Porod - úplně obyčejná všední věc...?

Nevím, jak začít a co vlastně chci říct, ale snad se to během psaní nějak vytříbí. Studuji druhým rokem porodní asistenci a v neděli jsem dorazila 160-hodinovou "zimní" praxi na novorozencích, gyndě a porodním sále. Vždycky takhle když jsem na praxi a těsně po praxi a vstřebávám dojmy jsem poněkud rozčarovaná. 

Pořád plánuji, že si podám žádost o členství do profesní organizace Unipa - od začátku studia jsem zapálená do té myšlenky přirozeného porodu, aby žena mohla o všem rozhodovat, použití masáží, aromaterapie, homeopatie a nevím, co ještě. Chtěla bych, aby se systém zdravotní péče o těhotnou a rodící ženu u nás změnil.
Ale pak jdu na praxi. Je jasné, že ve fakultní továrně na děti přirozený porod asi nikdy nebude prioritou a zas na druhou stranu - proč to tak hrotit? My a generace před námi vyrostly a vyvíjely se v pohodě, i když neměly nepřetržitý kontakt s matkou co nejdelší dobu po porodu, i když matka byla na sále sama/s ostatními rodícimi ženami bez soukromí a sál byl bíle vykachlíkovaná místnost...nebo to je tím, že teď jde všechno takříkajíc do háje? Že všichni přišli na svět tímto způsobem? Je porod vůbec něco tak zvláštního? Nepopírám, že když rodiče poprvé uvidí své dítě, tak je to něco jedinečného, nezopakovatelného a výjimečného. Ale vše, co tomu předchází - žena je nastavena, aby to zvládla, dřív si to matky prostě odbyly a bylo. A přijde mi to i teď, sice máme všechny možné způsoby, jak alespoň trochu zmírnit bolest, ale pak stejně, většinu žen bolest zaskočí, nečekají, že bude tak silná a pak jakoby všechno, co se dá dělat, bylo jedno. Asi to je tím, jak se v tom pohybuju už běžně. Porod mi nepřijde jako nějaká zvláštní věc, co potřebuje kolem sebe spoustu pozlátka. Strašně se všude řeší, co jak bude, co se jak dělá, ale myslím, že ty ženy jsou pokaždé alespoň trochu něčím překvapené a mají o tom jiné představy a každý porod pak víceméně proběhne stejně. Jenom se některý obejde bez epidurálu a oxytocinu a nějaký ne. 

Teď mě prostě štve, že to neberu jako něco, co je pro ženu jedinečné a radši bych se držela zavedené rutiny než něco zkoušet. Doufám, že až budu pracovat, tak si budu pamatovat, jak jsem se jako studentka chtěla snažit o přirozený porod - teď bych si totiž právě jako studentka nemohla nic takového dovolit, když mají všichni své zavedené způsoby. Taky asi hodně změní až budu sama rodit. Bože, ať jsem prostě jak normální maminka a nehrotím to. I když asi budu mít dlouhé porodní přání. A pak si zas budu říkat k čemu to je, někdy nastanou situace, kdy to jinak než s medikací nejde. Jo, jasně, kdyby podmínky byly přirozené a blabla, tak ke komplikacím nedojde. Ach, jsem tak rozpolcená, tady v ČR je situace opravdu složitá. Prosím, neodsuzujte mě, pokud se vás některé názory dotýkají, potřebovala jsem si trochu ujasnit myšlenky - i když to se asi nestalo a ujišťuji vás, že až budu pracovat, tak se budu snažit ženy co nejvíc podpořit a dopřát jim přístup a podmínky, jaké budou vyžadovat ;)