Jak víte, v dubnu to budou dva roky,
co žiju v Itálii. Přineslo a sebralo to opravdu hodně.
Bohužel jsem si před odjezdem
nezjistila nic moc o vykonávání profese porodní asistentky tady
(víc věcí jsem si nezjistila a nezařídila... avšak, pozdě
plakat nad rozlitým mlékem). Říkala jsem si: „Jsme v Evropské
unii, direktivy jsou stejné, vzdělání harmonizované, můj diplom
tu bude platit, easy peasy. Ten, do kterého jsem byla zamilovaná (a
možná byl taky důvod proč jsem se přestěhovala) říkal, že
jim tu chybí porodní asistentky, tak to bude taky hračka, kdyby
náhodou...A stejně nevím, jestli chci být porodní asistentka,
najdu si nějakou jinou práci, všechno se uvidí.“
Moje aupair zkušenost nebyla zrovna
ideální, víc mi to vzalo než dalo. Avšak po dvou měsících v
Itálii, když jsem byla rozhodnutá, že se vrátím do ČR žít
svůj nudný, ale nekomplikovaný život, jsem potkala svou pravou lásku. Začli jsme se bavit o společném žití, v září
2017 (pět měsíců mého pobytu v Itálii) jsem začala posílat
životopisy na jakoukoliv pozici prodavačky, sekretářky,
recepční... protože jsem zjistila, že ač v rámci EU je dohoda o
uznávání diplomů, musíte stejně předložit spoustu dokumentace
a pak bude diplom automaticky uznán (bez porovnání náplní
studijních oborů, ano, v tomto ohledu je EU harmonizovaná). A že
všechno zařídit stojí pěknou sumu. A že to je skoro nemožné.
(Mimochodem doteď jsem byla třech pohovorech a dostala dvě
odpovědi, že mě nechtějí. Životopisů jsem poslala okolo 200.
Nezaměstnanost tu je 25-30%). Moc jsem nechápala, co některé
dokumenty znamenají a kde je získat.
Co bylo potřeba?
Autentizovaná kopie diplomu (naštěstí v rámci EU stačí čestné
prohlášení, že kopie je pravá, žádné apostily) ovšem
přeložená úředním! překladatelem. Psala jsem i na ambasádu,
tam mi řekli, že je potřeba dichiarazione di valore diplomu
(nostrifikace titulu), s vyšším ověřením od ministerstva
zahraničí a školství. Nicméně nikde na stránkách italského
ministerstva jsem o tom nenašla zmínku, tak jsem se rozhodla to
risknout bez této dichiarazione. Pak kopie občanky (ok), kopie
registrace k výkonu povolání, attestato di conformitá 2005/369/ES
– osvědčení potvrzující rovnocennost dosažené kvalifikace
por.as. s výše uvedenou směrnicí, osvědčení o trestní
bezúhonnosti (která ovšem neznamená výpis z trestního
rejstříku, toto musí být vydáno Ministerstvem zdravotnictví
ČR), osvědčení o vykonané praxi, dva formuláře a kolek 16€.
Samozřejmě Všechno úředně přeložené. Potvrzené razítkem od
italské ambasády, že odpovídá originálu. Zdálo se to
nenaplnitelné. Kde ty dokumenty sehnat? Nikdo nikde nepsal o své
zkušenosti, neměla jsem peníze, jak to jen zařídit, když do ČR
nemůžu? A pak, trochu spása, měla mi přijít vratka daní za tři
měsíce práce v roce 2017, která by měla pokrýt výdaje za
všechny dokumenty. Nakonec, ani nevím jak, jsem na stránkách
Ministerstva zdravotnictví zjistila, že vydávají attestato di
conformitá, osvědčení o bezúhonnosti a osvědčení o vykonané
praxi. Takže poslat na ministerstvo ověřenou kopii diplomu, výpis
z trestního rejstříku, registraci, kolek v hodnotě 400Kč? Už si
to ani nepamatuji a možná jsem i na něco zapomněla... to všechno
na dálku přes mojí mamku a sestru. I když měly moji plnou moc,
výpis z trestního rejstříku jim vydali až na třetím úřadě,
který zkusily. Tady by bylo vhodné zmínit, že jsme se vším
začali nějak ke konci ledna. Kontaktovala jsem jednu překladatelku,
která se mi zdála schopná, na všem jsme se domluvili. Měla
naštěstí i spolupracovnici, která pak jde se všemi dokumenty na
ambasádu pro razítko (každý dokument 600Kč), a že mi také
dokumenty pošle do Itálie. Všechny dokumenty se podařilo
zkompletovat a přeložit na začátku května. Stálo mě to nervy a
cca 10 tisíc korun. Pak poslat vše do Říma a čekat cca dva
měsíce na verdikt.
Teď by se hodilo zmínit, že tady v
Itálii mají taky velký nedostatek personálu. Nicméně nemají
peníze na to ho platit, takže nepřijímají jen tak jako u nás.
Čas od času (třeba jednou za rok) pořádají veřejné konkurzy
na vybraná místa. Na jedno místo se hlásí i několik tisíc
uchazečů. Pracovat ve státní sféře je totiž velká výhra.
Konkurz se skládá z náročné písemné, ústní a praktické
zkoušky plus body za profesionální curriculum a vzdělání. Na
místo v privátní oblasti se konkurzy nepořádají, ale místa
taky nejsou. Prostě vysoká nezaměstnanost. Ani nechci myslet na (a
zmiňovat) vyprávění kamarádů jak jedna jejich známá zdravotní
sestra našla práci v oboru po šesti letech a podobně. Momentálně
jsem z oboru pryč rok a deset měsíců a přijde mi, že už si nic
nepamatuju a nezvládnu ani odebrat krev. Každopádně to, že mi je
odepřena možnost dělat porodní asistentku, mi pomohlo uvědomit
si, že to je to, co chci dělat. Každou druhou noc se mi zdá, že
jsem se vrátila do ČR, do nemocnice... že jsem šťastná, že
můžu dělat co chci, mít peníze (říkat si přítelovi o peníze
na nákup potravin a..třeba vložek...je hrozný. Sama pro sebe jsem
si nic nekoupila přes rok)...ale taky smutná, že jsem opustila
svou lásku. Doteď se nedokážu smířit s tím, že budu tady. Že
budu žít v podmínkách jaké tu jsou, že nebudu mít nikdy život
nekomplikovaný jako je v ČR. Že mi tu nikdo nic nedá na stříbrným
talíři jako tam... No takhle bych mohla pokračovat další tři
odstavce. Vraťme se k úředničinám.
Někdy v červnu mi přišla pošta od
Ministerstva zdravotnictví Itálie. Poskočilo mi srdce, otevřu
obálku a tam dopis, že jsem nedoložila jeden nezbytný dokument a
pokud ho nedoložím do 30 dnů, celou mou žádost skartují. Šlo o
osvědčení o trestní bezúhonnosti. S mým přítelem jsme prošli
skeny všech dokumentů, přemýšleli... To osvědčení jsem jasně
poslala. Nemohla jsem ho přece ztratit. A nikde jsem nenašla žádný
jiný typ osvědčení, jen prostý výpis z trestního rejstříku.
Zkusili jsme tedy poslat email na Ministerstvo (dvakrát mi odtamtud
odpověděli na dotaz... ačkoliv ta odpověď byla víceméně k
ničemu, protože mi neřekli přesně, co jsem chtěla). Napsali
jsme, že jsem osvědčení poslala, přiložili i sken dokumentu. Po
dvou dnech přišla odpověď: „Promiňte, přečetla jsem špatně
překlad. Přistoupíme ihned k vydání dekretu.“ Tak si
domyslete, jak to tady v Itálii vypadá, když na ministerstvu jsou
takoví lidé.
Za dva týdny mi přišel dekret
uznávající můj titul a opravňující mě k výkonu porodní
asistentky v Itálii! Radost obrovská! Až na drobnou větičku na
konci – po zapsání do komory porodních asistentek. Bez zápisu
je vykonávání profese trestným činnem. (Ok, myslím že je
dobře, že je tu profese kontrolovaná a že tu jsou komory, které
zaštitují své porodní asistentky na rozdíl od ČR, kde je
situace v tomto ohledu smutná). Inu, napsala jsem email do komory
porodních asistentek mé provincie. Týden žádná odpověď.
Odhodlala jsem se zavolat. Nic. Další telefonát, nic. Opakovaně,
nic. Zkusila jsem druhý email, který jsem našla kdesi na
internetu. První, jak jsem zjistila, byl pouze pro certifikovanou
elektronickou poštu. Nic. Napsala jsem do skupiny na facebooku
porodní asistentky a konkurzy, jestli někdo ví, co se děje s tou
danou komorou a po nějaké době mi na messengeru odpověděla
jedna, co momentálně dělala záskok sekretářky – že mají
problém se sekretářkou, že tam není pořád, že četla nějaký
email od cizinky, že to musí předložit předsednictvu komory a že
mi dají vědět. Za nějaký čas mi napsali email a za nějaký čas
od toho emailu mi zavolala jedna z předsednictva. Kdy to
bylo..zhruba někdy v červenci. Vzhledem k tomu, že jsem cizinka,
musí prověřit mé jazykové znalosti. Zkouška bude stát
150-200€. A pak taky musí prověřit mé znalosti ohledně porodní
asistence v Itálii. Ne odborné věci, ale profesionální profil,
etický kodex, zákony a normativy týkající se výkonu povolání.
Vyvstala možnost, že by mohl stačit můj certifikát z italštiny,
protože oni vyžadují úroveň B2, z které ten certifikát mám,
nicméně doteď nevím, jak to bude. A pak další bomba. V Itálii
jsem v té době neměla trvalé bydliště. Protože jsem nenašla
práci, nesplňovala jsem podmínky, abych se k němu zapsala. Šlo
by to udělat, kdybych předložila dostatek finančních zdrojů a
soukromé zdravotní pojištění...nebo být vdaná s mým Italem
(protože bez trvalého bydliště se nemůžu zapsat k
veřejnému...teda to bez práce a bez manželství nemůžu doteď),
nicméně to jsme také nevěděli jak zařídit a navíc jsme
čekali, až můj koupí byt, aby mi formuláře mohl vyplnit on a ne
ten, u koho byl v nájmu.. navíc ani Můj milý neměl trvalé
bydliště ve Vicenze. Finanční zdroje bylo potřeba doložit
italským bankovním účtem, který vám neotevřou bez trvalého
bydliště. Takže... komora porodních asistentek: „Ozvěte se, až
budete mít trvalé bydliště, bez toho to bohužel nepůjde.“
V listopadu jsme dokázali další
neuskutečnitelné. Jsem oficiálně rezidentem v Itálii. Vím, že
bych z těchto pokroků měla být šťastná, ale je to
vyčerpávající. Pořád čekat, pořád narážet na překážky...
nic nejde snadno. Takže jsem hned poslala komoře osvědčení o mém
trvalém bydlišti a.. žádná odpověď. V půlce prosince tedy
další email, zda ten předchozí dostali. Odpověď: „Drahá,
obdrželi jsme vaši zprávu, s celým procesem zápisu počkáme na
nový rok, abyste nemusela platit roční zápisné dvakrát.“
A tak jsem Opět trpělivě čekala.
Druhý týden v lednu (vidíte, uplynul celý rok od počátku
zařizování dokumentů až sem) mi volali, že mi dají do dvou dnů
vědět ohledně jazykové zkoušky. Dva dny se staly týdnem, týden
dvěma. Pak mi volala máma mého milého, jestli už jsem jim
zavolala a že musím dát o sobě vědět... (Můj drahý: „A
představ si, že v tomhle já vyrůstal celou dobu!! Já jí říkal,
ať tě nechá bejt, že tě to akorát rozruší!“ Ó, jakou měl
pravdu...). A tak jsem napsala opět email, bylo mi blbé volat jí
na její číslo. A pak mám strach z telefonování. A ještě větší
z telefonování v italštině. A zavolala mi hned. S tím, že
profesorka z jazykové školy už zkoušky nedělá (a oni cizinku
naposled zapisovali snad před pěti lety) a tak hledají někoho
jiného, samozřejmě s tím, aby to stálo co nejmíň a že ještě
musí rozhodnout, jestli třeba nebude stačit ten můj certifikát.
A že za týden budou mít poradu a dají mi vědět. A ano, dali mi
vědět! Na konci února mě čeká pohovor/setkání/zkouška ze
znalostí ohledně porodní asistence, jak jsem psala, takže šprtám
jak divá. Naštěstí mám krásnou obsáhlou knížečku o
osmistech stránkách :D A povím vám, že učit se něco takhle ve
formálním italském jazyce, uff. Ale aspoň konečně něco
konkrétního, něco, co mě snad posune. Jazyková zkouška nevím,
ale aspoň tohle. Aspoň je potkám, prostě konečně něco.
Tak mi držte palce! Doufám, že
jednou na tomto blogu budu moct psát o porodní asistenci v Itálii!
Drzime :) Tolik casu, energie a penez, to nemuze nevyjit!
OdpovědětVymazat