Premisa
Musím přiznat, že o toto téma jsem se nikdy nezajímala a sexuální (chce se mi říct) výchova, nebo jak se ten předmět na VŠ jmenoval, se tématu transgender věnoval jen okrajově. Takže mě, prosím, omluvte, pokud někdy použiji nepřesné výrazy. K napsání tohoto článku mě inspiroval článek na all4maternity.com Contemporary and Future Transmasculine Pregnancy and Postnatal Care in the UK a pak všeobecná polemika ohledně Manželství pro všechny. Čirou náhodou ve stejný čas došlo v Itálii k projednávání návrhu zákona DDL Zan, který vyvolal velké polemiky. DDL Zan ovšem obsahuje „jen“ tresty odnětí svobody o pokuty pro ty, jež se dopustí diskriminace a násilí založené na pohlaví, orientaci, sexuální identitě nebo postižení a ustanovil by národní den proti homofóbii. I to ovšem dovedlo vyvolat ze stran politiků reakce jako: „Chceme dětem zajistit svobodu číst pohádky jako Popelka nebo Sněhurka bez toho, aby byli považovány za homofoby, vyvarovat se toho, aby se spolu s dívkami sportovních soutěží účastnili chlapci, kteří se cítí dívkami a chceme zastavit všechny, kteří chtějí injektovat do dívčích těl mužské hormony nebo Triptorelin.“ (Což mě vedlo k tomu vyhledat si, co je Triptorelin a tak nějak se trošku zajímat o tuto problematiku). No, takže tím jsem chtěla říct, že jestli vás štvou názory některých českých politiků na svatbu párů stejného pohlaví....tak....my tu v Itálii tyhle názory máme na zákon proti diskriminaci a násilí, ehm...
Možná se tímto článkem pouštím na tenký led, možná to v ČR ani není možné a jedná se o velmi vzácnou záležitost, ale zaujalo mě to, tak o tom píšu.
Proč zrovna těhotenství u transmuže? (= lidé při narození zapsáni jako ženy, kteří se později neidentifikují jako ženy; v tomto článku do pojmu transmuž zahrnu i jiné nebinární identity, genderqueer, doufám, že se nikdo neurazí).
Zdravotničtí pracovníci, kteří se přímo nepodílejí na péči o tyto lidi, nemusí mít moc znalostí a pochopení pro jejich potřeby. Tím pádem mohou translidé čelit ignoraci, dezinformacím a nevraživosti, což může následně snížit jejich „compliance“ a ovlivnit zdravotní výsledky. Porodní asistentky, které se vždy staraly a starají o znevýhodněné populace, mohou značnou měrou přispět k tomu, aby se translidem dostalo důstojné péče, kterou potřebují.
Pohlavní nesoulad není mentální porucha (dle WHO), ačkoliv může být provázena diskomfortem – gender dysforií a diskriminací. Někteří chtějí všechny prvky tranzice (změny pohlaví), ostatní jen některé.
V UK bylo doporučené (nyní již ne) po pěti letech nepřerušovaného užívání testosteronu provést hysterektomii vzhledem k (neprokázanému) riziku hyperplazie děložní výstelky. Ke vlivu testosteronu na těhotenství a plodnost máme málo výzkumů, takže odborníci zabývající se změnou pohlaví mohou poskytnout málo rad. V ČR se osoba právně stane mužem po hysterektomii (odtud případ amerického muže, který porodil dítě jako muž, kde není stanovena podmínka hysterektomie).
Testosteron je účinná antikoncepce, pokud není přítomný menses, ale pokud dojde k početí, je teratogenní. Ovšem pro tato tvrzení máme málo důkazů. Víme ovšem, že je hodně případů, kdy došlo k početí na testosteronové terapii – osoby ji začali užívat, aniž by se jich někdo zeptal, jaké jsou jejich plány ohledně rodičovství. Někteří byli vyloučení z procesu změny pohlaví po tom, co otěhotněli.
Někteří odborníci totiž těhotenství považují za vyjádření touhy po následování tradiční gender role, jako by bylo nemožné chtít být těhotná/ý a být muž. Někteří lidé tak mohou maskovat svoje touhy po rodičovství.
World Professional Association for Transgender Health říká, že „těhotenství patří mezi absolutní kontroindikace testosteronu. Možností reprodukce může být kryokonzervace ovocytů nebo embryí (to ale předpokládá náhradní matku). Při přerušení terapie testosteronem může dojít k obnovení reprodukčních funkcí, záleží na věku a trvání terapie.“ Jinak jsou mezinárodní guidelines velice omezené.
Mnoho z transosob zažívá obrovskou samotu a konflikt mezi jejich identitou a sociálními normami, které přiřazují těhotenství ženskému archetypu. Někteří buď cítí potřebu zamaskovat těhotenství anebo jejich mužskou identitu. Bojí se násilí a nevraživosti, pokud by se stali „těhotnými muži“, což může vést k sebe-izolaci. Genderová dysforie se může zhoršit vzhledem k tělesným a psychickým změnám, které s sebou těhotenství, šestinedělí a kojení (ženy – breastfeeding, muži – chestfeeding) přináší.
LIGHT, Alexis D., Juno OBEDIN-MALIVER, Jae M. SEVELIUS a Jennifer L. KERNS. Transgender Men Who Experienced Pregnancy After Female-to-Male Gender Transitioning. Obstetrics & Gynecology [online]. 2014, 124(6), 1120-1127 [cit. 2021-5-4]. ISSN 0029-7844. Dostupné z: doi:10.1097/AOG.0000000000000540
Velice limitovaná studie s 41 účastníky, provedená formou dotazníku:
61% z účastníků užívalo před těhotenstvím testosteron, 80% z nich začalo znovu menstruovat do šesti měsíců po vysazení testosteronu, 20% počali během testosteronové amenorey.
2/3 těhotenství byly plánované, většina byla s vlastními ovocyty transmužů a spermatem jejich partnerů.
Komplikace těhotenství byly v 12% hypertenze, 10% předčasný porod, 10% abrupce placenty.
36% z těch, kteří užívali testosteron podstoupili císařský řez vs ti, kteří neužívali testosteron v 19%.
Většina popisovala, že těhotenství bylo něco, co „museli překonat“, aby založili rodinu, někteří jej popisovali jako mechanický proces, aby se odosobnili od genderových rolí.
HOFFKLING, Alexis, Juno OBEDIN-MALIVER a Jae SEVELIUS. From erasure to opportunity: a qualitative study of the experiences of transgender men around pregnancy and recommendations for providers. BMC Pregnancy and Childbirth [online]. 2017, 17(S2) [cit. 2021-5-4]. ISSN 1471-2393. Dostupné z: doi:10.1186/s12884-017-1491-5
Účastníci popisovali těhotenství jako velice chtěné, něco, co bylo nutné podstoupit nebo neočekávané.
Sociální podpora byla různá – od zkušenosti vážné izolace až po velmi láskyplnou podporu v rodině a transkomunitách.
Ohledně těhotenství zaujali různé strategie, někteří zvolili strategii „předstírat“, že jsou cis-ženy (žena při narození, která se později identifikuje jako žena), předstírat, že jsou cis-muži („byl jsem považován za tlustého muže“) nebo zviditelnit se jako těhotný transmuž.
Mnoho z nich cítilo napětí mezi uskutečněním změny pohlaví a těhotenstvím.
Žádný z nich nepodstoupil před těhotenstvím operace pohlavních orgánů.
Někteří z nich podstoupili hrudní chirurgii, z nichž někteří kojili své dítě, jiní nekojili. (Záleží na technice zákroku).
Účastníci popisovali frustraci ohledně nedostatku informací co se týče krátkodobých a dlouhodobých účinků testosteronu na početí, výsledky těhotenství a laktaci.
Mnozí se setkali s nedostatkem znalostí ohledně transosob u zdravotnického personálu a správným přístupem k nim, včetně transfobie.
Mnozí se setkali s nevhodnými vyšetřeními a dotazy personálu. Někteří z nich porodili doma, jen aby se vyhnuli personálu a nepochopení.
Jiní ovšem zaznamenali pozitivní přístup – vhodné použití jména a zájmen, „normalizací“ situace „Nejste první těhotný muž, kterého tu máme, takže si nedělejte starosti.“, zdravotníky, kteří se snažili si o situaci co nejvíce nastudovat. Někteří zdravotníci ocenili „změnu rutiny“.
Účastníci si přáli, aby byli mohli vědět víc o jejich reprodukčních možnostech (zmrazení ovocytů, embryí).
Často nevěděli, jaké emocionální změny přinese přerušení testosteronové terapie, těhotenství a šestinedělí.
Co můžeme udělat?
Poskytovat kulturně citlivou péči, což může být pro mnohé z nás v těchto případech náročné. Porodní asistentky se považují za ty, které „jsou se ženami“ a mají problém akceptovat „být s těhotným mužem“. Také jen říkat těhotné osoby je jistá výzva, když porodní asistentky zasvěcují celý život těhotným ženám. Přesto mnoho z dovedností, které mají porodní asistentky (bránit práva žen) jsou přenositelné.
Je potřeba zapojit lokální trans komunity, ustanovit podpůrné skupiny trans rodičů. Péče by měla být zaměřena na pacienta, s vhodným vyjadřováním, zeptat se, jak si pacient přeje být oslovován – jméno, zájmeno, pohlaví.
Při zhoršení genderové dysforie je potřeba zapojit specialisty. Je potřeba counselling ohledně plánování rodiny s důrazem na účinky terapie testosteronem. Counselling ohledně kojení (pokud je přítomna nebo plánována hrudní chirurgie) a opětovnému zahájení testosteronové terapie – testosteron potlačuje laktaci. Je potřeba brát v úvahu možnost výskytu poporodní deprese, neboť mezi translidmi je výskyt deprese sám o sobě vyšší než u běžné populace.
Mnohé transosoby budou chtít péči porodní asistentky a porod doma, aby se nemuseli zbytečně vystavovat „systému“.
Je možné, že někteří transmuži po těhotenství nepodstoupí změnu pohlaví, takže je vhodné diskutovat o jejich osobních očekáváních.
Jsou potřeba výzkumy o těhotenství u translidí, které nemáme k dispozici, ač k těmto událostem dochází. Jsou potřeba výzkumy ohledně způsobu vedení porodu, aby nepřispěl ke zhoršení genderové dysforie. Jsou potřeba výzkumy o účincích testosteronu.
Tento článek je určen k osvětě, pokud by se zde měly vyskytnout jakékoliv urážlivé komentáře, budou smazány.
Zdroje:
https://journals.sagepub.com/doi/full/10.1177/1753495X15612658
https://bmcpregnancychildbirth.biomedcentral.com/articles/10.1186/s12884-017-1491-5
Komentáře
Okomentovat
Děkuji mockráte za váš komentář!