisu počkáme na nový rok, abyste nemusela platit roční zápisné dvakrát.“

A tak jsem Opět trpělivě čekala. Druhý týden v lednu (vidíte, uplynul celý rok od počátku zařizování dokumentů až sem) mi volali, že mi dají do dvou dnů vědět ohledně jazykové zkoušky. Dva dny se staly týdnem, týden dvěma. Pak mi volala máma mého milého, jestli už jsem jim zavolala a že musím dát o sobě vědět... (Můj drahý: „A představ si, že v tomhle já vyrůstal celou dobu!! Já jí říkal, ať tě nechá bejt, že tě to akorát rozruší!“ Ó, jakou měl pravdu...). A tak jsem napsala opět email, bylo mi blbé volat jí na její číslo. A pak mám strach z telefonování. A ještě větší z telefonování v italštině. A zavolala mi hned. S tím, že profesorka z jazykové školy už zkoušky nedělá (a oni cizinku naposled zapisovali snad před pěti lety) a tak hledají někoho jiného, samozřejmě s tím, aby to stálo co nejmíň a že ještě musí rozhodnout, jestli třeba nebude stačit ten můj certifikát. A že za týden budou mít poradu a dají mi vědět. A ano, dali mi vědět! Na konci února mě čeká pohovor/setkání/zkouška ze znalostí ohledně porodní asistence, jak jsem psala, takže šprtám jak divá. Naštěstí mám krásnou obsáhlou knížečku o osmistech stránkách :D A povím vám, že učit se něco takhle ve formálním italském jazyce, uff. Ale aspoň konečně něco konkrétního, něco, co mě snad posune. Jazyková zkouška nevím, ale aspoň tohle. Aspoň je potkám, prostě konečně něco. 

Tak mi držte palce! Doufám, že jednou na tomto blogu budu moct psát o porodní asistenci v Itálii!