Praxe vesele pokračuje, mám za sebou skoro dva měsíce (teda měsíc a půl, dva týdny jsme bohužel byli na dovolené). A nových zážitků stále přibývá (první dojmy najdete zde).
Marta odjela na dovolenou a tak jsem byla hodně s Norou. Nora mě nenechává dělat tolik věcí jako Marta (ale to jen proto, že ji to nenapadne), ale zase mi přijde, že pracuje víc a míň mluví než ona (i když míra vykecávání se je pořád hodně vysoká). A protože musela být vždycky ráno několik hodin ve frontoffice na telefonu, skoro vždycky mě poslala pomáhat doktorce R. Ta byla moc ráda, že nemusí vstávat měřit tlak a poslouchat ozvy, hodně věcí mi vysvětlovala, super. Vyšetřovaly jsme ženu ve 12. týdnu těhotenství, já už jí pomáhala vstát a R.: "A ozvy?" A já, že to je 12 týdnů, jak je poslechnu...a ona, že v pohodě a začala hledat, na chvilku je zachytila, ale pak už ne a tak: "No vidíte, teď se tu akorát ztrapním před porodní asistentkou." (Je dobrý, že tu nikdy v žádným případě nedochází k oslovování sestřička, sestři atd... jediný co, že nás oslovujou doktorko... ale vzhledem k tomu, že titul bakalářka tu je přeložen jako dottoressa, ok).
Teď v srpnu doktorka R., s kterou jsem právě hodně spolupracovala, šla na nemocenskou, další dvě na dovolený, žádnej doktor přítomen.. tak vyvstal problém, za který tady porodní asistentky hodně bojují. Totiž že přišla žena a potřebovala žádanky na rutinní odběry a ultrazvuky, ale porodní asistentky (i když by na to měly mít nárok) nemůžou napsat žádanku a recepty. Takže jsme ty ženy musely poslat za obvodním lékařem. Je tu všeobecně známý protokol všech vyšetření, takže lékař by měl vědět, co přesně předepsat (mimochodem může předepsat i recept na antikoncepci).
Ale jinak porodní asistentky mají své kódy úkonů a po každé směně musí všechno zadat. A je jich mnohem víc než u nás - ten jeden, návštěva v šestinedělí. Jinak domácí porody jsou tu legální. Ne, že by si tuto možnost zvolilo hodně žen, ba naopak. Ale jsou legální, v několika regionech i pojištění proplatí práci porodní asistentky. Je ale s podivem, že jakmile vystudujete vejšku, můžete začít samostatnou výdělečnou činnost jako porodní asistentka, klidně i vést porody doma. Já bych si to hned po vejšce teda neriskla.
Taky si Marta jednou nebyla jistá, jestli je dítě hlavičkou dolů. Nějak jsme to nemohly pořádně nahmatat. Tak vzala ženu nahoru do jediné ordinace s ultrazvukem a sama jako porodní asistentka si udělala rychlý ultrazvuk pro kontrolu.
Pak mi taky od komory porodních asistentek přišel časopis, což mě hrozně potěšilo. Dá se stáhnout, ale papír je papír. Nostalgicky jsem si zavzpomínala na mou bakalářku... A pak tu jsou taky nejrůznější něco-jako-magisterské studijní programy (master 1. stupně), které trvají rok (jinak tu je normální magistr dva roky) a zaměřují se třeba na ultrazvuk nebo rehabilitaci pánevního dna nebo umělé oplodnění a roli porodní asistentky, spousta se jich dá studovat online. Moc by se mi líbilo to moct jednou studovat. Ale za vše se tu platí. A to hodně moc.
Mohla jsem vyšetřit tři ženy 40 dní po porodu. To pro mě byla úplně nová věc. Uvědomila jsem si, že jsem nikdy nevyšetřovala ženu, které by nehrozil předčasný porod nebo by nerodila. Čípek jsem našla, jizvu po poranění jsem úplně zhodnotit neuměla, bimanuální vyšetření dělohy taky nová věc. Říkala jsem pak Martě, že úplně nevím, co cítit a ona, že vaječníky se cítí málokdy a děloha jak kdy. Že když nic necítím, ok, kdyby třeba nebyla zavinutá, ucítím to. No a pak taky s prstem uvnitř vždycky řekneme žene, aby zkusila zatnout svaly a poučíme o tom, že to musí často v průběhu dne. Po složitých porodech nebo císaři ženu v šestinedělí vyšetřuje lékař. Ale taky se nám stalo, když tam zrovna žádný nebyl, že přišla žena, říkala, že porod dobrý, ale když jsme četli propouštěcí zprávu, zjistily jsme, že ji dali čtrnáct jednotek erymasy, Bakriho balon a pak ještě měla pleuropneumotitidu. Paní byla v pohodě, Nora by ji mohla vyšetřit. A bohužel v konzultoriu často porodní asistentky vyšetřují ženy, které nespadají do jejich kompetencí.. a ještě pak někdo remcá, když to nechtějí dělat. A taky remcá, když to dělají, to si nevyberete. Ale představte si, tak komplikovnaý porod, něco se stane a pak se podívají, kdo ji v šestinedělí vyšetřil a ono porodní asistentka. Ostatně v zákoně je hodně silně zdůrazněný, že je trestný čin zneužívat profesi. Tzn. když porodní asistentka by udělala něco z kompetencí lékaře, ale I NAOPAK! Na valné hromadě porodních asistentek zdůrazňovaly, že některé mladé kolegyně z nouze jdou pracovat do odběrového centra, co už by taky bylo zneužití profese, protože se neodebírá krev jen ženám. Nicméně tady v nemocnici na gynekologii pracují všeobecné sestry a tím se nikdo nevzrušuje. A taky to je trestný čin.
A pak jedna zajímavost, i když je nemocnice ve Vicenze perinatologické centrum třetí úrovně, nemá ambulanci pro rizikově těhotné. Jen ultrazvuk. I to je v legislativě.. přesně stanoveno, kolik ambulancí musí mít centrum té a té úrovně. Takže takhle konzultorium pečuje i o ženy, o které by vůbec nemělo.
Jinak jak jsem minule psala, že tu je očkování pro těhotné proti černému kašli.. zrovna jsme měly jednu ženu, která se zapomněla jít očkovat a bum, co myslíte, novorozenec pár týdnů po porodu na intenzivní péči s černým kašlem. Pak k nám pořád chodila jedna z Pákistánu. (Ženy z Pákistánu bohužel mají velmi často domluvené manželství, nikdy se nenaučí - nemohou - naučit italsky, vždy s nima chodí manžel a mluví jen on, ani když mu řeknete, aby té ženě přeložil, co říkáte, většinou to neudělá. Hodně násilí, zneužívání... to třeba takové Arabky chodí samy, umí italsky nebo anglicky...). Tahle žena ale chodila sama, uměla trochu anglicky... přišla si pro interrupci. K tomu, aby se mohl vystavit certifikát pro přerušení těhotenství, je potřeba udělat ultrazvukovou dataci těhotenství a vidět srdce. My pořád nic neviděly. Tak si udělala tři kolečka odběrů hormonů a ultrazvuků, už jsme se myslely, že spontánní potrat anebo mola. Nakonec se embryo ukázalo, otěhotněla později než podle poslední menstruace. Vyřídili jsme všechno pro přerušení, měla už domluvenou schůzku s anesteziologem. Pak jsem jela na dovolenou, vrátím se a v čekárně ona. Založení těhotenské karty. Tentokrát s ní přišel manžel, říkal, že se poté bavili s celou rodinou a že jejich víra jim interrupci prostě neumožňuje. Paní byla celá skleslá. Má 32 let, tohle bude páté dítě, její nejstarší má jen šest let a ona, že to prostě nezvládne. Nejsem si jistá, jestli jejich víra umožňuje antikoncepci, nepřekvapilo by mě, kdyby ne. Bylo mi jí doopravdy moc líto. Tady v konzultoriu...to jsou hodně často silné příběhy... třeba žena z Afganistánu, taky asi páté těhotenství, přišla s patnáctiletým synem, který překládal. Doktorka mi pak vyprávěla, že právě před xx lety sem přišel otec rodiny s tímhle synem, protože syn má vážnou vzácnou genetickou chorobu, musí chodit na dialýzu a v Afganistánu by umřel.. a tak se snažili udělat vše pro to, aby dostal šanci na život.. nemluvě o těch ženách, co sem připluly na lodích.. co jsou vděčné za každou pomoc.
Viděla jsem komentáře k článku na novinkách ohledně lodí, které nemůžou zakotvit v Itálii... já nejsem uplně pro-imigranty, ale to zlo v lidech. Z toho mi je tak špatně. Obzvlášť v ČR. Kolik imigrantů jste vlastně viděli? Mluvili s nimi? Dozvěděli se něco z jejich života? Podle toho, co jsem v komentářích četla, to tady v Itálii je samá loupež, vražda, znásilnění, přenášej na nás nevyléčitelný nemoci, no prostě divokej západ. Pak ale ve zprávách slyšíte, že převážná většina loupeží, vražd, znásilnění, je spáchána Italy. Ano, děsí mě to, že jich tu je tolik, ale mám naději. Věřím. Věřím, že se musíme chovat k ostatním tak, jak chceme, aby se oni chovali k nám. Věřím, že dobro přináší dobro. Věřím, že po tom, co jsme je po staletí zneužívali, si zaslouží pomoc. Věřím, že chtějí ten život, co máme my. A když vidím jejich děti, jsem plná naděje. Mluví italsky perfektně, chovají se italsky, chtějí evropský život, chtějí se vyrovnat Italům - přesně jako já...to je to, co mě žene..aby jednou nikdo nepoznal, že nejsem Italka.. měla bych být pyšná, že jsem Češka, ale pokaždé, když mi někdo zmíní, že se slyší můj přízvuk... můj východní přízvuk (a když si mě někdo splete s Rumunkou).. tak mě trošku píchne u srdce. A až třeba jednou vyhraju konkurz na práci a ostatní uvidí mé jméno na listině a řeknou si..aha tahleta z východu nám krade práci... Nechci si pustit do života to zlo, co vypouštějí ostatní a nechápu, kde se v lidech bere. Myslete si, co chcete. Ale nejdřív TO zažijte, zjistěte si co nejvíc informací, podívejte se na názory obou stran, buďte otevření a pak si udělejte názor. A ventilujte ho slušně a tak nějak..normálně. Když jsem četla, že ti, co jim pomáhají na lodích, by se měli nakazit jejich chorobami a taky chcípnout...když jsem četla článek, že tady v Itálii jedna právnička na ulici se jala pomáhat imigrantovi v bezvědomí na ulici a ostatní na ní křičeli, ať ho nechá chcípnout a jestli na něj šáhne, tak jí uhoděj... to jsme dospěli až sem? Je něco horšího než chcípnout? Protože to bychom zasloužily my, když jim pomáháme s těhotenstvím... (a taky s antikoncepcí jen tak mimochodem... a ty recepty na tělíska nebo prášky si ony berou a užívají je...). A pak když Salvini, Italové na prvním místě a imigranti pryč, si říkám: "Sakra, to platí i pro mě... koukají na mě všichni taky tak? Nebo možná proto, že jsem vcelku ošukatelná blondýna s modrýma očima, můžu bejt v klidu?"
Jinak se cítím docela jako část týmu, se všema si rozumím, vypadá to, že jsou rády, že tam jsem. Dokonce doktorky z horního patra si stěžovaly, že ony nikdy nemají žádného stážistu, který by jim pomáhal a jak to je nefér...nebo třeba na kurzu: "Tady v konzultoriu nás je..mmm...pět porodních asistentek..." Já potichu: "Čtyři.." Ona: "Ah, nojo..já počítala i tebe!" Marta mě pozvala k nim domů na večeři..A taky jsem poprvé slyšela doktorku brblat, že je málo personálu a ona musí dělat práci porodních asistentek. (V ČR to většinou bylo naopak :D)
Byla jsem s Norou na dvou předporodních kurzech, paráda. Jak jsem psala je pořádaný konzultoriem, takže hrazený pojišťovnou a přijde mi dost kvalitní a užitečný. Taky jsem se dvakrát šla podívat, jak porodní asistentky dělají PAP test (=onkocytologický stěr z čípku). Je to ten Thin, který mi jednou za poplatek nabízel gynekolog, na ženu máte asi 6-8 minut, několik hodin v kuse, xx žen.Rychlá anamnéza, pak odběr a čau. Jak jsem říkala, vše hrazené, dělá se jednou za tři roky, u starších žen společně s testem na přítomnost HPV viru. Marta mi řekla, že příště si to budu moct zkusit i já. Už teď jsem nervozní :).
Taky je skoro pravidlem, až 90%, že "černé" ženy mají nějakou formu zmrzačení vnějších pohlavních orgánů. Viděla jsem nahoře sešité stydké pysky a hodně často "seřízlé" malé stydké pysky. Ženy z Nigérie mají taky větší incidenci děložních myomů. Pak se taky u žen z Afriky (a těch ze Sicílie a Sardínie a někdy i těch z Benátek) dělají rutinně testy na mutace hemoglobinu (např. srpkovitá anémie), protože tím, že se často vdávají mezi sebou, je tu vyšší incidence. Taky jsou zajímavé jejich jména, většinou Miracle, Blessing, Precious, Glory... a příjmení Anthony, Richard atd., což ale nejsou jejich pravá příjmení, ale když připlují lodí, nevědí jejich příjmení, takže pracovníci se jich zeptají, jak se jmenuje tvůj otec..a ony neřeknou jeho příjmení, ale křestní jméno.
CTG se tu rutinně dělá až od předpokládaného termínu porodu.
A to je pro dnešek vše na co jsem si dokázala vzpomenout! Díky, že jste dočetli až sem, dejte mi, prosím, vědět, jestli vás to zajímá nebo ne :) I když já o tom budu psát stejně :D
zajima :) diky a hodne zdaru
OdpovědětVymazat