První služby v Itálii

Tak už to je týden, co jsem začala pracovat. Nikdo mi nic moc nevysvětlil, běž a plav. 

Začala jsem odpolední (14-21), měly jsme jen asi 7 žen. Porodní asistentka trochu roztěkaná, moc mi toho nevysvětlovala. Já, Alenka v říši divů. Další den noční (21-7), to samé. Ráno jsme pak trochu pomáhaly sestře na gynekologii. Náběry se tu brzo ráno nedělají, jen se vyjmou katetry u žen první den po SC a vyprázdní všechny sběrné sáčky. Těm v nultý den se omyje "mezinoží" na posteli. A v 6:55 porodní asistentka u paní s katetrem, u kterého jsme si nebyly jisté, zda je průchozí: "Vycévkuješ?" Když jsem pracovala, cévkovala jsem za celou dobu dvakrát - a to je nějakých pět let zpátky. Předtím jen během studií. No jenže nemůžete říct ne, že. Hledám tamponky a nenacházím. Prý se má přirození jen polít dezinfekcí. Hledám sterilní rukavice.. Ty normální, které se musí navlékat způsobem, který mi nikdy nešel, tu nejsou. Jen sterilní rukavice v balení po jedné, které jsou prakticky stejné jako ty, co přibalují k barvám na vlasy... O zcela sterilním nasazení mám pochyby. O citlivosti v prstech a pohodlnosti při uchopování věcí (pod touto máte samozřejmě rukavici normální) nemluvím. Vzala jsem si trochu gázových čtverečků a udělala to aspoň trochu tak, jak jsem zvyklá já. Na posteli, bez světla... Na první jsem se netrefila. Koukám na porodní asistentku s tázavým výrazem. (Měla bych si vzít další cévku). Promiňte mi... možná až budu pracovat sama, budu moct dělat věci tak, jak se mají dělat. Pak předávka služby - "Chceš předat ty?" "Jasně." Jasně, že se chci strašně bát, jestli dokážu nahodit váš slang, říct všechno správně, když mám ve všem takovej guláš, že nevím, která žena je která. Přemejšlet nad gramatikou. Cejtit se jak debil, když po tom, co něco vyslovím, si hned uvědomím, že to bylo špatně. Krev je il sangue, mužský rod, ne la sangue ženský! No. Nějak jsem to spatlala. Mimochodem děsněj opruz tyhle předávky, kde si musíte psát to, co ta druhá (velmi rychle) říká. Ve Vicenze to průběžně opravovali a psali v kompu a pak vytiskly. I terapie prosím. Nemyslitelné. Nikdo to moc nechodí ověřovat do dokumentace. 

Takhle to pak po směně vypadá, ehm. 

Moje první ranní, v neděli, byl blázinec. Příjmy z pohotovosti, otcové, dělat všem rychlý testy na covid - ale aspoň jsem se je naučila. Takže jsme naše kolečko po oddělení začaly až kolem 9. To, že jsme teda antibiotika, co byly na osmou a odběry krve udělaly tak pozdě, nikoho extra nevzrušovalo. Nesnáším nabírat křidýlkem. A fakt nedokážu pochopit, že tu nemají čtverečky z buničiny nebo co to je, ale vatu. Normální vatu. Představte si, jak si pořád dezinfikujete ruce gelem a tak se jejich povrch stane lehce lepivý. A teď si představte, že těma rukama trháte kousky vaty. Jop, chlupy všude. Geniální. 

Doktory moc často nevidíte a nevoláte. Což je fakt fajn, protože ordinace jsou psaný dost nejasně a musíte si doby podání samy počítat a odvozovat. 

A spousta personálu tu má gelové nehty a šperky. 

Jeden odběr extra předepsán po vizitě. Protože jsme fakt nic nestíhaly, porodní asistentka: "Zkumavka na krevní obraz a biochemka, běž, já mezitím udělám tohle.." Přichystala jsem si věci k odběru... Fakt si je nedokážu dát do kapsy, tak jsem někde schrastila tácek. Emitky tu nejsou. (Paní zvrací do takové té přebalovací podložky například....) A mezitím se ona vrátila a říká: "Nabráno?" Já: "No... přece se nemůže jít odebrat krev bez štítku na zkumavce...a víš, že odběry ještě zadat neumím..." "Máš pravdu, to by se nemělo no.... ale.... hm..." Prý ve fakultních nemocnicích ty věci dodržují lépe. Když jsem dělala praxi ve Vicenze, přišlo mi, že spoustu věcí nedělají správně. No, tady to dotahují k dokonalosti.

Pak jsem obešla celé oddělení a dělala rychlé testy na covid. Dělají se každý druhý den hospitalizace. Každý sedmý den se dělá pcr test. Plášť, dvoje rukavice (ač předtím jsem se mezi nimi mohla pohybovat oblečená normálně - když na mě kejchne při odběru - riziko, když na mě kejchne normálně, asi ne), štít a taková ta věc, co se dává na vlasy. 

Směna měla končit v 14, ještě ve tři jsme dodělávaly věci (porodní asistentka mě ujišťovala, že takhle to fakt není pokaždé). V 15:30 telefonát, že jedna z nově přijmutých žen má pcr test pozitivní. Ten rychlý ale vyšel negativní, takže byla už na pokoji s jinými. Udělaly jsme druhý rychlý a ten taky negativní. Nicméně platí pcr, takže co. Odizolovat a čekat na výsledek dalšího pcr, ale bylo možné, že ho ani ten den neudělají. Co by se stalo? Doma, jen po třech odsloužených směnách, kontroly - ještě pořád nemám průkazku pojištěnce, schůzku mám objednanou na 25.listopadu a kdo ví, jestli mi ji dají, když moje smlouva nemá datum trvání. Nemám ani její kopii. Panika. Spousta otazníků. A vztek. Jo jasně, jsem očkovaná (ostatně všichni zdravotníci musí být očkovaní, jinak pozastavení platu), mí drazí jsou očkovaní, měla jsem po celou dobu respirátor, který prostě musíme mít, kontrolují nám každý den green passy (každý zaměstnavatel musí kontrolovat green passy, jinak pozastavení platu), Itálie je proočkovaná okolo 80%, ale stejně takové úvahy, že kdyby se byli všichni naočkovali hned, už by tohle bylo za náma a člověk neměl nervy a mohl se místo provádění testů fakt věnovat své práci. Chudáci zdravotníci v ČR. Když jsem tam před dvěma týdny byla, bylo mi z ostatních fakt ouzko. Vždycky jsem byla jediná, kdo do vnitřních prostor vcházel s rouškou. No ale prý my Italové jsme hrozně hysterický a očkování je k ničemu... Nakonec jsme to s kolegyní vzdaly a vydaly se domů. Můj přítel už mi stihl připravit pokojíček, aby mě odizoloval, nechtěl, abych se ničeho dotýkala. Dobře tedy, možná Italové nepatrně trochu hysterie mají. A pak po dvou hodinách mi přišla zpráva, že druhý test byl negativní. Netušíte, jaká to byla obrovská úleva. Už tak nikdo nevěděl, co pořádně dělat a já byla na pochybách ohledně všeho. Pořád mi ještě nikdo ani nevysvětlil spoustu věcí a tohle by mi ještě chybělo. 

Poslední noční - da fuoco. Měly jsme na oddělení několik indukcí bez nějakých extra kontrakcí a pár odteklých vod, tři přístupy z pohotovosti. Konečně jsem po dlouhé době zaváděla kanylu. Jen teda růžovou a do kubity (všimla jsem si, že do předloktí ji stejně moc často nedávají). Zvládla jsem to v pohodě, akorát nemůžu rozdejchat, jak jsem už milionkrát zmínila tu vatu a že nepoužívají spojovací hadičky. Dávají tam takový ten bionector nebo třícestný kohoutek. (Tenhle článek je tak strašně moc podobný těm, co jsem psala na univerzitě, achjo :)) 

Pak jsem se dala do doplnění našeho vozíku, protože jsem tak zvyklá. Pořád jsme tak nějak něco dělaly, po desáté kolečko s léky, fraxipariny (které se vždy všechny podávají v 22), teploty... Kolem jedné, druhé hodiny začala jedna paní začala docela fest kontrahovat, šly jsme s ní do sprchy. A slyšely obrovské naříkání z jiného pokoje. A další žena zvonila, že jí odtekla voda. Odvedli jsme tu první na porodní sál a šly vyšetřit druhou. Kdy na PS odešla ta s odteklou vodou, nevím. Porodní asistentka, jestli to chci zkusit já. Vyšetřuju a říkám si, jak je divný, že by to bylo tak daleko, když tak heká, ale nezdálo se ani, že by hlava tlačila, přední strana pochvy byla měkká. No, tak to byla samozřejmě zašlá branka a to měkké byl vak blan. Ehm, jojo, jsem skvělá porodní asistentka. Musela jsem překonat moji obrovskou hrůzu a zavolat na porodní sál (naštěstí až doteď jsou na mě všichni hrozně milí) a sálovka mi říká: "No přiveďte ji, ale budeš tu muset zůstat." (Mají tři porodní boxy a tři boxíky pro observaci po porodu, slouží ve dvou..v tu chvíli už tam byly dvě ženy, co rodily..). Panická hrůza. Naštěstí s paní šla PA, s kterou jsem byla ve službě. Teda naštěstí. Já myslela, že třeba odrodí jedna žena a pak se vrátí. Ehm...takže od 3 do 7:10 jsem tam byla sama. Zdůrazňuji, že to byla teprve moje pátá služba. Úplně sama teda ne, s gyn.sestrou, která měla na starost druhou půlku oddělení a asi o půl čtvrté zavelela, že si taky na chvilku sednem. Uvařila jsem kafe, nalila nám a pak to začalo. Přišli otcové od těch dvou žen na PS, kterým bylo potřeba udělat rychlý covid test. U jednoho mi to třikrát hodilo chybu, musela jsem se mu znovu pošťourat v nose, on úplně nepříčetný, že jeho žena rodí a že mu píše, že už to bude a že jsem řekla pár minut a místo toho nic a ať jdu někam...samý pěkný věci. Pak nakonec zmizel na por.sál, aniž by čekal na výsledek. Další muž. Do toho začala po chodbě pochodovat třetirodička, že má kontrakce po 9 minutách, že to nezvládá v posteli.. dala jsem ji termofor. Mezitím zavolala jejího manžela, protože to má prý daleko. Pak se interval zkracoval, začala se mi psychicky hroutit, že to nezvládá a že má ošklivou zkušenost a jestli tam může být manžel s ní. Já úplně nevěděla, co dělat. Navrhovala jsem sprchu, odpočinek, ona nevěděla, co dělat. Já sama a nevěděla, co dělat. (Pokud čtete můj blog roky, tak mě znáte. Držkuju o tom, co by se jak mělo dělat u porodu, ale nejsem matroš na sál. Nevím, jestli vůbec jsem matroš na porodní asistenci. Každopádně se mi líbí hodně moc rizikové těhotenství a gynekologie, to zas jo). Paní byla tedy ve velice dobrých rukou. Zeptala jsem se jí, jestli chce vyšetřit, nevěděla, ale zkusily jsme to. Debilní sterilní rukavice jako na tankování benzinu. Tenoučká branka, 5 cm, taková ta co jede pod prsty. Co teď. Nádech, výdech, zavolat na sál. Měla jsem ji přivést a napojit na monitor na boxu 2. Přivedla jsem ji a šla se samozřejmě zeptat, kde je box 2! Udělat test jejímu manželovi. Zase zavolat a zeptat se, jestli ho můžu přivést (bohužel tu teď doprovod ženy může být až fakt v aktivní fázi, ne celou dobu). Na sále jsem potkala otce, co na mě před tím zařval s miminkem v náručí. Ptám se ho, jestli to stihl a ještě jednou jsem se omluvila. On, že stihl a velmi upřímně se mi omluvil. Další třetirodička z pohotovosti s děložní aktivitou na monitoru, který mi mezitím vším udělal pěknou deceleraci. Dalších 20 minutu záznamu, který byl ok, tak jsem se rozhodla ho odpojit. Kdo ví, jaká tu na to mají pravidla. Donést na sál výsledky testů a s tím tedy i monitor, abych se zeptala, co a jak. Doktorka, jestli jsem ji vyšetřila a udělala příjem. To bych to nejdřív musela umět, že. Šla tedy se mnou, zeptala se odkud jsem a jak tu jsem dlouho a pak typická věta: "Ale umíš skvěle italsky!" Pak jestli chci vyšetřit, zase jsem cítila velký kulový. Poradila mi trochu zatlačit a roztáhnout prsty. I tato paní 5-6cm, tenká branka. Na sál, tentokrát na malý operační sálek, protože už ty ženy prostě nebylo kam dávat. A to nebyl ani úplněk. A zase otci test a volat, jestli ho můžu přivést. Tu noc jsem se fakt překonávala a chtěla odtamtud utýct, protože jsem si říkala, že to nemůžu zvládnout a nic nevím a neumím. Zázračně jsem si vzpomněla na antibiotika v 6, po jejich podání mi PA volala, ať je podám :D a jelikož její návrat nevypadal úplně reálně, dala jsem se do psaní...jak se tomu říká...předání služby. Ač si nejsem jistá formulacemi, správným obsahem, kde se píšou zdvojené souhlásky a jestli to po mě přečtou, páč oni mají psací písmo poněkud jiné. PA se vrátila v 7:10, já ještě dopisovala, v mezičase podala antibiotika na 7. Vypadala dost hodně potěšeně, omlouvala se mi, že mě tam nechala. Prý na mě myslela, haha. PA, které jsem předávala službu, nevěřila svým očím, že jsem podala atb, které bylo na sedmou (takže jakoby její práce, ale já jsem zvyklá, že se prostě věci holkám z další směny nenechávají). I když moje PA mě vyděsila, že se měl podat dalacin ne amipicilin, ale naštěstí se spletla. 

Jsem strašně nervozní. Měla bych mít povinné profesionální pojištění (kdyby mě někdo chtěl žalovat), ale paní z lidských zdrojů nic nevěděla. Staniční jsem od začátku viděla tak pět minut, kdy přede mě jen hodila služby, řekla, že budu muset udělat nějaké školení a kde se zaznamenávají dovolené a odešla. Nemám kopii pracovní smlouvy. Nemám přístup k potrubní poště. Nemám přístup do nemocničního informačního systému. K intranetu, emailu a koutku pro zaměstnance jsem se dokázala přihlásit sama metodou pokus omyl, protože mi nikdo nic neřekl. 

Úleva by byla, kdybych tam nemusela řídit, obzvlášť po noční, když jsem unavená a provoz je asi nejhustší vůbec, kdy strávím xx minut v zácpě a dojet domů trvá o půl hodiny dýl než normálně je děsný. Nejen že jsem nervní z tý práce, ale i z toho, že tam musím dojet a přežít, osm let jsem neřídila a mám děsnej strach i jako pasažér. 

Ale už přišla výplata. Což je divný. Nechápu, jak může přijít 27. (já začala pracovat 20.) za tento měsíc, když ještě neskončil. Je fakt, že počet hodin nebo služeb tam není nikde napsaný. Asi to bude nějak zpoměrováno. Každopádně je to super pocit, včera po čtyřech letech jsem mohla přítele večer pozvat na drink :). Jen jak jsem si odvykla na ten pocit mít peníze, tak mi zmizely všechny touhy. Ani nevím, co bych si chtěla koupit :D. 

A taky mi přišly výsledky prohlídky u závodního lékaře. Po letech konečně vím, že jsem zdravá jako rybička. Protilátky proti žloutence B vyšly vyšší než v ČR, což je zvláštní, protože tam už jsem je skoro neměla. A taky mi dělali test na tbc. Myslím, že jen kvůli tomu, že jsem z "Východu". ECG taky normální, což s těma palpitacema co občas mám je fakt zvláštní. Nicméně, i kdyby nic, aspoň kvůli tomu se ta práce vyplatila :D.