Clefairy blog

Prvně, zdravotní systém tu je jako u nás, všichni mají přístup ke zdravotní péči „zadarmo“ . I ti, kteří nepracují, stačí se narodit jako Ital a máte to (já to ještě furt nemám... abych to měla musím pracovat nebo být příbuzný-manželka Itala nebo být na „pracáku“ po tom, co jsem tu rok pracovala nebo žádat o azyl nebo být těhotná nebo být hodně chudá a ne z EU nebo nebo...no prostě, já se můžu zapsat dobrovolně, zaplatit 450€ na solární rok nerozdělitelných..takže přečkám do ledna s mým privátním pojištěním, které kryje prakticky jen to, když budu v ohrožení života) . Tedy, jsou jisté výjimky, ale za specializovaná vyšetření, první pomoc a diagnostické testy, musíte zaplatit ticket (jestli si vzpomínáte na náš poplatek u lékaře), který je maximálně 36€. Péče, poplatky a organizace se liší napříč regiony. Díkybohu jsem ve Venetu, kde je úroveň vysoká a vše tu funguje (víceméně). Problémem jsou ovšem dlouhé čekací lhůty na vše . I když jsem slyšela, že v ČR jsou dlouhé, t...

Minule jsem popisovala trnitou úřední cestu za snem být porodní asistentkou a psala jsem vám, že mě čeká zkouška ze znalostí ohledně porodní asistence v Itálii. Zkouška se doopravdy konala, 25. února. Ano, musím napsat, že se konala a pokládat to za překvapivý fakt, protože tady si člověk nemůže být nikdy ničím jistý. Nebo alespoň u mě se vždycky objeví nějaký zádrhel. Pondělí 25. února jsem se tady vydala do Mestre. Už tam byla jedna, co řídí univerzitní kurzy pro porodní asistentky v Padově, se sídlem tady ve Vicenze, budeme jí říkat třeba Elena. Daly jsme se do řeči, vyptávala se mě, co jsem dělala v ČR a jak to tam chodí, pak jsme se i domluvily, že až mě zapíšou, stavím se za ní a nějak mi zkusí zorganizovat praxi v nemocnici. Pak přišly další tři z předsednictva komory a ona: "My si tady povídáme s Gertrudou, představte si, bude tady teprve dva roky a mluví takhle dobře italsky! Je fakt šikovná, neuvěřitelné!" Nakonec z těch všech věcí, co jsem celé tři týdny studoval...

Jak víte, v dubnu to budou dva roky, co žiju v Itálii. Přineslo a sebralo to opravdu hodně.  Bohužel jsem si před odjezdem nezjistila nic moc o vykonávání profese porodní asistentky tady (víc věcí jsem si nezjistila a nezařídila... avšak, pozdě plakat nad rozlitým mlékem). Říkala jsem si: „Jsme v Evropské unii, direktivy jsou stejné, vzdělání harmonizované, můj diplom tu bude platit, easy peasy. Ten, do kterého jsem byla zamilovaná (a možná byl taky důvod proč jsem se přestěhovala) říkal, že jim tu chybí porodní asistentky, tak to bude taky hračka, kdyby náhodou...A stejně nevím, jestli chci být porodní asistentka, najdu si nějakou jinou práci, všechno se uvidí.“  Moje aupair zkušenost nebyla zrovna ideální, víc mi to vzalo než dalo. Avšak po dvou měsících v Itálii, když jsem byla rozhodnutá, že se vrátím do ČR žít svůj nudný, ale nekomplikovaný život, jsem potkala svou pravou lásku. Začli jsme se bavit o společném žití, v září 2017 (pět měsíců mého...

It's dangerous business, going out your door. You step onto the road, and if you don't keep your feet, there's no knowing where you might  be swept off to.   16.1.2013 jsem založila tento blog. V té době ještě frčelo psát recenze na kosmetiku, myslela jsem si, kdovíjakou taky neudělám díru do světa. Nope. Takže tedy o porodní asistenci . Taky nic moc, ale hodně mě to bavilo (a štve mě zachovávání mlčenlivosti, takovejch příběhů, co bych mohla napovídat!) a třeba to i něco přineslo vám. Prožili jste se mnou studium a strach, hledání práce a strach, nástup do práce a strach, práci a strach...já se pořád bojím. Možná proto jsem si vybrala tenhle obor. Věděla jsem, že to nebude snadné a že se rozhodně nebudu cítit jako ryba ve vodě. Že budu pořád nucená vystupovat ze své komfortní zóny . Asi se budu hodně opakovat, ale ty dva roky a půl, co jsem se přestěhovala do Prahy, mi daly strašně moc. Hodně jsem vyrostla, získala nějaké to sebevědomí, spoustu věcí se naučila a hlavně ...

To bylo v říjnu...tenhle článek je rozepsaný už dlouho... Jsem si myslela, že to tak dlouho nevydržím! Ale znáte takovej ten "syndrom uvařenej žáby"? Totiž, když hodíte žábu do vařící vody, tak vyskočí. Ale když ji dáte do hrnce se studenou a postupně zvyšujete teplotu až do bodu varu, tak ta žába si to neuvědomí, neuteče a uvaří se. A to je to, co my si tak krásně zažíváme každej den. Furt si říkáme, že by ještě mohlo být hůř. A pak přijde průser, kterej přijde, to je čistá statistika (navíc všichni víme, jak to je personálně teď v celém zdravotnictví) a už neutečeme. Ale tak, pokud jste četli mé články o vyhoření a povzdechy a nevím co jsem to tu na vás ještě "blila"...tak asi nemá cenu to zas všechno opakovat. Kdo nezažije, stejně nepochopí :) A co se tedy za ty dva roky událo? Měla jsem pracovní úraz a prožila si tři měsíce ve stresu, že je tu možnost, že jsem se nakazila nevyléčitelnou chorobou. Prostě tisíckrát někomu berete krev, nic, a pak jak nasch...

Nevím proč mám potřebu se týrat. Ale čas od času zajdu emimino . Stránka, která je kapitolou sama o sobě a těhotným bych ji zakázala. Nicméně, "ráda" si čtu porodní deníčky , kde ženy popisují jejich porod. Ano, dost často jsou plné nepřeností anebo úsměvné, ale jsou to prostě vyprávění jedntlivých žen, jak to ony viděly, jak to ony vnímaly a cítily.  Co mě totálně absolutně rozčiluje je, že se pokaždé najde někdo, kdo v komentářích hodnotí stylistickou formu , zábavnost, logickou návaznost a gramatiku. Ty jo! To musí být totální trollové! (Zároveň lituju, že mě nenapadlo dřív to taky dělat.) Nechápu, co to má za smysl. Myslím, že normální je reagovat ve smyslu - "Gratuluju k miminku" "Ještě štěstí, že i přes to všechno, jste oba dva v pořádku" a tak. A ne - "Některé části se mi špatně četly..." "V tomhle případě bych zvolila jiné slovní spojení" "Máte špatně i/y" "Závěr byl nudný a nicneříkající" "Přišlo mi...

Víte, že už delší dobu nemám převeliké chutě vyjadřovat se k mé profesi a zdravotnictví, nicméně neska vláda schválila systémové změny ve vzdělávání sester , potažmo nelékařských zdravotnických oborů. A upřímně moc nevím, co si o tom všem myslet. Nebo vím, jen doufám, že to tak doopravdy nebude. Věděla jsem o tom už trošku déle, nicméně se mi tomu nechtělo moc věřit a čekala jsem na oficiální zprávu. Píšou, že cílem je stabilizace systému vzdělávání, ale všichni víme, že ve skutečnosti to znamená, jak rychle získat hodně sester, kterých je kritický nedostatek .  Teď si dovolím zkopírovat text ze stránek Ministerstva zdravotnictví,  MZČR . Na svém dnešním (27. 6.) jednání schválila vláda návrh zákona č. 96, o vzdělávání zdravotních sester. „Cílem našeho návrhu je umožnit stabilizaci systému kvalifikačního vzdělávání při zachování jeho kvality, a to především u ošetřovatelských profesí všeobecné sestry, dětské sestry a praktické sestry neboli zdravotnického asisten...

Už to budou skoro dva roky, co jsem začala pracovat. Teďkonc k nám začly chodit studentky na úplně první praxi vůbec , tak jsem začala být hrozně nostalgická a vzpomínat, jaké to bylo, čeho jsem se bála, co bych byla udělala jinak...a tak mě napadl tento článek, co bych si chtěla vzkázat. Hned jako první (vyhořele): Ještě máš čas, uteč! Baví tě cestování, baví tě italština, baví tě letectví! Běž studovat něco, co pak později bude rozeznívat tvoje srdce radostí! A možná ti to hodí víc prachů. A lepší pracovní dobu. I když to moc nedokážeš, tak zatni zuby a ptej se sestřiček , jestli můžeš něco udělat, s něčím pomoct a hlavně jestli si můžeš to a to zkusit, jestli můžeš zkusit tuhle paní taky vyšetřit a snaž se zkoušet si vyšetřovat i nepokročilé nálezy. Trvej na tom, abyste na psychologii důkladně probrali prevenci syndromu vyhoření. Fakt. Místo nějakýho blbýho povídání o něčem, co si už nepamatuješ. To, že se na něco třikrát zeptáš jak blbec, než abys něco udělala špatně,...

Začíná velice plíživě. Ani si toho nevšimnete. A pak, v lepším případě, si to uvědomíte. A nějak nevíte, co s tím. A ani se vám s tím nic dělat nechce. Je jedno, na jakém oddělení pracujete, je jedno, jak dlouho jste v praxi...pomáhajícím profesím se nevyhýbá.  Jak říkám, nejdřív ty kapičky nasranosti, únavy a nevimčeho přibývaly fakt nenápadně. Pak jsem byla u porodu ségry a (jasně jako outsider jsem do toho nemohla tolik vidět) i když měli fofr, tak se to i tak odehrávalo v poklidu, přátelský personál, uvolněný vztah sestra-lékař. Ono i z dob studií (haha, což je dva roky...opět, tolik jsem do toho neviděla) - nepamatuju si, že by personál byl tak buzerován audity, kontrolami a hlavně dokumentací. Nebylo potřeba tolik papírování, razítek, podpisů a taky to byla FN. Ale u nás...je jedno, jestli paní umře, hlavně, aby dokumentace byla v pořádku, protože ta buzerace za to nestojí. A i tak to není stoprocentní, ptze všichni jsme lidi a děláme chyby. O paní se postaráme v podstatě ...

„Tak jsem byla u gynekologa a mám 5-6cm. Před týdnem to byly tři, to je dobrý. Asi bysme si měli fakt zasexovat“ „Šmarjá, nesexujte, to by ho vytáhl a za ním by šlo dítě :D Jaktože tě s tím nechá chodit doma? Když ti odteče voda, tak porodíte v autě...pokud do něj stihnete dojít...“ „No příští týden už jdu na kontrolu do porodnice. A nechceš zítra po noční přijet a být celý den se mnou? Přecejen... kdyby něco.“ „Jasně, ale radši si sbalím nějaký pomůcky.“ :D Došla jsem na noční, srdce až někde v krku. Porodnice plná, samé odteklé vody, nějak se mění počasí. Začala jsem si radši chystat „cestovní porodní balík“ a modlila se, ať ségra ještě vydrží. O chvilku později mi psala, že začla špinit. Radši jsem ji do té porodnice poslala, většinou to je známka posunu v nálezu. Chuděrka se bála, že na ní budou zlí, proč tam jela, když nemá bolesti a kdesi cosi. Nikdo tam samozřejmě neřekl ani půl slova. Uložili ji na „předpokoj“, že se bude čekat na kontrakce. Že by mohli pustit vodu a p...