Poslední praxe za mnou, fňuk

Tak je to v podstatě za mnou, státnice dám, takže vás nehodlám oblažovat nějakýma stresama. Třicet porodů splněno, dvacet asistencí, dvacet účastí u patologického porodu a další výkony. Chápete? Já tomu nevěřím. Vždyť když jsem se na tuhle školu hlásila, tak jsem ani nevěděla, co porodní asistentka dělá! A když jsem zjistila, kolik xxx(x?) hodin praxe mě čeká, tak jsem nevěřila, že to dokončím! A já to zvládla! 

Co mi to dalo? 

• No tak prvně, už vím, co to je porodní asistentka :D 

• Naučila jsem se někomu pomoct porodit dítě, nebát se chytit a vzít miminko do rukou (když se mi narodil ještě před tím brácha, tak jsem ho do náruče vzala až někdy v pěti měsících, jak jsem se bála :D), dávat injekce, brát krev, cévkovat, zavádět flexily a spoustu odborných věcí. Jo a nejdůležitější dovednost ze všeho - správně otvírat dveře při vizitě! :D Spoustu praxe a teoretické znalosti, které se skutečně týkají toho, co dělám a budu dělat (ač si myslím, že nic moc neumím :D). Po škole můžu jít normálně pracovat a vím, že mám na čem stavět, což si myslím, že na mnoha školách tak není. 

•  Už se nebojím mluvit s cizími lidmi, nedělá mi problém něco prohodit s paní někde u přepážky nebo kadeřnicí. Jsem víc nápomocná a občas i přemýšlím stylem, jak někomu pomoct. Víc poslouchám, co říkají ostatní než abych mluvila o sobě (aspoň myslím :D). V tomhle stylu to byla fakt škola života. I když mě to všechno ještě teď překvapuje. Totiž, abyste věděli, jsem líný, nepříjemný, egoistický, povýšený člověk. Ale když jsem na praxi, tak jsem fakt milá a empatická, snažím se být hodně nápomocná, mluvím s ženami, snažím se je povzbudit, rozveselit, popovídat si s nima, všechno vysvětlit - a to přece nejsem já! :D Telefonování ale asi problémem zůstane, nu což...:D 

• Umím se omluvit se a přiznat, že jsem něco udělala špatně nebo že nevím, jak to udělat. Zjištění, že i když se člověk hodně snaží a udělá první poslední, tak se ne vždy vše povede podle jeho představ. 

•  Poznala jsem spoustu skvělých lidí. Spolužačky byly moc fajn v rámci možností ženského kolektivu, užily jsme si kopec legrace. Třídní byla skvělá, inspirovala mě k tomu, přestat brát antikoncepci. Vedoucí bakalářky taky, dodala impuls k tomu, že až budu mít trochu víc zkušeností, musím se zasadit o změnu postavení porodních asistentek v ČR. Sestřičky taky. Teda jasně, že se vždycky všude najde nějaká nepříjemná, ale teď ke konci jsem měla štěstí už jen na ty dobré :). Nezapomenu na PA J., která mě naučila jednoduchý trik, jak najít místo, kam píchnout injekci do zadku, PA R., která se na první pohled zdála hrozně nepříjemná a přitom byla senza, PA M., která byla strašně hodná a dycky si s náma pokecala, PA M., která mi dycky říkala broučku a miláčku, ale využívala toho, že tam jsem a posílala mě dělat to, co se jí nechtělo :D. Doktorky M. a I., který se k nám jakožto studentkám vždy chovali hrozně slušně, poprosily a poděkovaly. A nejlepší člověk byla moje mentorka. Bez ní bych to asi nedala, protože jsem na praxi byla fakt stresař a potřebovala jsem velice vlídný a trpělivý přístup. Když jsem se s ní loučila, tak jsem tak trochu pobrekávala a pak ji obejmula..ehm :D Ale fakt za hodně vděčím jí, ani se to nedá popsat slovy. 

• Se spolubydlící jsme si tak sedly, že je jedna z mých nejlepších kamarádek a ještě k tomu nově MUDr., heč :D Taky jsem poznala, jak v životě totálně nechci skončit viz minulá spolubydlící. 

• No a tak globálně, jsem moc šťastná, že jsem sem šla. Že jsem odešla z medicíny a nevybrala si pak angličtinu. Moc se těším, až se tím budu živit a dál se v tomhle oboru vzdělávat :)

Ad státnice jen pro info - máme je z Porodnictví + Gynekologie + Porodní asistence, Pediatrie a Behaviorální vědy (což bude největší opruz - psychologie, ošetřovatelský proces, management, sociologie, komunikace a samé takové blbinky). 

A vzhledem k tomu, že už mám posudky, tak snad mohu uveřejnit moji nudnou bakalářku! 

Držte palce u státnic a ať si najdu práci, díkec :)